Představte si toto: přijde cizinec (nebo někdo jiný dostatečně ekonomicky silný a vlivný) a skoupí zajímavé pozemky, případně i zpracovanou dokumentaci jejich komerční zástavby. Mívá to ale občas nějaký ten háček. V našem případě jde o pozemky ve vyhlášeném zátopovém území, v sousedství mohutného vodního toku. Podle nových předpisů byla v dané lokalitě stanovena dokonce aktivní zóna záplavového území, kde je výslovný zákaz staveb a terénních úprav, jež by zhoršovaly odtok povrchových vod.

Ale tomuto stavebníkovi to nevadí. Sice se na jeho pozemcích nesmí dělat právě to, co on chce, ale však on už si nějak poradí! A taky že ano. Přijde se záměrem vytvořit mohutné násypové těleso, na kterém by teprve chtěl mít rodinné domy. Územní řízení se vede způsobem, který je opravdu inovativní: v oznámení o jeho zahájení ani v samotném rozhodnutí není o mohutném násypu ani slovo. Obě písemnosti visely předepsanou dobu zveřejněny na úřední desce stavebního úřadu. Čili účastníci řízení, sousedé, obec se z nich nedozvěděli a dozvědět nemohli, že se v záplavovém území, na břehu řeky má vytvořit mohutná překážka pro průchod povodňových vod, se všemi možnými zhoubnými následky. V dokumentaci na stavebním úřadě násyp ovšem byl zachycen, ale fakt, že se vede řízení i o něm, byl při zveřejnění na úřední desce opakovaně zamlčen. Prý omylem, jak jinak. A tak územní rozhodnutí prošlo bez povšimnutí, nabylo právní moci. To se stalo shodou okolností pár měsíců před mohutnými povodněmi ze srpna 2002.

Když stavebník projevil posléze o nějaký rok později úmysl zažádat o povolení terénních úprav, vyskytla se potíž: tyto úpravy nebyly v územním rozhodnutí uvedeny. Po určitém váhání se to vyřešilo velmi jednoduše: stavební úřad prostě vydal formou pouhého dopisu tzv. "opravu chyby v psaní", kterou prostě do již přes 2 roky pravomocného územního rozhodnutí "terénní úpravy" připsal. Stalo se tak cestou zjevného zneužití zákona, když neformální opravy chyb v psaní bylo podle dosavadních předpisů možno využít opravdu pouze k opravě zřejmých písařských a početních chyb, překlepů, zjevného zkomolení některého slova apod., jinak se musí vést o změně opět standardní správní řízení. Nikdy nelze jen tak do rozhodnutí připisovat další obsahové části, např. umístění dalšího mohutného zásahu do území, jakým takový rozměrný násyp určitě je. A po takové povedené opravě byl násyp hladce povolen. Týmž stavebním úřadem, pochopitelně.

Člověk by čekal, že v takovém případě zasáhne nadřízený úřad, který je odvolacím orgánem. Tím spíše, že se řada sousedů proti takové bezostyšnosti pochopitelně odvolala. Ale kdeže! Odvolací orgán vydal po několika měsících zjevně nedbale napsané, odbyté rozhodnutí, kterým uvedená rošťáctví stavebního úřadu dokonale pokryl! Že je odvolací orgán povinen (tak jako stavební úřad) postupovat nestranně, objektivně, má hájit veřejné zájmy a rozhodnout na základě spolehlivě zjištěných skutečností? Že by měl odvolací přezkum být úplný, tedy měl by prověřit celé rozhodnutí i řízení, jež je předcházelo? To je přece k smíchu!

Pracovníci odvolacího orgánu se chovali velice výmluvně. Když ten případ viděla příslušná referentka, tak se měla vyjádřit, že je to na zrušení stavebního povolení. To dá rozum. Jenže za nějaký čas. když za ní odvolatelé přišli znovu, bylo úplně všechno jinak. Mezitím navštívil úřad investor, podle všeho se dohodl s vedoucí odboru nebo někde ještě výš ve vedení úřadu, referentce bylo poručeno (a ta měla na výběr: buď poslouží, jak poručeno, nebo jít!) a odvolací orgán bez skrupulí, drze a nezákonně pokryl zjevnou zvůli jednoznačně ku prospěchu investora. A následně ji ještě před kritikou z Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) obhajoval!

Nezbylo nežli obrátit se na správní soud. Ten ale dosud nerozhodl. Postižení sousedé se snažili domoci nápravy i na MMR, jehož výkon byl v této věci mdlý a nedůsledný, ačkoli bylo těžké stěžovatelům nedat zapravdu. Věc šetřil i Veřejný ochránce práv, který se k výkonům správních úřadů postavil velmi kriticky. Ale všichni teď čekají, jak rozhodne soud.

Ochotné selhávání správních úřadů pod tlakem komerčních a politických (kolikrát různě navzájem propletených) zájmů je bohužel stejně časté, jako je zahanbující a znechucující. Jde o hluboce zavrženíhodné jednání úředních osob. Přitom mají být tyto osoby a úřady ze zákona nestranné, objektivní, mají postupovat v souladu se zákonem, chránit veřejné zájmy, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob. A platíme je za to ze svých daní! My, tedy občanská společnost, si je vydržujeme, aby nás šidili!

Ještě jedna perlička na konec: nedlouho před těmito událostmi jsem byl v nějakém televizním pořadu spolu s tiskovým mluvčím odvolacího orgánu. Byl samá vlídnost a ochota, jen ať ho kontaktuji, když budou s něčím potíže. Tak jsem mu poslal veškeré podstatné podklady k tomuto případu s tím, že jde o opravdu závažné selhání a se žádostí, aby se zasadil o nápravu. Na jakoukoli reakci toho mladého, nažehleného a zjevně ambiciózního panáka čekám dodnes... .

Poznámka pro pana Štěpána Kotrbu: ve věci jsem zainteresován takto: zastupuji sousedy, kteří zhoubné investici vzdorují. Jsou to zahrádkáři ze zahrádkové kolonie v sousedství, většinou důchodci. Postižená obec (která nemá stavební úřad v rámci svého obecního úřadu) je rozhodným způsobem na jejich straně a skromnými částkami honorovala spolu s několika zahrádkáři mou práci, které bylo na tom případu za cca 2 roky docela dost.