V globálním světě není nic daleko. I když se nám zdá, že se nás zatčení čtyř ruských vojáků v Gruzii a jejich obvinění ze špionáže nijak netýká. Přibylo sice následné zastavení všech komunikací - od poštovního spojení po letecké a vlakové spoje - mezi Ruskem a touto zakavkazskou zemí. I to je ještě ťdalekoŤ. Ale přesto se nás tento spor týká - protože Gruzie by ráda vstoupila do NATO, jehož je Česká republika členem.

Diskuse o tom, zda patřili zatčení ruští vojáci k rozvědce, jsou zbytečné. Dokud jsou v Gruzii ruská vojska, budou tam i příslušníci vojenské rozvědky. Je potěšitelné, že i v této krizové situaci vydal ruský prezident Vladimir Putin - v duchu dříve podepsaných dohod - příkaz, aby se pokračovalo ve stahování ruských vojsk z Gruzie.

Ruský požadavek přijmout rezoluci Rady bezpečnosti, která by odsoudila zadržení důstojníků, zastavilo veto ze strany Spojených států. V pondělním telefonickém rozhovoru prezidentů Ruska a USA si Putin neodpustil poznámku, že podpora akcí vlády v Tbilisi ze strany třetích států situaci komplikuje. Minulý týden se totiž americký Senát vyslovil, aby byla Gruzie do NATO urychleně přijata.

Jistě, dá se pochopit, že vyvolávání emocí v předvečer listopadových voleb do části Kongresu v USA je zákonité. Jenže mnohé z toho, co bylo při této příležitosti řečeno, až příliš připomíná zásadu ťnepřítel našeho nepřítele je náš přítelŤ. Jako by sázka na rusofobii byla ve Spojených státech stále v módě.

Pro českou diplomacii tak vyvstává velký problém. Stále máme v živé paměti, že týden po vstupu Česka do NATO jsme byli zataženi do války proti Jugoslávii. Gruzie je v tomto směru opakovaným rizikem, a jen hlupák zakopne o tentýž kámen dvakrát. Je načase, aby Praha jasně řekla, že Gruzie může přijít do NATO (ale i do Evropské unie) teprve tehdy, až si mírovou cestou vyřeší problémy se svými sousedy. A s vlastními odbojnými regiony, Abcházií a Jižní Osetií. I ty jsou totiž ohnisky sporů, v nichž se studená válka může velice snadno změnit ve válku horkou. Pokud by přerostly v násilný konflikt, může být do těchto nacionalistických sporů zataženo i Česko. Bez ohledu na skutečnost, že naše národní zájmy jsou jiné.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom