Firma Siemens bývala kdysi podnikem, který měl úspěch na trhu mobilních telefonů. Po nějakém čase ale začalo být zřejmé, že jiné firmy jsou na trhu mobilních telefonů úspěšnější. Přišly nové firmy, a některé z těch starších začaly mít problémy. Siemens nakonec nedokázal udržel své postavení na trhu. Zda to byla věc designu, techniky, marketingu nebo nákladů, nebo také všeho dohromady, o tom mohou spekulovat jiní. V téhle poznámce jde jen o to, že manažeři té části firmy Siemens, která byla odpovědná za mobilní telefony, už nebyli úspěšní.

A tak Siemens začal hledat investora. Když už si mnozí, včetně mě, mysleli, že se žádný kupec už nenajde, protože každodenní ztráty mobilní divize podniku Siemens už byly příliš vysoké, přišla zpráva o tom, že se objevila firma BenQ, která má o mobily podniku Siemens zájem.

Tehdy jsem se neptal, proč Siemens svou mobilní divizi chce prodat, protože to bylo jasné, ale pročpak asi BenQ chce ten podnik koupit. Oni v té době byli velice úspěšní při výrobě nejen mobilních telefonů. Pročpak tedy projevovali takový zájem o firmu, která není úspěšná? Pro mne jejich koupě značky Siemens na nějaký čas taky neměla velký význam, ani ne, když přišla informace, že firma BenQ za převzetí mobilní divize podniku Siemens nic nezaplatila, ale naopak dostala svatební dar asi 350 milionů euro. A podnik BenQ tehdy hned oznámil, že chce používat značky Siemens jen krátce, a to ve spojení se jménem BenQ.

Proto jsem si říkal, co asi bude BenQ dělat s tím danajským darem. Přišel jsem na něco. Bylo jasné, že BenQ získanou firmu rozdělí, převezme její patenty, přesune pracovníky získané firmy do společnosti s ručením omezeným, nedá této společnosti dost finančních prostředků a po nějaké chvíli oznámí, že firma, bohužel, udělala bankrot.

Nikdo by se tomu nedivil a řekl by , že se to učí každý student v prvním semestru ekonomie. Ale Clemens Joos, dříve u Siemense a dnes manažer u firmy BenQ v Německu, potvrdil v jednom interview, že na to u Siemense "mysleli, ale doufali, že se to nestane".

Krásný! Jako by nevěděli, že se normálně stane vždycky to, co nejvíc nechceme, a že hlavně v obchodě máme předvídat a připravovat se na věci předem.

Že šéfové BenQu použili tu taktiku, kterou jsem výše vyložil, jen dokazuje, že jsou chytří. Budou říkat, že ten bankrot nechtěli, ale že byli jen připraveni na to, co se nemělo stát.

A co se stalo u Siemense? Tam se pro pozorovatele odehrálo taky přesně to, co se učí každý začínající student ekonomie. Vzhledem k tomu, že tam manažeři ušetřili peníze za odstupné a soudní spory se zaměstnanci, které by museli propustit, kdyby prodělečný provoz nepřevzala firma BenQ, bylo rozhodnuto, že jim budou zvýšeny platy.

Zdálo se, že tohle přesně se také stalo. Nikdo u Siemense nepřizná, že to je z tohoto důvodu, ale platy vedení podniku se měly zvýšit o třicet procent. Začali se hlásit odboráři a politikové všech stran. Protestovali zaměstnanci.

A reakce Siemense? Firma Siemens odložila toto třicetiprocentní zvýšení platů pro ředitele o jeden rok. A ušetřené peníze se vloží do fondu pro závažné případy u firmy BenQ. Za rok se už o celé této věci a propuštěných lidech nebude mluvit, politikové si zase zvyknou na zákony trhu, manažeři u Siemense konečně dostanou zasloužené zvýšené platy a u některých firmy se pro manažery, kteří dosud nevěděli, jak ušetřit peníze, stanou jména Siemens a BenQ skutečnou inspirací.

Autor byl dlouhá léta ředitelem jedné velké japonské nadnárodní elektronické firmy v Evropě.