Vláda: objektivita odbornosti?

1. 9. 2006 / Max Fischel

Požadavek vytvořit "vládu odborníků", ať už je deklarován "pravicí" či "levicí" či "středem", v sobě zahrnuje otázku objektivity odborníka. Není to otázka pouze akademická, je to otázka budoucího vývoje hospodářství, kultury, rodiny a dalších a dalších součástí toho, co nazýváme životem společnosti.

V oblasti teoretické ekonomie a uplatnění jejích poznatků v hospodářské politice je známo, že existuje několik "proudů", rozlišujících hledisko akceptace či neakceptace "hodnot". Některé ekonomické školy odmítají hodnotové soudy spojené s etikou, jiné je naopak prosazují. K prvním patřím např. von Mises a to v rámci pojetí praxeologie a ekonomie jako nehodnotící vědy. Následuje tak přístup Vilfreda Pareta, který také odmítal či přímo usiloval o vyloučení hodnotových (ve smyslu etických) soudů z teoretické ekonomie. Především Vilfredo Pareto (1848-1923) zdůraznil formální povahu ekonomie a její "osvobození" od etických prvků. Také Torsten Veblen (1857-1929) odmítl hedonistické pojetí lidské povahy s tím, že zdůraznil konflikt (mezi "děláním" komodit a peněz).

Konflikt panuje také mezi byznysmeny a inženýrskými kádry a zaměstnanci. Lionel Robbins (1898-1984) zdůraznil potřebu oddělit normativní a pozitivní ekonomii; požadoval, aby ekonomové nevnášeli do ekonomie hodnotové soudy (a zvýraznil aspekt vzácnosti -- nevím, zda "vzávnost" také není hodnotou -- z určitého hlediska jistě!). Naopak ekonomie klasická (A. Smith, D. Ricardo, Malthus, Say, S. Mill, aj.) zvýraznila etickou dimenzi ekonomie. Neoklasická škola (J.M. Clark, F.Y. Edgeworth, I. Fisher, A. Marshall, L. Walras, K. Wicksell aj.) odmítají pracovní teorii hodnoty ve prospěch subjektivní teorie určování cen na bázi poptávky. Atd. atd. -- nechť historici ekonomických "příběhů" (teorií) dále posoudí teorie J.M. Keynese, Hayeka a mnoha dalších a zejména pak jich vliv na vývoj hospodářství -- pokud měli možnost praxi ovlivnit. (Nelze ovšem vynechat "příběh" /teorie/ Karla Marxe a jeho následovníků, různě také interpretující pracovní teorii hodnoty: hodnotové soudy zde jsou určující. Důležité však je, jakou "kvalitu" tyto soudy mají také s ohledem na svobodu jedince, na svobodu ve společnosti).

Ekonomický "fachman" byl a je nějak vyškolený školou, kterou navštěvoval, někdy ovlivněn i vynikajícími učiteli, kteří mu vštípili ekonomickou teorii a doporučili ji pak (transformovanou) uplatnit v praxi řízení financí (ministerstva, banky, podniku -- pokud má podnik možnost něco ovlivnit) a celého hospodářství. Ovšem s "řízením" podstatně rozdílným: minimálním zasahováním do chodu hospodářství nebo snahou "řídit vše", každičký pohyb statku (zboží) nebo "řídit jen něco".

Je možné si představit ekonoma či národohospodáře, který by ignoroval získané znalosti, dovednosti a vůbec východiska poznatků z ekonomie, který by byl schopen osvobodit se ze získaných poznatků a zkušeností z hospodářské praxe (tyto zkušenosti mohou být vždy jen omezené)? Tedy být objektivní? To není možné: žádný odborník nemůže "vystoupit ze své kůže", z určitého pojetí ekonomie a chápání chodu hospodářství, z určitého hlediska (kriteria) porozumění procesům, kterým říkáme hospodářství. Nemůže ani objektivně interpretovat statistická data (z oblasti hospodářství) -- vždy k nim přeci přistupuje z určitého hlediska, z určitých získaných poznatků, tedy zaujatě, atp.. Požadavek (absolutní) objektivity je nesplnitelný, lze jen plnit "jakýsi" objektivně tolerantní přístup k mnoha teoriím a interpretace praxe hospodářského dění. Ale vždy to bude přístup "stranící" nějaké ekonomické škole, tedy (možná) také určité hospodářské koncepci nějaké politické strany (pokud koncepci má).

Totéž platí i pro pojetí kultury: představy o řízení kultury ostře kontrastují s kulturním řízením! I v této oblasti se prosazují nejen různá pojetí kultury (třeba bývalé státní řízení kulturní tvorby -- jen nezapomeňme na díla třeba "Nanebevstoupení soudruha Stalina"!) či omezování podpory možnosti donátorství a sponzorování s ohledem na odpisy daní. (Nemohu všemu rozumět -- na rozdíl od některých vyjímečných všeznalců-odborníků -- proto ponechávám i tuto otázku k diskusi).

Také v dalších oblastech odborností -- práva, sociálního zabezpečení, regulace nezaměstnanosti, školství a vzdělávání vůbec, investic, techniky a technologie, vyzbrojování armády, dopravy, podpory migrace obyvatel, odměňování a dalších mnoha a mnoha otázek -- se znovu a znovu vynořuje otázka "jaká teoretická východiska" zastává ten který odborník. Jaká jiná stanoviska existují -- a to mimo politická hašteření, mimo boj o místa na výsluní politické "slávy". Vědcům obvykle nejde o moc, ale o přibližování se pravdě -- i když možná existovali a ještě existují "vědci", kterým jde pouze o moc (viz naše minulost). Odborník ovšem nemusí být vědec, ale znalec určitého oboru -- jeho znalosti asi převyšují znalosti "normálních" absolventů vysokých škol, různých MBA, PhDr atp. a jejich zkušenosti.

Nelze tedy přijímat teze o objektivnosti odborníků, nelze přijímat teze o odpovědnosti poradců-odborníků, bez diskuse! A navíc: politik má sice specifickou odbornost politickou (v boji o moc, popularitu, volební hlasy, atp.) i odbornou kvalifikaci v určitém oboru (právním, medicínském, ekonomickém atd.atd.) -- ale nemůže být zřejmě považován za objektivního odborníka!

Jak zamotaná problematika! A jak zamotanější, když požadavek "vlády odborníků" vytyčují politici!

A nejde konec konců jen o dobrá místa na (dočasném) výsluní slávy a moci, na (relativně) dobře placených místech? Proč lidé vstupují do politiky? Proč odborník nezůstává na lépe placeném a nenápadném místě ve sféře podnikání, byznysu, financí? Nebo mnohé "žene" do politiky "být užitečný národu, vlasti", uskutečňovat nějaké utopie, ideály? (Jeden španělský film z období občanské války uvádí konfrontaci důstojníka šlechtice a jeho velitele: šlechtic "chce, aby ve Španělsku bylo lépe", plukovníkovi jde "o vyznamenáíní, generálskou hodnost" --a "kašle na Španělsko!"). Shora zmíněný Ludwig von Mises vychází z poznání, že jednotlivci jde o dosažení jeho osobních cílů, a nikoli o cíle jiné!

Ovšem: objektivnost a požadavek objektivity ve společnských naukách, v jednání jednotlivců i spojených jednotlivců v nějakou skupinu -- to je naivní přání, odporující skutečnosti života i politiků, odborníků! Ale snad stojí za to o tom přemýšlet!

Autor je vysokoškolský učitel, člen Českého komitétu pro vědecké řízení

Vytisknout