Skutečný skandál začne vznikat teprve tehdy, když se o věc začne zajímat policie. Když slyšíte, že detektivové uvažují o tom, že podrobí výslechu britského premiéra, víte, že to není jen tak ledajaká zpráva, píše Jonathan Freedland v deníku Guardian a pokračuje:

Některé skandály organicky vyrůstají z prostředí, které zasahují. Jsou silné, protože odhalují a velmi často prostě potvrzují pravou podstatu režimu, z něhož vyrostly.

Původem nynějšího skandálu je skutečnost, že Labouristická strana -- podobně jako ostatní strany za posledních deset let -- nemá dost peněz. Proto se obrátil Tony Blair na velmi bohaté dárce -- osoby, které jsou schopny mu napsat sedmiciferné šeky.

Blair se samozřejmě mohl obrátit s prosbou o pomoc na odbory. To ne, vysvětlil jeden z Blairových stoupenců: žádný vedoucí představitel labouristů nechce být závislý na odborech.

Anebo se mohl obrátit na řadové občany a vybrat od nich tisíce malých darů -- jako to udělal v roce 2004 v USA prezdentský kandidát Howard Dean. Jenže to by se asi v roce 2005 nepodařilo, kdy mnoho stoupenců Labouristické strany zuřilo na Blaira kvůli útoku na Irák. Blair se o něco takového mohl pokusit zpočátku -- v prvních opojných dnech po prvním volebním vítězství Labouristické strany v roce 1997. Avšak Blair vždycky dával přednost žádostem o pomoc od byznysmenů.

Není to náhoda: je to zakódováno hluboce v Blairově krédu. Od samého začátku v roce 1994, kdy se Blair stal šéfem Labouristické strany, dával najevo, že tuto stranu jen trpí, že pro ni nemá nadšení ani lásku. Viděl ji jako problém, který je nutno vyřešit.

Blair věnoval většinu energie během své kariéry boji proti Labouristické straně anebo úsilíi, jak se jí vyhnout. Proto bylo logickým rozhodnutím pokusit se vyhrát volby bez labouristických peněz.

Totéž platí o Blairově volbě dárců. Nikdo, kdo sledoval Blaira během devadesátých let, nemůže být překvapen, že se ucházel o přízeň plutokratů. Existuje množství historek o tom, jak Blair osobně obdivuje, dokonce ho uvádějí v posvátný úžas, lidé, kteří vydělali obrovské množství peněz. Už je tomu téměř deset let, co jsem byl poprvé informován, že se Blairovi vždycky "zamží oči", je jak přimrazen, když je ve společnosti nějakého milionáře. Ideologicky to bylo taky přirozené -- Blair je přesvědčen, že tržní mechanismus vyřeší skoro každý problém. Když požaduje, aby byly veřejné služby zreformovány, většinou tím má na mysli, aby se začaly chovat jako soukromá firma.

I obvinění, že potenciální finanční dárci pro školy "city academies" měli dostat státní vyznamenání, je zcela logické. Když někdo vydělal majlant prodejem automobilů nebo koberců, Blair je přesvědčen, že automaticky povede školu lépe než místní školský úřad. O tolik lépe, že za dar méně než třináctiny celého rozpočtu školy (jen za 2 miliony liber, ve srovnání se státní investicí 25 milionů liber) dostane tento zázračný podnikatel právo rozhodovat o tom, co se ve škole bude učit, o etosu školy i o jejím jméně.

Je zjevné, že všechny prvky tohoto skandálu existovaly už dlouho: Blairova netrpělivost s Labouristickou stranou, obrovský dojem, který na něho dělají podnikatelé a ochota zneužívat deformace politického systému pro své vlastní cíle. Není překvapivé, že se to teď všechno sešlo.

Podrobnosti v angličtině ZDE