O umění argumentace bylo mnoho známo v antické filozofii. Již někteří řečtí sofisté v 5. a 4. století před Kristem učili umění úmyslných falešných závěru. Někdy bývá tato úmyslná sofistika odlišována od chyb neformální logiky, které jsou neúmyslné. První knihou zabývající se kritikou sofistů je Aristotelův spíš známý pod latinským názvem "De sophisticis elenchis". Později se tématem chybných argumentů vehementně zaobírala scholastická středověká filozofie. Proto některé falešné závěry mají latinské názvy. Sofistickou argumentací a jak jí zdárně čelit, mistrně a elegantně rozebral německý filozof Arthur Schopenhauer ve svém souboru eseji "Parerga und Paralipomena".

V tomto překladu ze slovníku amerického filozofa je uvedeno čtyřicet příkladů neformálních falešných závěru (v angličtině "informal fallacies"), ale jistě jich bude mnohem víc. Např. falešný závěr ohledně fixního charakteru nějakého národa (srovnejme sebe s husity a panem Matějem Broučkem) či posuzování někoho podle toho, jak se chová jeho syn, otec či jiný příbuzný. Konečné množství falešných závěrů neexistuje v souladu s bodem c. 27 prof. Angelese, který kritizuje omezování možných alternativ.

Účelem tohoto dosti dlouhého překladu je na tyto nejčastější chybné druhy argumentace upozornit. Pochybuji, že by bylo možno se těmito varovnými příklady vždy do všech důsledků a za všech okolností řídit, ale jsou jistě dobrým regulačním principem.

Zcela záměrně vynechávám formální logiku, protože ta se, na rozdíl od neformální logiky, nevyskytuje v hovorových argumentech.

Po přečtení všech 40 bodů profesora Angelese, včetně mých pár poznámek a příkladů, pokud to trpělivý čtenář vydrží, zjistíme, že téměř každý argument se dá daleko snáze vyvrátit, než potvrdit. Souhlasí to se závěrem, ke kterému došla současná věda, že i v přírodních vědách lze vědecké teorie toliko vyvrátit, nikoliv potvrdit. Dnes již zesnulý filozof přírodních a sociálních věd rakouského původu Sir Karl Raimund Popper, který bývá s tímto názorem spojován, napsal: "Věda není systémem jistých, dobře zavedených, tvrzení...Naše věda není znalost (episteme); nemůže nikdy prohlašovat, že dosáhla pravdy, či náhražky za tuto, jako je pravděpodobnost...Neznáme, můžeme toliko hádat" (The Logic of Scientific Discovery, Logika vědeckých objevů, kap. 10, odd. 85, 1959).

A jelikož známá Occamova břitva moudře, i když v rozporu s bodem č. 27, radí: "Entia non sunt multiplicanda praeter necessitatem" ("Počet věcí, které mají vysvětlovat jevy, nemají být zbytečně násobený"), upozorňuji, že tento úvod je i závěrečným shrnutím.

Aleš Zeman

Klasifikace neformálních falešných závěrů

Peter A. Angeles

Neformální klamné závěry mohou být všelijak klasifikovány. Tři všeobecné kategorie:

• Věcné falešné závěry jsou spojeny s fakty (věc, obsah) uvažovaného argumentu. Dvě podkategorie věcných falešných závěrů jsou:
  • Falešné závěry svědectví, které se vztahují na argumenty bez vyžadované faktické podpory (podkladů, svědectví) pro své závěry a
  • Falešné závěry irelevance (či relevance), které se vztahují na argumenty s podpůrnými tvrzeními, která jsou irelevantní k prohlašovanému závěrů a proto nemohou stanovit pravdu tohoto závěrů.
• Jazykové falešné závěry, které jsou spojeny s chybami v argumentaci jako je mnohoznačnost (u kterých ledabylý posun významu či lingvistická nepřesnost vede k mylným závěrům), vágnost, nesprávné použití slov, nejasnost textu, jazykové nedůslednosti a kruhová argumentace.
• Falešné závěry s irelevantním citovým zabarvením, které jsou spojeny s ovlivněním chování (reakce, postoje). To znamená, že argumenty jsou prezentovány způsobem, který se obrací na lidské předsudky, zaujatost, loajálnost, odevzdanost, obavy, vinu, atd. Tyto argumenty přesvědčují, získávají lichotkami, vyhrožují nebo klamně informují za účelem dosažení souhlasu.

Neformální druhy falešných závěrů

Neformální falešné závěry jsou někdy nazývány poloformálními nebo kvaziformálními. Následuje seznam 40 neformálních falešných závěrů, který si nečiní žádné ambice být úplný. Není činěn žádný pokus tyto falešné závěry nějak utřídit do všeobecných kategorií.

1. Černobílý falešný závěr

• Argumentace s použitím ostrého (černo-bílého) rozlišení bez jakékoliv faktické či teoretické podpory, nebo
• klasifikace jakéhokoliv středního stanoviska mezi extrémy (černobílými) jako jeden z extrémů.

Příklady:

• "Když není ateistou, tak je to slušný člověk".
• "Je buď konzervativec nebo liberál".
• "Nemůže to být mírumilovný člověk, neboť se zúčastnil demonstrace před americkým velvyslanectvím."

2. Falešný závěr argumentací ad baculum (argument z pozice moci nebo síly)

Latinský termín znamená "argument pomocí hole či tyče", "argument používající sílu". Přít se na podporu přijetí argumentů pomocí hrozby či použitím síly. Argument je nahrazen silou, což vyústí v ukončení logické argumentace a vzbudí jiné druhy chování (jako strach, zlobu, reciproční použití síly atd.)

3. Falešný závěr argumentací ad hominem (argument proti člověku)

Latinský termín znamená "argument k člověku". Argumentovat proti či odmítnout osobní názory útokem nebo zneužitým odkazem na osobu, charakter, motivací, záměry, kvalifikaci atd., na rozdíl od poskytnutí důkazu, proč jsou názory nesprávné.

Příklad: "Co John řekl není důvěryhodné, protože sympatizoval s nacisty."

4. Falešný závěr argumentací ad ignorantiam (argument z neznalosti)

Latinský termín znamená "argument k neznalosti".

Argumentovat, že něco je pravdivé, protože nikdo neprokázal, že je to falešné.

Příklady:

• Duchové existují, protože nikdo nikdy neprokázal, že žádní nejsou.
• Duchové neexistují, protože nikdo nikdy neprokázal jejich existenci.

Též nazýváno "výzva k neznalosti": nedostatek svědectví (důkazu) pro něco je použito na podporu pravdivosti tvrzení.

5. Falešný závěr argumentací ad misericordiam (argument k lítosti)

Argumentace odvolávající se na slitování za účelem získání nějakého bodů. Příklad: "Pane profesore Angelesi, musím dostat nejméně známku B v tomto předmětů. Když tuto známku neobdržím, nebudu mít šanci být přijat na lékařskou fakultu, a toto je můj poslední univerzitní semestr."

Též nazýván "výzva ke slitování".

6. Falešný závěr argumentací ad personam (výzva k osobní zainteresovanosti)

Argumentace, odvolávající se na osobní zájmy (preference, předsudky, náchylnosti atd.) jiných osob za účelem přijetí argumentu.

7. Falešný závěr argumentací ad populum (argumentací, poukazující na lid)

Též "výzva k divákům; většině; tomu, co je populární; populárním předsudkům; množství; instinktu davu". Argumentace za účelem zburcování emocionálního, populárního přijetí myšlenky bez uvedení logického ospravedlnění této myšlenky. Výzva je učiněna k takovým věcem jako zaujetí, předsudky, city, nadšení, postoj davu za účelem získání souhlasu spíše než pomocí racionální podpory myšlenky.

8. Falešný závěr argumentací ad verecundiam (argument poukazující na autoritu či zbožňovanou bytost)

• Odvolání se na autoritu (včetně zvyků, tradic, institucí atd.) za účelem získání souhlasu sporného bodů a/nebo
• odkaz na pocity zbožňování a respektu pro ty, kdo jsou považováni za autoritu či jsou slavní.

Příklad: "Myslím, že tvrzení: 'Neni možno uzákonit mravnost' je správné, protože to řekl prezident Eisenhower".

9. Falešný závěr použitím zdůraznění

Někdy klasifikován jako nejasnost důrazu. Argumentace k závěrům vycházející z přílišného zdůraznění (důrazu, tónu) na jistá slova nebo tvrzení. Klasifikován jako falešný závěr nejasnosti, kdykoliv tento důraz vytvoří nejasnost či amfibolii ve slovech nebo tvrzeních použitých v argumentu. Příklad: "Není možno jinak, nežli chválit královnu".

10. Falešný závěr z náhody

Též nazýván svým latinským názvem "a dicto simpliciter ad dictum secundum quid".

• Použití všeobecného pravidla či principu pro určitý případ, jehož okolnost "náhodou" nedovolují náležité užití této generalizace.
  Příklad: "Je všeobecnou pravdou, že nikdo by neměl lhát. Tudíž, nikdo by neměl lhát, když vrah, ohrožující člověka nožem, vyžaduje informací, o které ohrožený člověk ví, že by vedla k další vraždě."
• Omyl v argumentaci použitím všeobecného tvrzení pro situaci na kterou všeobecné tvrzení nemůže, a nebylo nutné zamýšleno, byť použito.

11. Falešný závěr z nejasnosti

Argument, který obsahuje jedno nejasné slovo či tvrzení, které může vést k zavádějícímu nebo chybnému závěrů. Příklad překl.: "V lese houby našel."

12. Falešný závěr z amfibolie (mnohoznačnosti)

Argumentace k závěrům pomocí tvrzení, která jsou mnohoznačná - nejasná dik jejich skladbě (gramatické konstrukci). Někdy klasifikován jako falešný závěr z nejasnosti.

13. Falešný závěr použitím toho, co má být dokázáno

• Dojít k závěrům z tvrzení, která sama o sobě jsou problematická a musí být dokázána nebo o nich musí být předpokládáno, že jsou pravdivá.
  Příklad: "Vesmír má začátek. Každá věc, která má začátek, má též tvůrce začátku. Proto vesmír má tvůrce začátku, který se jmenuje Bůh." Toto předpokládá (použitím toho, co má být dokázáno), ze vesmír má skutečně začátek a též, že všechny věci, které mají začátek, mají tvůrce začátku.

• Předpokládání závěrů nebo části závěrů v premisách argumentů. Někdy nazýván "kruhový argument, circulus vitiosus, začarovaný kruh, falešný závěr pomocí začarovaného kruhu".
  Příklad: "Všechno má příčinu. Vesmír je věc. Proto vesmír je věc, která má příčinu." Též nazýván "petitio principii" (požadavek důkazu), někdy zkráceně "petito".
• Argumentace v kruhu. Jedno tvrzení je podporováno referencí na jiné tvrzení, jehož tvrzení je podpořeno odkazem na první tvrzení.
  Příklad: "Aristokracie je nejlepší formou vlasy, protože nejlepší forma vlády je ta, která má silné aristokratické vedení".

14. Falešný závěr použitím složité otázky (nebo "zaujaté otázky", angl. "loaded question")

• Kladení otázky, při které její zodpovězení, buď kladné či záporné, obviňuje odpovídajícího. Žádaná odpověď je již nepřímo předpokládaná v otázce a není dovolena podmíněnost jednoduché odpovědi.
  Příklad: "Již jste přestal používat opiáty?". (Pozn. překl. Další často uváděny příklad "loaded question" je věta: "Již jste přestal mlátit svou ženu?").
• Kladení otázek, které jsou založeny na nevyjádřených postojích či pochybných (nebo neoprávněných) předpokladech. Tyto otázky jsou často pokládány odpovídajícímu rétorickým způsobem, za účelem vzbuzení souhlasu s těmito postoji a předpoklady u jiných.
  Příklad: "Jak dlouho hodláte strpět takovouto brutalitu?"

15. Falešný závěr ohledně složení

Argumentace

• že co je pravdou pro každou část celku, (nutně) též platí pro samotný celek, nebo
• to, co platí o některých částech celku, je též (nutné) platné pro celek jako takový.

Příklad: "Každý člen (nebo někteří členové) týmu je (jsou) ženatý (ženatí), proto tým též má (musí mít) manželku." Odvozovat, že kolektiv má jistou charakteristiku pouze na základě, že tuto mají její členové mylně postupuje od názoru na kolektiv DISTRIBUČNÍHO k názoru KOLEKTIVNÍMU.

16. Falešný závěr podle mínění lidu (consensus gentium)

Argumentace, že myšlenka je pravdivá, na základě

• ze většina lidí v ní věří a/nebo
• že tato myšlenka byla všeobecně zastávána lidmi všech dob.

Příklad: "Bůh existuje, protože všechny kultury mají nějaký koncept Boha."

Pozn. překl.: Existence Boha je již nejméně od doby Blaise Pascala záležitosti víry, ne znalosti. Též o tom pojednává bod č. 26 níže. Kritiky ontologického, kosmologického a teleologického argumentu existence Boha učinil velmi přesvědčivě Immanuel Kant v "Kritice ryzího rozumu". Kant však též zastával dichotomii faktu a hodnot, onen bod č. 26 profesora Angelese, jak o tom svědčí Kantova "Kritika praktického rozumu".

17. Falešný závěr použitím obrácené (konverzní) náhody

Někdy též nazýván "konverzní falešný závěr náhody". Latinský název je "a dicto secundum quid ad dictum simpliciter". Omyl zevšeobecňování z atypických či výjimečných případů. Příklad: "Štamprle teplé brandy každou noc pomáhá starším lidem relaxovat a oni lépe spí. Lidé všeobecně by měli pít teplé brandy za účelem uvolnění napětí a lepšího spánku."

18. Falešný závěr použitím rozdělení

Argumentace, že co je pravdivé o celku je

• též (nutné) platné pro jeho části a/nebo
• též platné pro některé jeho části.

Příklad: "Čtvrt Pacific Palisades je neobyčejně bohatá. Proto každý člověk, který tam žije je (musí být) neobyčejně bohatý (nebo Adam, který tam bydlí, je [musí být] neobyčejně bohatý)". Odvozovat, že části kolektivu mají jistou charakteristiku pouze na základě, že je má tento kolektiv, postupuje od názoru na kolektiv KOLEKTIVNÍHO k názoru DISTRIBUČNÍMU.

19. Falešný závěr z dvojsmyslnosti

Argument, v kterém je slovo použito v jednom významu (smyslu) v jedné části argumentu a v jiném významu v jiné části. Běžný Příklad: "Konec věcí jej jejich dokonalost. Smrt je konec života. Tudíž, smrt je dokonalost života."

20. Falešný závěr argumentací nón causa pro causa

Latinský termín může být přeložen jako "není žádné příčiny takového druhu, který byl udán jako příčina".

• Zastávat, že něco je příčinou účinky, i když tomu tak ve skutečnosti není.
  Příklad: "Moje zaklínací formule způsobila déšť."
• Argumentace, že tvrzení se jeví jako nepřijatelné, protože zahrnuje v sobě jiné tvrzení, které je falešné (ale ve skutečnosti tomu tak není).

21. Falešný závěr argumentací post hoc ergo propter hoc

Latinský termín znamená "po tomto, tudíž následek tohoto (účinku)". Někdy jednoduše "falešný závěr dik falešné příčině". Učinit závěr, že jedna věc je příčinou jiné věci, protože ji časově předchází. Zmatení pojmů následování s pojmem kauzality. Příklad: "Černá kočka mi přeběhla přes cestu. Déšť minut později do mě vrazil náklaďák. Tudíž, přeběhnutí černé kočky přes četu bylo příčinou toho, že do mě vrazil náklaďák."

22. Falešný závěr použitím kvapné generalizace

Někdy nazýván "falešný závěr použitím kvapné indukce". Omyl v uvažování, kdy všeobecné tvrzení je použito (odvozeno) na základě

• omezené informace nebo
• nedostatečného svědectví nebo
• nereprezentativního vzorkování.

Pozn. překl.: Na tento falešný závěr upozorňují v souvislosti s Darwinovou vývojovou teorii v poznámce k falešnému závěru č.34.

23. Falešný závěr použitím ignoratio elenchi (irelevantního závěru)

Argument, který je bezpodstatný (irelevantní); který argumentuje o něčem jiném, než co má být prokázáno a tudíž nikterak vyvrací (či dokládá) diskutovaný bod.

Příklad: Právník obhajuje svého alkoholického klienta, který zavraždil tři lidí v opilosti argumentem, že alkoholismus je hrozná nemoc a je zapotřebí nějakým způsobem eliminovat alkoholismus.

Ignoratio elenchi je někdy používán jako všeobecný termín pro všechny falešné závěry, které jsou bezpodstatné (jako např. ad baculum, ad hominem, ad miseicordiam, ad populum, ad verecundiam, consensus gentium atd.)

24. Falešný závěr v důsledku nesoustavnosti

Argumentovat z nesoustavných tvrzení nebo závěrů, které jsou nesoustavné s premisami.

Viz též falešný závěr "tu quoque" (ty též) níže.

25. Falešný závěr použitím irelevantního záměru

Argumentovat proti něčemu na základě toho, že to nesplnilo svůj záměr (i když fakticky toto nebyl zamýšlený cíl).

26. Falešný závěr přechodem z "je" na "má"

Argumentovat z premis, která mají jenom popisná tvrzení "je" přechodem k závěrů, který obsahuje nějaké "má" (mravní povinnost) nebo "musí". Nazýváno též "dichotomie je/má" nebo "dichotomie faktu/hodnoty".

Pozn. překl.: Na tuto falešnou argumentaci upozornil slavný skotský filozof David Hume. Příkladem může být třeba slovo "odvaha", které můžeme věcně popsat a poté dojít, dle Huma nesprávně, k hodnocení, že odvážné chování má být kladně oceňováno. Podobně tomu může být u slov jako "rozumný", "vhodný", "autorita", "umírněný", "žádoucí", "správný", "spravedlivý", "dobrý" atd.

Propletení dichotomie faktu/hodnoty v případu samotného termínu "hodnota" (nikoliv "tržní hodnota", kterýžto výraz se v článku nevyskytuje ani jednou) obsahuje článek Václava Klause z r. 1991, nazvaný "Co dává lidským výtvorům hodnotu (a cenu)?" (Václav Klaus: "O tvář zítřka", 1991, str. 30-31). Autor též zcela chybně vysvětlil v tomto článku teorii tržní hodnoty Karla Marxe, jak na to poukázaly kritiky článku, který byl poprvé uveřejněn v "Literárních novinách", 10. 1. 1991)

27. Falešný závěr omezených (nebo falešných) alternativ

Omyl setrvávání bez úplného zjištění nebo svědectví, že alternativy k možnému chodu akce jsou vyčerpány a/nebo se navzájem vylučují.

28. Falešný závěr použitím mnoha otázek

Někdy též zván "falešný závěr použitím chybné otázky". Vyžadování jedné či jednoduché odpovědi na otázku, i když otázka předpokládá řadu dalších otázek, z nichž každá musí být zodpovězena individuálně.

Příklad: "Opustil jste školu?"

29. Falešný závěr použitím zavádějícího kontextu

Argumentace zkreslením, pokřivením, vynecháním nebo citací vytrženou z kontextu.

30. Falešný závěr použitím předsudku

Argumentace použitím zaujatosti či citové identifikace nebo zapletením do nějaké myšlenky (argumentu, doktríny, instituce atd.).

31. Falešný závěr odváděním pozornosti (angl. "red herring")

Ignorování kritiky argumentu převedením argumentace na jiný námět.

Příklad: "Schvalujete potraty, ale nevěříte na návrh zákona o euthanásii, který je projednáván v parlamentu."

Pozn. překl.: Anglický idiom "red herring", dle Anglicko-českého slovníku idiomů od B. Kroulíka a B. Kroulíkové (Toronto, 1985), má svůj původ z terminologie lovů na lišku, při němž se táhl uzený sleď přes lovecké území, aby se psi svedli ze stopy.

Výstižným příkladem "uzeného sledě" je argumentovat, že dvojí ceny v ČR jsou ekonomicky výhodné z tržního hlediska a tudíž i dlouhodobě prozíravé a správné. Snížení návštěv cizinců v ČR v posledním roce svědčí spíše o opaku.

32. Falešný závěr použitím pokroucení

Záměrně vynechání, odstranění důrazů či přílišné zdůraznění jistých bodů na úkor jiných za účelem zakrytí svědectví, které je důležité a závazné pro závěr argumentu a které by mělo být vzato v úvahu v argumentu.

33. Falešný závěr použitím zvláštní obhajoby (výmluvy)

• Přijetí myšlenky či kritiky, když je spojena s argumentem protivníka, ale její odmítnutí, když je použita pro vlastní argument nebo
• odmítnutí myšlenky nebo kritiky, když je spojená s argumentem protivníka, ale její přijetí, když je použita pro vlastní argument.

34. Falešný závěr použitím "slaměného panáka" (angl. "straw man")

Prezentace protivníkovy pozice ve slabé či zkreslené verzi, tak aby mohla být snadno odmítnuta.

Příklad: "Darwinismus se mýlí. Tvrdí, že my všichni pocházíme z nějakého stvoření podobajícího se opici, z kterého jsme se vyvinuli přirozeným výběrem. Žádný důkaz o takovémto stvoření nalezen nebyl. Žádné adekvátní nebo důsledné vysvětlení přirozeného výběru nebylo poskytnuto. Proto vývojová teorie dle darwinismu se neudála."

Pozn. překl.: V češtině bychom spíše řekli "strašák na poli", odkud tento anglický idiom pochází. Nepochybně takto představena Darwinova teorie je "slaměný panák". Ale spojování Darwinovy teorie přirozeného vývoje s prokázaným vývojem života na Zemi, což je zejména v anglosaské literatuře dost obvykle, je dle mého též chybné a je možno tento závěr považovat za ukvapenou generalizaci (falešný závěr č. 22). Proti Darwinově teorii bylo vzneseno mnoho vědeckých námitek, jak v biologii 19., tak i 20. století. Darwinova teorie je jistě dnes v mnoha detailech zastarala a chybná a vedou se o ní nekonečné, často zajímavé, diskuse třeba i na stránkách českého "Vesmíru".

35. Falešný závěr použitím "vousů"

Argumentace, že

• malý či menší rozdíl nemohou (či nesmí) činit žádný rozdíl, či ze nejsou (a nemohou být) významné či
• argumentovat za účelem nalezení nějakého definitivního bodu, při kterém něco může být pojmenováno. Např. tvrdit, že ztráta několika vlasů zde či jinde nevypovídá nic závažného o mé počínající plešatosti, nebo se snažit určit, jak mnoho vlasů musí mít člověk, než může být nazván plešatým (nebo bez pleše).

36. Falešný závěr "tu quoque" (Ty taky)

• Prezentace svědectví, že činy určité osoby nejsou shodné s tím, co tento člověk hlásá.
  Příklad: "John káže, že bychom měli být laskaví a naplnění láskou. Sam se takto nechová. Viděl jsem ho bít své děti."
  Pozn. překl.: v textu se objevila tato stížnost ohledně údajného chování amerických Čechů: "Kážete vodu a chlastáte whisky", což je obdoba německého přísloví o vodě a vínu "Wasser predigen und Wein trinken". Prof. ANGELES by měl o jeden příklad typu "tu quoque" víc.
• Ukázání, že názory jisté osoby nesouhlasí s tím v co dříve věřil a tudíž
  • nemá se mu důvěřovat a/nebo
  • jeho nové názory třeba odmítnout.
  
  Příklad: "Soudce Egener byl proti uzákonění používání marihuany před čtyřmi roky, když se ucházel o tento úřad. Nyní je pro uzákonění. Jak můžete důvěřovat člověku, který změnil svůj názor na tak důležitou věc? Jeho současný postoj nesouhlasí s jeho předchozími názory a proto by neměl být přijat."
• Někdy vztažen k falešnému závěru "dvě zla vytváří dobro".
  Příklad: "Demokraté po léta používali ilegálního odposlouchávání, proto Republikáni nemají být odsuzováni za ilegální odposlouchávání."

37. Falešný závěr použitím neověřeného zdroje

Použití jako podporu v argumentaci jako zdroj autoritu, která není kvalifikovaná poskytnout svědectví.

Pozn. překl.: Sem řadím též "Megarský nebo Eubulidův paradox lháře" podle antické školy v Megare a Eubulida z Milétu, který ho vymyslel. Tento paradox se vyskytuje v několika podobách

Příklad: "Jestliže lžu, je to, co jsem řekl, nepravdivé?" Bylo by nepravdivé, kdyby lhář mluvil pravdu a pravdivé, kdyby lhář mluvil nepravdu.

38. Falešný závěr hazardního hráče

• Argumentovat tím, že např. když peníz padl desetkrát na stranu kde je líc, potom po jedenácté padne na stranu, kde je rub nebo
• argumentovat např., ze když nějaké letadlo nemělo nehodu během posledních deseti let, je již brzo pravděpodobně, že k nehodě dojde. Falešný závěr hazardního hráče odmítá předpoklad teorie pravděpodobnosti, že každá událost je nezávislá na předchozím ději.

Pravděpodobnost výskytu nějaké události je vždy ta sama bez ohledu na to, kolikrát se vyskytla v minulosti. V případu hodu mince po dlouhou dobu bude tato pravděpodobnost v průměru 1/2.

Někdy je tento chybný argument znám jako "falešný závěr typu Monte Carlo", což je zevšeobecnění falešného závěrů hazardního hráče: omyl, že menší než očekávaný výskyt v minulosti vede k větší naději brzkého výskytu této události.

39. Genetický falešný závěr

• Argumentace, že vznik něčeho je identický s tím, z čeho pochází. Příklad: "Vědomí vzniká nervovými procesy. Proto vědomí není (nic jiného než) nervový proces." Někdy nazýván jako "falešný závěr nic jiného než" či "reduktivní falešný závěr".
• Hodnocení či vysvětlení něčeho podle svého vzniku, zdroje či počátku.
• Argumentovat, že něco má být odmítnuto, protože ono něco má známé a/nebo podezřelé počátky.

40. Pragmatický falešný závěr

Argumentovat, že něco je pravdivé, protože to má prakticky účinek u lidí; činí je šťastnějšími, snáze se s nimi jedná, jsou morálnější, loajálnější, stabilnější.

Příklad: "Nesmrtelnost existuje, protože bez ní by člověk neměl důvod k životu. Poté by život neměl smysl a cíl a každý by byl nemorální."

Zdroj ZDE