Těžko říci, jestli kořeny této jednostrannosti hledat v minulosti komentátorů, kteří chtějí zakrýt svoji konformitu s normalizačním režimem (typickým příkladem je Vámi uváděný Komárek), kdy museli , ať už chtěli či ne, porušovat základní pravidla novinářské práce nebo lze hledat tyto kořeny v psychologii 90. let, která v nich zanechala takový otisk, který jim neumožňuje chápat, že posláním novináře (komentátora) není boj za jednu ideologii (stranu, pravdu), boj za prosazení jediné správné cesty, za kterýmž účelem je nutno ostatní ostrakizovat (sociálnědemokratické strany, reformované komunisty, osmašedesátníky, lidi, kteří nepovažují dnešní politiku NATO a USA za správnou, lidi, kteří nevidí v Rusku "dědičného" nepřítele a naopak ve Witikobundu naše upřímné, společnými dějinami stvrzené přátele, viz. Bohumil Doležal ap.), že jejich úkolem není podprahová černobílá agitace, oblbování lidí a informační jednostrannost, což dlouhou dobu zaštiťoval Pavel Šafr, který na závěr své šéfredaktorské kariéry vystupoval jako přední ofenzivní bojovník na frontě mezi muslimským světem a Evropou či na frontě domácí, kdy se definitivně zesměšnil článkem "Paroubek nebo svoboda".

I proto patří dík BL, které suplují tyto závažné nedostatky českého tisku a předkládají myšlenkovou různorodost. Nemohu si pomoci, ale názorová variabilita, argumentační solidnost a snaha o nepovrchnost je dnes nejvíce nedostatkovým zbožím a jestli něco ohrožuje naši svobodu, jak se nám snaží vsugerovat vlivná část české žurnalistiky, tak je to informační vliv a monopol právě těchto "elit", které ničí důvěru v nezávislost (při vědomí omezenosti tohoto slova) tisku a zamořují veřejný prostor jedem jednostrannosti a hlouposti.