Přitom dramaturgicky byl pořad postaven na konfrontaci názorů, čemuž měla patrně odpovídat i volba hostů. Jinde společensky kritický a všeobecně nespokojený Dědeček se ale nezmohl (pravděpodobně mu nesedla ranní káva) téměř na nic, a tak se posluchač vlastně jen dozvěděl, že účinkování v reklamě by písničkář nakonec stejně nepřijal.

(Velkým problémem je, proč zvát herce či písničkáře, aby se vyjadřovali k právním otázkám regulace reklamy... Popularita "veřejné osobnosti" ještě totiž neznamená, že se může vyjadřovat ke všemu, a že by proto měla být při každé příležitosti zvána do studia. To paní Klusáková zjevně dost výběrem tohoto hosta k tomuto tématu selhala. Pozn JČ.)

Stalo se již nepsaným pravidlem, že mnohé osobnosti kulturního a společenského života jsou u nás schopny bez problémů podepisovat různé petice, mluvit do tlampačů a kriticky se vyslovovat na náměstích. Před televizním či rozhlasovým mikrofonem jim ale většinou bojovná brada klesne a pak jen žvaní, patrně v představě, že je dobré se s "protivníkem" před koncesionáři shodnout. A protože dobrácky žoviální moderátorka se přišla do studia především zasmát a pokecat s kamarády, měl Předseda komunikačních agentur Jiří Mikeš tolik prostoru, kolik potřeboval.

V něm spoluobčany ujistil, že reklama není tak zlá a nebezpečná, jak vypadá. Svůj zcela volný reklamní prostor naplnil bezezbytku tu mírnou sebekritikou, tu otevřenou propagandou o užitečnosti a neškodnosti reklamy. Moderátorka a Jiří Dědeček se zaujetím naslouchali, aniž by položili věcné otázky na tělo, či jinak znejistěli monotónní samolibost Předsedy Asociace reklamních agentur a člena Výkonného výboru Rady pro reklamu. Ten dokonce přišel s tvrzením o nutnosti tzv."rozumné spotřeby". Nebýt zcela náhodou názoru jednoho z volajících (to prý nějak dohromady "neštymuje" se snahou reklamních agentur), pořad by se definitivně rozplynul v nevýslovné nudě.

Musel jsem se smát, když Jiří Mikeš vybízel posluchače k tomu, aby se nebáli reagovat na jakoukoliv reklamu a napsali kdykoliv stížnost Radě pro reklamu. Mohou totiž uspět zřejmě jen v případě síly své pozice a to možná jenom proto, že se jí uzívaní členové Arbitrážní komise Rady pro reklamu leknou. Nejen že tato Rada bez udání důvodů odmítla moji kritiku Paegase v případě reklamy Ježíškova linka (viz též zde) a zde (to se stává), ale tato "kauza" se nedostala ani na internetové stránky Rady pro reklamu, kde jsou jinak všechny stížnosti zveřejněny a odmítnutí navíc zdůvodněno! Jenže samozvaná Rada pro reklamu (která připravuje posudky dokonce i pro státní instituce) si prostě může dělat co chce a říkat co chce. Stejně tak i její člen Jiří Mikeš v Radiofóru, když mu to nezájem moderátorky a hosta umožnil (do studia jsem se paní Klusáková prostě nedovolal ! ). A tak nikoli heslo "Ani růžový,ani černý, ukazujeme svět takový, jaký je" odráží skutečnou úroveň Českého rozhlasu, ale spíš růžový nebo nijaký je svět, který toto veřejnoprávní médium prezentuje.