Ale v tomto případě bude situace stejná, jakoby u nás byla jen jedna pojišťovna. Proto by bylo lepší, kdyby tady byla opravdu jen jedna zdravotní pojišťovna (s jedním ředitelem) jako za první republiky. Skutečně by ubyli všelijací generální ředitelé a jejich sekretářky, kteří se přiživují na pojištění a okrádají tak nemocné.

Na začátek bych chtěl připomenout, že stejný systém zdravotního pojištění jako my má celá Evropa. Je to starý systém už od dob Bismarcka. Tento pán, ač představitel nastupující buržoazie, si uvědomil, že stát musí zajistit nejen zdravotní péči pro všechny občany. Ale on se angažoval vůbec všeobecně. Od něho pochází t.zv. solidární systém daní, zdravotního a sociálního pojištění.

Tento pán už před sto padesáti lety poznal a prosadil, aby se na těchto systémech podíleli všichni lidé podle svých možností. Proto zavedl poplatky do systému v procentech z příjmu. Dokonce zavedl t.zv. progresivní sazbu, což znamenalo, že čím byl člověk bohatší, tím větší procento platil.

Podle něho to bylo spravedlivé. Bohatí lidé měli ze systému více a proto i více platili. A čím více měli, tím více platili. Sto padesát let to platilo a sto padesát let to nikomu nevadilo. Sto padesát let byla buržoazie solidární s lidmi, kteří neměli to štěstí ani možnosti. Svým způsobem si tak zajišťovala i sociální smír. Postupem doby pracující - organizovaní v odborech - si vybojovali rozsáhlou sociální síť zvláště na Západě.

Ale ne na celém světě je takový sociální systém, jako v Evropě. V USA není solidární systém. Tam se musí každý postarat sám o sebe -- když nám to doporučoval i pan Klaus na začátku devadesátých let, tak jsme nevěděli vlastně co to znamená. Teď už to víme.

To znamená, že každý si musí platit svoje zdravotní pojištění sám a v plné výši. Tam prostě za stejné pojištění zaplatí každý stejně -- milionář stejně jako nezaměstnaný (každý si spočítá, že všichni asi na to pojištění nebudou mít dost peněz).

Na penzi si také musí každý našetřit sám - opět bez solidarity. Prostě v Americe je každý sám a nikdo se o něj starat nebude. Taky systém. V takovém případě je lepší i africký patriarchální systém, ve kterém se lidé soustřeďují do rodinných klanů, ve kterých se podporují a navzájem si pomáhají. I v Číně je to podobné -- i tam je rodina základ sociálních jistot.

Ale pozor -- tento rodinný zaopatřovací systém dovedli k dokonalosti Japonci. Říká se mu Narajama. Tam, když přijde čas, vezme nejstarší syn své rodiče na vysokou horu jménem Narajama a tam nahoře je shodí do propasti. To je na nás trochu moc. Ale i taková uzákoněná eutanázie by pomohla vyřešit důchodový problém?!

Jak ovšem zrušení solidarity ve zdravotním pojištění pomůže udržet konkurenceschopnost hospodářství, nám nevysvětlí nikdo. Součástí likvidace solidarity je 15 procentní rovná daň z příjmu. Chybějící peníze nahradí 15 procentní DPH na potraviny. Jak jednoduché ! Jak solidární ! Chybějící peníze ve zdravotnictví nahradí vyšší pojistné. Ti, kteří nebudou mít dost peněz, mají prostě smůlu. Chybějící peníze v důchodovém systému -- bohužel - nenahradí nikdo a nic. Vytunelované fondy prostě důchody vyplácet nebudou.

Ale vraťme se domů. V celé Evropě v poslední době dostává solidární systém trhliny -- co trhliny -- někteří politikové se rozhodli, že ho roztrhají na cucky. Říkají: solidární systém je nutno zlikvidovat. Odůvodňují to slovy: o udržení konkurenceschopnosti a nutnosti růstu.

Ve skutečnosti ovšem tento sobecký systém vyrostl a dostal svaly po pádu socialismu ve východní Evropě. Po něm kapitalisté ztratili všechny zábrany a rozhodli se, že nebudou chudé podporovat. Jak to říkal náš pan prezident -- každý se musí postarat sám o sebe. Tento systém je základem Modré šance ODS. Ale pozor -- jak jsem napsal nahoře -- Bismarckovi a jeho následovníkům tento systém zajišťoval sociální smír. Novým pánům sociální smír může udržet jen policie a armáda. A nové zákony.

Nové zákony omezující svobodu občanů vznikají všude na Západě. Americký Patriot Act umožňuje uvěznění osob bez soudu na neomezenou dobu na základě anonymního udání. Britský proti teroristický zákon dovolí persekvovat aktivistu, který vykřikne svůj nesouhlas při projevu ministra zahraničí. Nebo dovolí zatknout a odsoudit studenty rozdávající letáky (jak bychom si mohli nevzpomenout). To všechno jsme si mohli přečíst na Britských listech v minulých dnech.

Bohužel jen na Britských listech. Naše mainstreamová média mlčí. Těm to nestojí za slovo. Zkrátka terorismus přišel některým lidem a jim sloužícím politikům velmi vhod. Člověk by řekl, že kdyby nebyl, tak by si ho museli vymyslet -- nebo zorganizovat.

U nás nic takového zatím není (ale určitě bude). První pokus učinili senátoři Mejstřík a Štětina svým zákonem proti komunismu. Oba pánové si myslí, že myšlenky lze zakázat zákonem. No, já jim to brát nebudu. Ale voliči v příštích volbách rozhodnou, jestli si myslí, že je KSČM zločinecká organizace.

Všechny tyto zákony postihující svobodu občanů jsou předzvěstí nové doby -- doby omezených lidských práv, doby perzekucí za myšlenky. Tuto dobu dobře známe -- říkali jsme jí fašismus. Dneska se jí bude říkat demokracie.