|
11. 10. 2005
OTEVŘENÝ DOPIS MINISTRU KULTURY VÍTĚZSLAVU JANDÁKOVI A ŘEDITELI GALERIE RUDOLFINUM PETRU NEDOMOVIKde jsou české umělkyně ?Vážený pane ministře a vážený pane řediteli, obracím se na Vás, abych Vás požádal o nápravu diskriminační galerijní praxe státní instituce Galerie Rudolfinum, která je řízená a financovaná Ministerstvem kultury České republiky. Tato instituce za celých 12 let své existence neuspořádala ani jedinou samostatnou výstavu české umělkyni, přestože prezentovala desítky samostatných výstav, v nichž představila takové osobnosti českého umění jako Josefa Váchala, Františka Drtikola, Mikuláše Medka, Zbyška Siona, Aléna Diviše, Viktora Pivovarova, Ivana Pinkavu, Tomáše Císařovského, Pavla Baňku, Jiřího Davida, Václava Stratila, Petra Nikla, Martina Mainera a další. |
|
Ačkoliv tato instituce veřejně deklaruje, že chce propagovat především "díla umělců proslulých, případně dosud opomíjených v individuálních i kolektivních projektech", ve skutečnosti svou galerijní praxí ukazuje, že české umělkyně na základě této kulturní politiky nepatří ani do kategorie Proslulých, ale dokonce ani do kategorie Opomíjených. Spisovatelka Virginie Woolfová již ve dvacátých letech minulého století charakterizovala tento neblahý kulturně-společenský stav slovy, že umělkyně jsou neustále vytlačovány "mimo systém". Za polehčující okolnost této diskriminační praxe nemůže být považována skutečnost, že v minulosti to byla právě Galerie Rudolfinum, která představila české veřejnosti díla předních západních umělkyň, z nichž některé jsou dokonce spojované s feminismem jako například Cindy Sherman, Kiki Smith nebo Louise Bourgeois. Galerijní politika české státní instituce však nemůže být založena ani na genderovém kulturním alibismu, ani na sekundární kulturní diskriminaci, kdy se na jedné straně veřejnosti prezentují přední a proslulé zahraniční umělkyně, aby se na druhé straně touto prezentací domácí umělkyně natrvalo zneviditelněly. Stejně tak polehčující společenskou okolností nemůže být považována skutečnost, že tato galerijní politika není bohužel předmětem veřejné kritiky, a to ani ze strany odborné veřejnosti uměleckých kritiků, kunshistoriček nebo kurátorů, ale ani ze strany samotných českých umělkyň. Vzhledem k tomu, že efektivní účast žen v kulturním veřejném životě je jen jednou z politických podmínek k dosažení evropské paritní demokracie, tedy systému, který zahrnuje lidské bytosti, jaké opravdu jsou, tedy ženy a muže a nikoliv nějaké abstraktní bezpohlavní tvory, žádám Vás, abyste mě laskavě informovali, jaké konkrétní nápravné kroky budou Vámi učiněny, aby se změnila současná galerijní praxe, která diskriminuje české umělkyně. Současně Vás tímto informuji, že dne 11. října 2005 při příležitosti zahájení další výstavy v Galerii Rudolfinum bude realizován protestní happening. autor je novinář, hudebník a feministický aktivista, mnohdy veřejně vystupující jako Mirka Vodrážková |
