Vzpomínám si na krásné plachty konstrukčních příloh. Postavil jsem si podle jedné z nich své první rádio (tuším s označením PFH3). Já ho tenkrát propojoval s pomocí klasické páječky s velkým měděným hrotem, takže to podle toho dopadlo -- spoje nebyly dokonalé a všechny dráty a součástky kolem opálené - a po zapnutí nic. Otec kamaráda zalomil rukama, všechno rozebral a prakticky bez schématu zapojil znovu -- a ono to hrálo.

Vzpomínám i na návod na stavbu prodejního automatu na ruličky bonbonů, tak to byl naprostý zázrak techniky, do toho jsem se ale nepustil.

Ve svých 13 letech (čili v roce 1959) jsem se vypravil sám vlakem z Horšovského Týna do Prahy na sraz čtenářů ABC. V Praze mě čekali na nádraží příbuzní a odvezli k nim domů. Druhý den mi ukázali cestu tramvají z Michle na Gorkého náměstí, tam se ten sraz konal. Co všechno tam bylo k vidění a co všechno se tam konalo, si už nepamatuji, ale jako jeden z nejvzdálenějších účastníků jsem na závěr dostal fantastickou hračku -- raketu na vodu.

Byla z plastu, nalila se do ní příslušná dávka vody a přiloženou pumpičkou se natlakovala na startovní tlak, pak se uvolňovací páčkou na pumpičce raketa odstartovala. Raketa létala parádně a čím dál výš, protože -- jak jinak - stále jsem zvyšoval startovní tlak. Nakonec přirozeně došlo ke "katastrofě," raketa přílišným tlakem praskla, voda se rozprskla, a bylo po legraci.

Tuhle raketu jsem vlastně získal malým podvodem. Byl tam i jeden kluk z Domažlic a když se rozhodovalo, co je dál -- jestli Domažlice nebo Horšovský Týn, pravil jsem, že já musím na cestě vlakem z Plzně ještě přestupovat, zatímco do (samozřejmě vzdálenějších, ale to jsem neřekl) Domažlic se jede přímo.

Tak to jsou moje vzpomínky na nádherný časopis mého dětství a tímto vyslovuji dodatečně svůj dík a obdiv tehdejším autorům.