O něco později použil mutatis mutandis v kupónové privatizaci obdobný trik Viktor Kožený, když drobným držitelům investičních kupónů hned zkraje tvrdě a nekompromisně přiřkl z celého privatizovaného koláče místo daleko ambicióznějšího sousta (jež si evidentně vyhradil pro sebe) pouze něco přes deset tisíc korun. Skutečnost, že tolik účastníků celé hry se - navzdory opakovaným veřejným lamentacím tehdejšího ministra Tomáše Ježka - odbytným od Koženého bez dalšího spokojilo, nesouvisí ani tak s jejich špatnými kalkulačními schopnostmi (jak se Tomáš Ježek původně domníval), nýbrž s jevem, který publicisté všech kategorií označují s určitou nepřesností jako "mnichovanství", tj. s jevem obecného kapitulantství. Masové kapitulantství (čili, řečeno s Michalem Vieweghem, "přizdisráčství") jako nepříjemné související téma je ostatně jedním z důvodů, proč senzační akce, jakou byla kupónová privatizace, je v českých médiích dodnes převážně tabuizována.

Na rozdíl od karatelů a moralistů se podnikatelé dnešní prostředí nesnaží v prvé řadě radikálně změnit; hledí jej především čiperně využít k vlastnímu prospěchu. Specifikum privatizačního fenoménu Kožený spočívá právě v bezskrupulózním podnikatelském "podchycení" a využití mnichovanství -- masového kapitulantství. Nad touto skutečností Tomáš Ježek po přechodném osvětovém zápalu, kdy v celostátních médiích intenzivně propagoval velkou násobilku, v určitém okamžiku doslova oněměl zděšením. Rovněž zpočátku brilantně argumentujícího Ivana Kočárníka posléze unavilo čelit stále dokola logice kapitulantského davu.

A tak jediným předním československým (a poté českým) politikem, který hromadné kapitulantství v dané oblasti (tj. v oblasti rozdělování privatizačního koláče pomocí kupónové hry) veřejně odmítal nejenom během první, ale ještě i během druhé vlny, zůstal Václav Klaus. V předkole druhé vlny se k němu v tomto směru na poslední chvíli připojil, byť ne tak razantně a ne s tak sžíravou ironií, ještě alespoň Václav Havel. Kdesi na úplně opačné straně v poměru ke tragikomickému placatění předem kapitulujících davů stál z dobové politické garnitury, připomeňme pro úplnost, dnes již opět zcela neznámý politik jménem Čermák.

Dlouhý nos na Koženého i s jeho slavným "desetinásobkem" a i s celým Čermákem mohli udělat jako první někteří z těch, kdo nedlouho po zahájení obchodování realizovali své individuální investice přímo do podniků z kupónovky kapitálově. (Připomeňme jen, že za akcie podniku Elektrárny Opatovice získané od státu za jedinou zainvestovanou kupónovou knížku bylo možno -- ještě předtím, než byly akcie Harvardských fondů z první vlny vůbec emitovány, a potom kdykoli celé roky - utržit přibližně půl milionu korun.)

Dividendové investice potřebují ovšem, vyjádřeno schematicky, obvykle jistou "inkubační dobu", dobu zrání -- čili, vyjádřeno obrazem ze hry šachové, více než Hortových příslovečných "dvacet tahů". Až po několika letech začalo docházet k tomu, že také další a další "lidoví kapitalisté" z kupónovky (kteří akcie svých podniků neprodali, ale drželi je dlouhodobě) mohli zpravidla v létě (kdy se obvykle vyplácejí dividendy za minulý hospodářský rok) toho či onoho roku alespoň dodatečně zavolat směrem na Bahamy symbolické: "Tůdle!"

Letos v červenci se k těm, kdo mohli ve sledované oblasti na základě jednoduché bilance dát zcela osobně (ba případně i se zlidovělým doprovodným gestem) definitivně výhost kapitulantství, přiřadili ti z akcionářů slovenského podniku Železiarne Podbrezová, kteří v první vlně obdrželi za každých sto zainvestovaných bodů po třiceti akciích tohoto podniku. Objevili totiž ve schránce složenkou s dividendou za loňský hospodářský rok, tj. za rok 2004. Ta činí (po zdanění a konverzi na české koruny) rovných 1.170,- Kč na každých třicet akcií, tedy celkem 11.700,- Kč na každou celou takto zainvestovanou kupónovou knížku.

Dividenda za jeden jediný hospodářský rok tak prolomila psychologickou hranici v podobě Koženého "desetinásobku". (Poněkud zjednodušujeme, neboť ze srovnání vypouštíme faktor času. Stejně tak ovšem vypouštíme, že k desetinásobku už šplhaly dividendy z Podbrezové v každém z předchozích čtyř let.) Na každoroční otázky dětí ohledně "dárku od pošťáka" mají akcionáři slovenského podniku, kteří v jednom z pozdějších kol první vlny kupónovky získali desetkrát tolik akcií, než kolik se jich nadělovalo během kola prvního, i letos rozhodně co vyprávět. Mnichov Nemnichov, Kožený Nekožený a Čermák Nečermák!