Maličkostí, že chybí do půl centimetru k míře, se našinec ani nezabývá. Horší je to, když už chybí centimetry dva. Dovolil jsem si jednou při této příležitosti vyjádřit svoji nespokojenost a požádat o dotočení míry. Mladá slečna servírka se s takto drzým zákazníkem zřejmě ještě nesetkala a natolik ji to vyvedlo s konceptu, že se musela jít s panem vedoucím poradit, jestli mi pivo může dotočit. Aby si alespoň trochu ulevila nad tím protivným individuem, co si ji dovolilo obtěžovat, vyplázla na mě jazyk, když už udělala čelem vzad a kráčela k pultu, ale zradilo ji zrcadlové obložení oné špeluňky. Rozhovorem s jinou pivonoškou jsem se ovšem dozvěděl, že sám pan majitel nařídil točit podmíráky -- to by člověk nevěřil, co se tím ušetří -- tedy pan majitel podnikatel je podvodník a zasloužil by zavřít do klece a vymáchat ve Vltavě, aby si pamatoval, že šidit se nemá.

Rovněž jsem byl překvapen, jak vynalézaví jsou prodavači, když se potřebují zbavit dotěrného zákazníka, který po nich požaduje technické údaje k výrobku, který by si rád zakoupil. Příkladně:"Prosím vás, je tady k tomu lustru nějaká dokumentace.?" "Já nevím, já jsem tady jen tejden, ale na co byste chtěl dokumentaci?" " Třeba na to, abych věděl, jak silné tam mohu dát žárovky, a podle zákona tam dokumentace být musí." "My to dostáváme bez dokumentace." "Fajn, tak mi zavolejte nadřízeného." "Tak ten už tady právě taky není."

Češi také strašně kradou a ani se za to nestydí. Příkladným místem mohou být České Budějovice. Toto město je placaté jako lívanec, a proto je zde oblíbeným dopravním prostředkem bicykl. Bicykly se tam kradou jako na běžícím páse. Kolegovi tam během 3 let ukradli 14 jízdních kol. Mně pouze jedno. Zato bylo odcizeno ještě v tom dni, co jsem jej zakoupil. Velmi oblíbeným artiklem jsou zejména skládačky. Kolo za tři kila. Ideální přibližovadlo. A jedno z těchto přibližovadel bylo odcizeno i mému spolupracovníkovi. Jenže tentokrát zloděj neměl to štěstí, protože majitel své kolo našel, posléze jsme našli i nového majitele a diplomaticky ho po dvou hodinách přesvědčili, aby neoprávněně nabyté kolo vydal.

Rád bych vypíchl několik zajímavých argumentů, které uváděl na obhajobu svých práv na zmíněný bicykl: " Co blbnete, dyť je to kolo za dvě stovky, ty se přece kradou, tyhle kola tady po Budějovicích přece normálně kolujou." Tedy vlastně nic, za co by se měl stydět, krádež je normální součástí nabývání majetku. A závěrem kolegovi bodře poradil, aby si zakoupil lepší zámek, protože ten, co tam měl, šel snadno přeštípnout.

Jiná kapitola jsou úřady. Na některých z nich existuje takzvaný odkaz kruhem. To znamená, že postižený jedinec nemůže najít ty správné dveře kanceláře, odkud by mohl začít rozplétat svůj problém. Z jedné kanceláře ho pošlou do druhé, z druhé do třetí a z třetí opět do první. Ač by ve všech kancelářích měli něco vědět, nikdo neví nic. "Však on dá nakonec pokoj, potížista."

Samostatnou kapitolou jsou České dráhy, jízdenky jsou tak levné, že je levnější jezdit autobusem. Když už si tedy zaplatím, představoval bych si, že si sednu na čisté sedadlo a do tepla. Zřejmě stárnu, že se mi stává, když přijdu do kupé a vidím tmavě červené koženkové sedadlo, zešedlé zažranou špínou a ve výši hlavy světlejší vypocený kruh, ve kterém jsou ovšem zase nalepené lupy desítek předchozích pasažérů, že se mi chce zvracet. Toalety ve vlaku raději nenavštěvuji. Jsem prostě měkota. Nevím, jestli tu existuje řešení, protože může být dost velký problém zařídit, aby si uklízečka vyměnila vodu v kýblu i více než jednou, případně aby nafasovala i teplou vodu a popřípadě i účinný saponát.

Také miluji výluky. Nastoupíte do vlaku a vyvzpíráte svoji bagáž do prostoru určeného pro zavazadla. Po deseti kilometrech zase vystoupíte a provláčíte svoji bagáž uličkou autobusu. Jedete pět minut a celý postup opakujete v opačném pořadí, až na to, že nastoupíte do vlaku jehož vnitřní teplota po ránu je shodná s teplotou okolí. Že by vám někdo slevil na jízdném za prožité utrpení, nemáte naději. Co byste také chtěli, viděli jste okolí, které byste z vlaku jinak neviděli. A také to máte za to, jaký jste pitomec, že chcete chránit životní prostředí.

Češi jsou také velmi konzervativní a tradicionalisté. Vrátím se na tomto místě zpět k toaletám. Zkušenosti několika desítek let říkají, že Češi nejsou schopni udržovat čisté veřejné WC, přesto na nově budované zarputile znovu a znovu instalují toalety evropského typu s prkénky. Našinec pak na tomto WC produkuje různé eskamotáže, aby si nemusel sednout. Nikdo si nevezme příklad z Turecka, jejichž veřejná WC mají obecně o dost vyšší standard než naše nebo dokonce z pobaltských republik -- zejména Estonska, kde jsou na veřejných institucích montovány toalety, jež jsou velmi příjemným křížencem evropské mísy a tureckého záchodu a poskytují plnou hygienu při nízké fyzické námaze. A to se říká, že podle toalet se pozná kultura národa. Ale já jsem prostě hnidopich.

Irituje mne, že mnoho lidí je hrdo právě na vlastnosti, které podle mého názoru jsou právě příčinou našeho věčného zaostávaní, pokud se poměřujeme se špičkou ve světě. Krátce by se daly vyjádřit asi výrokem mého kamaráda: "Víš, a to se mi právě na Češích líbí, mi si vždycky najdeme nějakou kličku, jak nějaké nařízení nebo zákon obejít. Kdybys postavil semhle Němce a řekl mu, teď budeš osm hodin narážet hlavou do zdi, tak by osm hodin narážel hlavou do zdi, ale Čech ne -- to je jinší koumák."

Jenže jestli právě v tomhle netkví německý úspěch. Nevím jaké vážnosti požívají Češi ve světě, ale asi ne tak jako Němci, jak jsem vyrozuměl při hovoru s českou krasavicí, jež dělá garde majetnému podnikateli z Francie. Česká kráska prý všude tvrdí, že je Němka, neboť jí to prý zajišťuje lepší zacházení, a také se prý za Čechy stydí, neboť kradou toaletní papír a mýdlo na veřejných WC.

Byl bych rád, kdyby přišla doba, kdy až v zahraničí řeknu, že jsem z Čech, bude to znamenat víc než to, že jsem usměvavý, podělím se s nimi o řízek, že pravděpodobně bydlím v nějaké středověké vesničce a že doma určitě lisujeme slunečnicový olej a poté, co odejdu, půjdou si zkontrolovat toaletu, jestli nemusejí doplnit toaletní papír.