Tím, že člověk takto komunikuje -- a čím dál víc se jedná o komunikaci oboustrannou, díky novým technologiím a novým druhům pořadů ve formátu reality show -- uspokojuje do značné míry potřebu vyjadřovat se k událostem, které přesahují jeho běžně dosažitelný svět a participuje na nějakém vyšším řádu.

V dobách, které nevyužívaly plošných médií, která mohou stavět různé reality vedle sebe jako snadno přístupné alternativy, musela taková komunikace probíhat v hranicích, které stanovila daná společnost a s dávkou skupinové a osobní investice, čerpající z příslušné tradice.

Z teoretického hlediska by měla globální média tento uzavřený prostor otevírat, rozšiřovat a relativizovat každou snahu o jeho uzavírání, ale je tomu přesně naopak -- jak nejrychleji najít univerzální znaky komunikace, protože na srozumitelnosti závisí navázání užších, zejména ekonomických vazeb.

Média tak poskytují snadno přístupné modely představ, obrazů, idejí, ale i návrhy snů a fantazií, které si musel člověk dříve vymýšlet a ještě se s nimi z politických, etických nebo estetických důvodů skrývat. V rámci svých uzavřených představ, které se tvořily s daleko menší vazbou na znalost lidských duševních procesů, komunikoval člověk se světy vzdálených sil, mocí, osudů, jež byly přijímány nebo odmítány, ale vždy v nutné, třeba i násilně potlačené nejistotě s oprávněním k absolutnímu rozhodnutí. Ty představy mohly být naivní, nudné, stereotypní, hloupé, obscénní, fantasmagorické, ale osobní investice se na nich podílela značnou měrou.

Tyto představy, často a hodně přesně takové jako ve výčtu výše, dnes existují ještě dříve, než si je člověk sám vytvoří, a to zkompletovány do posledních detailů, které omezují lidské duševní "kutilství" na pouhou instalaci. Jsou mu předkládány ještě dříve, než se v něm začne probouzet touha, snaha nebo potřeba je vyvolávat a navíc působí velice autoritativně. Jsou ukládány jako mod(e)ly odkudsi "shora" a panuje všeobecná shoda je akceptovat. Nejedná se přitom jen o dramatické představy stavů, pocitů a situací lidského života, ale také o čistě abstraktní pojmové, názorné, až ideologické představy.

Globální média s těmito obrazy pracují a deformují je do zvláštní, komunikovatelné podoby. Vždy. Není to snaha o srovnávání různých realit, ale vytváření jedné, univerzálně srozumitelné reality, nesoucí různě silné prvky různých civilizačních a kulturních oblastí, s dominancí té nejsilnější. Univerzalizující realita médií, třeba s různým průsvitným filtrem, přebírá různé znaky (z jednoho trsu např. Pentagon, Taliban, intervence, Husajn, džihád, Al Kajda, americké jednotky, OSN, mudžahedín, mezinárodní právo atd.) a komponuje z nich systémy představ ve stavu všeobecně komunikovatelném v úsečném zpravodajství. Nejde však jen o dnes už vcelku banální vědomí zjednodušování všeho na "hmotnou" informaci, i když to s tím přímo souvisí.

Tyto představy, které měly dříve etický, ideologický i estetický rozměr, jsou ve své oktrojované podobě nabízeny třeba jen jako objekt estetického soudu a postoje. Nacismus a komunismus svým děsivým přestavováním dějin znevěrohodnily slovo ideologie a společenská revoluce všeobecně osvobodila lidskou sexualitu, sekularizovala a scientizovala.

Morálka tak byla překonána úplně jiným způsobem, než předpokládal Nietzsche. A tak když odpadla ideologická i etická dimenze, zůstává pro mediálně zainteresovaného účastníka v podstatě jen estetický rozměr, na jehož základě se ještě dá rozhodnout, jaký soud, úsudek a postoj zaujmu. Ty ostatní dimenze zůstávají jako minoritní potřeba "šťourat" se ve věcech na základě nějakého celostního pohledu nebo jako potřeba dávat světu pevný řád. Ideologická a etická orientace ovšem nejčastěji končí u toho, jaký mediální filtr budeme volit. Končí u z většiny estetického posouzení mediální reality zkonstruované na základě zjednodušování do generalizujících znaků.

Ta virtuální "blízkost" vytváří zvláštní pocit účasti (viz pozitivně masivní individuální pomoc oblastem postiženým tsunami v Jihovýchodní Asii) a ve skutečnosti jsme z drtivé většiny daleko dění ve vlastním městě, natož na státní, kontinentální nebo světové "scéně". Našim rozhodnutím tak dominují doslova estetická kritéria, jejichž škála je z vertikální polohy transformována do polohy horizontální, tedy bez zjevné hodnotové hierarchie.

Je vám sympatičtější snaha iráckých vzbouřenců nebo americké armády? Chcete být modrý pták nebo socan? Koho byste si chtěli koupit na CD? Můžete být v podstatě čímkoli, namíchejte si svůj vlastní osobnostní koktejl.