K tomu sděluji:

1. Žádné státní zastupitelství ani jiný orgán resortu spravedlnosti mě neinformoval o zmíněném rozhodnutí státní zástupkyně JUDr. Jany Hercegové, tím méně ona sama. Je-li tato zpráva pravdivá, jde o další případ neetického jednání státních zástupců, kteří ve své aroganci považují občany za bezprávnou chátru, což jim dovoluje poskytovat informace sdělovacím prostředkům dříve než stranám řízení a nedbat ochrany jejich soukromí. Dávám tímto na vědomí politický názor, že státní úředník, který se takto chová k občanům, je únosný pouze v Absurdistánu, v aparátě demokratického státu by neměl být trpěn ( toto se netýká pouze JUDr. Jany Hercegové, podobné jednání státních zástupců je stále častější).

2. Trestní oznámení jsem podal u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, které považuji za místně příslušné podle trestního řádu (Ministerstvo vnitra ČR sídlí v jeho obvodu). Z mně neznámého důvodu se oznámení dostalo na Městské státní zastupitelství v Praze, které s ním naložilo způsobem, jenž ve mně vyvolal podezření, že probíhá cílená manipulace, zaměřená na jeho "zneškodnění". Mimo jiné přikázalo vyřízení mého podání Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu

6. Vysvětlení, proč bylo oznámení přikázáno místně nepříslušnému státnímu zastupitelství, mi Městské státní zastupitelství v Praze odepřelo (posttotalitní trestní řád mu takové jednání dovoluje, takže nemohu namítat nezákonnost). Mé výhrady ke způsobu nakládání s oznámením odmítlo. Z toho důvodu jsem podal dne 1.3.2005 stížnost vrchnímu státnímu zástupci v Praze, JUDr. Jiřímu Kulvejtovi. Kopie obdrželi ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupkyně. Vrchní státní zástupce na stížnost dosud neodpověděl. O to větší nehorázností je únik informací od státní zástupkyně OSZ Praha 6 sdělovacím prostředkům již v této době.

3. S obsahem sdělení JUDr. Jany Hercegové nemohu polemizovat, protože jsem neobdržel její vyrozumění. Věřím, že uveřejněná zpráva je produktem novinářské neprofesionality, protože jde o formulaci typu:"nebudeme prověřovat trestní oznámení na lupiče XY, protože ho oznamovatel nepřivedl v poutech na policejní služebnu." Trvám na tom, že státní zástupkyně nemohla mít k disposici informace, které by jí bez prošetření standardními prostředky trestního řízení dovolily učinit uveřejněné závěry ( pokud je skutečně učinila).

4. Rozhodnutím zabránit prošetření podezření proti býv. ministrovi vnitra (pokud takto skutečně rozhodla), které vzniklo v souvislosti s uveřejněním zprávy v Hospodářských novinách o jeho vztahu k týmu Mlýn, by státní zástupkyně JUDr. Jana Hercegová projevila pohrdání veřejností, která má nepochybně právo vědět, zda uveřejněné znepokojující informace byly pravdivé. Neposloužila ani nastávajícímu ex-premiérovi JUDr. Stanislavovi Grossovi, na němž už navždy ulpí podezření, že jednal nezákonně, ale orgány činné v trestním řízení jeho provinění ututlaly s ohledem na jeho vysoké postavení.

5. O objektivitě, nestrannosti a odolnosti státních zástupců proti politickým vlivům si lze udělat představu z velkého zpoždění rozhodnutí státní zástupkyně JUDr.Jany Hercegové za prohlášením nastávajícího ex-premiéra ve sněmovně o tom, že byla prokázána a vysvětlena nepravdivost informací HN o týmu Mlýn. JUDr.Stanislav Gross znal výsledek řízení proti sobě dávno před tím, než státní zástupci vůbec začali jednat (předvídatelný výsledek). Časový nesoulad obou prohlášení ovšem vyvolává otázku, komu nastávající premiér vše již dávno vysvětlil, když orgány činné v trestním řízení ho nekontaktovaly, ale neexistuje mimo nich nikdo jiný, kdo by byl kompetentní takové vysvětlení přijmout a posoudit zákonnost jeho jednání.