Jan Čulík se v komentáři k výzvě studentů UK stal Miroslavem Štěpánem II. Rozhořčilo ho upozornění studentů FF UK na možný růst preferencí extremistů a táže se: "Kdo určuje, kdo jsou na politické scéně extremisté?".

Nevím, je-li je pan Čulík vyznavačem Hejmovy poučky "Krátká paměť -- čisté svědomí", ale paměť má opravdu krátkou. Jinak by nejspíš nepoužil parafrázi Štěpánova výroku z ČKD "Děti přece nebudou rozhodovat..."

O tom, kdo jsou na politické scéně extremisté, totiž rozhodují hlavně historické zkušenosti. Nezájem o politiku a lhostejnost voličů v ČR roste, nespokojenost s planým politikařením a handly neextremistických stran taktéž. Současně klesá volební účast.

Když se zítra nebo pozítří objeví výřečný vůdce, který bude zvučným hlasem volat po vládě pevné ruky, zcela jistě zaujme voliče znechucené nikam nevedoucími politickými tahanicemi a na neštěstí je zaděláno. Svou porci hlasů jistě dostanou i rudí, kteří přiživují nespokojenost neschopných, líných a zklamaných, k prosazení svých záměrů naslibují cokoli a spojí se třeba s ďáblem (než se začnou věšet také navzájem). To je také historická zkušenost. Jeden příklad za všechny: nebyla snad Hitlerova NSDAP zpočátku pouze malou, extremistickou stranou, jež vyrostla na výmarském politickém hnojišti?

Tvrzení, že "KSČM se už patnáct let chová jako normální demokratická strana" znovu svědčí o Čulíkově krátké paměti. KSČM se chová demokraticky jen proto, že působí v demokratickém státě, že může existovat jen díky demokracii, která dovoluje demokratickými metodami šířit ideologii nedemokratickou. Gottwaldovi komunisté se také chovali demokraticky, demokracie je dokonce nechala v parlamentu vykřikovat cosi o zakroucených krcích. Demokracii mohou využívat (na cestě k moci) i ti, kteří ji (až k moci dojdou) rychle zlikvidují.

Další Čulíkova slova už nejsou ani tak hloupá, jako spíš nechutná. Mladé lidi, kteří vyjádří své obavy z nebezpečí, jež mohou hrozit demokracii, označí za "hrstku studentů". To velmi připomíná kojzarovskou hrstku zaprodanců a samozvanců z roku 1977. Jak může člověk dospělý, vzdělaný a světaznalý nevědět, "co je špatného na tom, že Grossovu vládu podpořili komunisté"? Na tom je přece špatně všechno! Komunistická ideologie je (i ze zákona) zločinná. Musí se pořád opakovat, že komunistická ideologie má na svědomí miliony mrtvých po celém světě, zničené životy, rozvrácené rodiny, ukradené majetky atd., atd? To je špatného na tom, když se demokratický politik spojí s komunisty.

Dále se pan Čulík táže "jakým právem si studenti osobují rozhodovat o životnosti či neživotnosti české vlády?". Raději nebudu spekulovat o motivech použití rudoprávních výrazů "jakým právem" nebo "osobují". Spíš by mě zajímalo, proč pan Čulík nechce pochopit jejich slova jako upozornění, vyjádření názoru a obav či pouhopouhé využití práva na svobodu projevu? Co je na jejich textu nelegitimního? To jsou postoje politiků, kteří potřebují občany jen k tomu, aby lístek s názvem právě jejich strany hodili do volební urny a pak zase na čtyři roky sklapli.

Co si však mají občané počít, když nějakou stranu zvolí a během oněch čtyř let začnou být s její prací nespokojeni? Když předsedu vlády vzniklé z demokratických voleb považuje velká část veřejnosti za lháře nebo hlupáka, kterého podporují komunisté? Co potom? Strpět to, čekat na nové volby, těšit se, jak mu to spočítají a nesmět ani hlesnout, neboť každé hlesnutí je -- dle pana Čulíka -- populistický požadavek? Když lidé vyjadřují svou nespokojenost v soukromí, v médiích, na internetu, na reklamních panelech, nebo když by dokonce vyšli do ulic, pak je to -- dle pana Čulíka -- nedemokratické? A co se smí udělat v případech, které nesnesou odkladu?

Při čtení Čulíkova textu mě jímá stále silnější pocit, že jej psal Marťan. "Vláda pracuje po předem určené funkční období. To jí má umožňovat, aby činila i nepopulární opatření. Kdyby měla vláda odstoupit pokaždé, když se veřejnosti znelíbí, demokracie by nemohla fungovat."

O jakých nepopulárních opatřeních Grossovy vlády pan Čulík ví? A co je to vlastně nepopulární opatření? Je to například snížení sociální podpory lidem, kteří nechtějí pracovat? Je to uvolnění trhu s byty? Zavedení školného? Reforma zdravotnictví a spoluúčast pacientů? Penzijní reforma? Snížení počtu státních úředníků? Očištění policie, státních zastupitelství a soudů od lidí zkorumpovaných, poskvrněných kolaborací s komunistickým režimem či napojených na organizovaný zločin? Omezení poslanecké imunity? Přísný zákon o střetu zájmů? Brutální přitvrzení dopravních předpisů?

Žádné z těchto nepopulárních opatření Grossova vláda neudělala nebo je nedokázala prosadit, přestože jí k tomu převaha dvou hlasů ve Sněmovně stačí. Ale i kdyby něco z toho udělala, každá taková změna se vždycky různě velké části veřejnosti -- voličů líbit nebude, další části ano. Povinností vlády, která tato populární/nepopulární opatření zavede, je přesvědčit nespokojenou část veřejnosti, že jedná v dlouhodobém zájmu.

Pokud nic z toho vláda neudělá, pak právě ona jedná nikoli populárně, ale populisticky. A ti, kterým vadí, že se vláda nechá držet u moci komunisty (aby zase nic neudělala, protože by se to mohlo významné části voličstva nelíbit), pouze vyjadřují svůj názor. Na to jim dává Ústava právo. A co bude smět volič udělat, až současná vláda na nátlak komunistů za týden zavede majetková přiznání? Za čtrnáct dní progresivní daň? Za tři neděle spoluúčast pracujících na řízení podniku? Milionářskou dávku? Nebo dokonce cenzuru? Uzákonění vedoucí úlohy jedné strany? Znárodňovat už se začalo, vždyť co jiného je zákon o vyvlastnění pozemků ve veřejném zájmu? Bude volič čekat rok a čtvrt, aby jim to u urny nandal? Co když už žádná urna nebude?

Pan Čulík mě teď asi zařadil mezi iracionální šašky, kteří "propadají emocionalitě médii zmanipulovaných strašáků". To asi bude tou rozdílnou délkou paměti...

Marťana, který psal článek, podepsaný panem Čulíkem, se ale také zmocnil strach: "Chtějí snad samozvaní studenti z FFUK provést v ČR nedemokratický, trockistický puč?" Jen se nebojte, pane Čulíku, to je jen takový strašák... Republiku si rozvracet nedáme!

Závěr textu usvědčuje pana Čulíka z neznalosti české politické reality. Jeho tvrzení "představa, že by Britové demonstrovali za to, aby «Blair odstoupil», je směšná" je směšné.

V ČR bohužel není staletími tak upevněná politická tradice a kultura jako v Británii. Jinak by už byla naše politická scéna po tolika skandálech jinak vyčištěná.

Proč vlastně odstoupil britský ministr Blunkett? Urychlil vydání pracovního víza chůvě svých dětí a prasklo to? Tomu se může český ministr, třeba právě ten s dlouholetými, taktéž britskými zkušenostmi jen zvysoka zasmát.

Vždyť pan ministr přežil krk namazaný francovkou za volantem, trezor plný záhadných peněz, sekretáře svého ministerstva s igelitkami bankovek a citrónů a kdeco jiného. Pokud pan Čulík žije v zemi, kde ministři odstupují kvůli takové -- pro českého politika -- prkotině, nemůže zkrátka pochopit, že nespokojenost s demokraticky zvolenými politiky občan může a někdy i musí vyjádřit. Samozřejmě v mezích zákona, demokratickými prostředky. I když jinak než přes volební urnu jednou za čtyři roky.