Jeho interaktivnost (odezva v reálném čase, zpětná vazba) spočívala v tom, že bezprostředně po hlasování mohl divák vidět aktuální výsledek. A nejen to: průběžný stav mohl sledovat po celý průběh hlasování. Bohužel měly tyto pořady závažné nedostatky. Jedním z nich byla skutečnost, že ne vždy bylo zamezeno opakovanému hlasování jedné a téže osoby, případně z jednoho a téhož telefonního přístroje. Možná si někteří z nás pamatují aféry (nejen v České republice, např. i na Slovensku), ve kterých figurovaly stranické sekretariáty, ze kterých jak to jen nejrychleji šlo doslova "nažhavenými" telefonními linkami odcházel jeden hlas za druhým. Všechny pochopitelně v rámci jednoho sekretariátu hlasovaly pro stejnou variantu. Zvídavým novinářům se to ovšem podařilo zjistit...

V menším měřítku mohli tento způsob hlasování zneužívat stejným způsobem i jednotlivci. Jednalo se o velmi laciný (z hlediska vložených financí v poměru k výsledku) způsob ovlivňování resp. překrucování veřejného mínění. Výsledek takového hlasování v podstatě odpovídal úrovni technické vybavenosti již zmiňovaných jednotlivých stranických sekretariátů, "stranickou disciplínu" nevyjímaje.

Další vadou televizních hlasování byla zpravidla skutečnost, že hlasování nebylo umožněno pouze na základě statistických metod vybranému tzv. reprezentativnímu vzorku obyvatelstva. I díky tomu mohlo docházet právě k hlasování ze stranických sekretariátů. U skutečných voleb -- na rozdíl od televizního hlasování -- není třeba tuto skutečnost ošetřovat, neboť voleb se zúčastní jednoduše ten, kdo bude chtít. Neboť volby, jak slovo samotné napovídá, jsou projevem vůle každého jednotlivce.

První nedostatek by bylo možné odstranit například tím, že by se volič tak jako dosud, dostavil do volební místnosti, kde by mohl volit prostřednictvím speciálního jednoduše ovladatelného elektronického přístroje připomínajícího telefonní automat na magnetickou kartu, propojeného s počítačovou sítí. Každý volič by nejprve po vstupu do volební místnosti a po obvyklých procedurách, zda se jedná skutečně o osobu oprávněnou volit, obdržel (případně formou losování) magnetickou kartičku, která by zvenčí byla viditelně označena pouze číslem příslušného volebního okrsku. Na ní by byl pouze magneticky (tj. zvenčí nečitelně) zaznamenán tímto způsobem voliči náhodně přidělený PIN kód. Tím by byla znemožněna zpětná identifikace voliče -- jinak řečeno bylo by zaručeno, že se jedná skutečně o tajné hlasování. Volební přístroj by pouze před umožněním volby ověřil, zda se jedná skutečně o kartičku z příslušného volebního okrsku a s přípustným PIN kódem. Po úspěšném odvolení by byl PIN kód volebním přístrojem zablokován. Tím by bylo znemožněno opakované hlasování téže osoby nacházející se u volebního přístroje. PIN kód by byl opět odblokován po navrácení kartičky volební komisi a kartička by tak mohla být znovu zařazena do oběhu. Kromě toho by bylo dosavadním způsobem zajištěno (odškrtnutím voliče ve volebním seznamu) aby se volič k volbám nemohl dostavit opakovaně a nemohl tak opakovaně odvolit. Tak by byla zaručena podmínka, že volič volil osobně. Systém voličských průkazů, umožňující oprávněnému voliči hlasovat v kterémkoliv volebním okrsku na území České republiky, by zůstal zachován.

Výsledek takto provedeného hlasování by se opět z důvodu tajnosti hlasování v přímém celostátním přenosu na televizní obrazovce projevil až s minimálně několikaminutovým zpožděním a současně by se přičetl s dejme tomu nejméně sto dalšími různými volbami. Ze stejného důvodu by se například poslední čtvrthodinu před ukončením voleb výsledky na televizní obrazovce neaktualizovaly a až po jejich ukončení by se objevil už definitivní výsledek. Technicky by sice bylo proveditelné zajistit možnost volit z jakéhokoliv místa např. prostřednictvím mobilních telefonů. Problémem by ovšem zřejmě mohlo být, a je otázkou zda uspokojivě řešitelným, ověřit touto cestou, zda volič skutečně hlasuje osobně (tím pádem zda nehlasuje opakovaně) event. dobrovolně a zda by tak dále nebyla zpochybněna tajnost hlasování (identifikace voliče dle telefonního čísla). Problém by možná šlo částečně řešit pomocí náhodně přidělovaných a pro volbu jednorázově použitelných SIM karet.

Nicméně interaktivní způsob hlasování zbavený uvedených nedostatků by měl jednu velkou výhodu -- dokázal by do určité míry vymazat zkreslující účinek jak volebních průzkumů, tak i pětiprocentní hranice potřebné pro vstup politického uskupení do sněmovny. Předem nerozhodnutý volič by tak měl možnost znát přesně okamžitý stav a nemusel by vycházet z mnohdy doslova vybájených prognóz. A například by si mohl z malých stran vybrat jednu z těch pro něj přijatelných, u níž hlasy přibývají nejnadějněji.

Lze očekávat námitku, že by to mohlo ovlivňovat výsledek voleb. Jistě ano, do jisté míry. Zhruba stejným způsobem jako ovlivňuje Vaši jízdu momentální situace na silnici, její stav apod. Je rozdíl, rozhodovat se na základě reality -- nepojedu stále rovně, stojí-li přede mnou dům -- anebo na základě nějaké smyšlené reality (volební prognózy), kdy mi někdo tvrdí, že přede mnou dům nestojí a já pak kvůli tomu do něj narazím. K tomu dodávám, že u každého voliče předpokládám, že je svéprávný, a že se tak dokáže nejlépe sám rozhodnout, má-li ovšem k dispozici ty nejpřesnější podklady. Ponechme na voliči, ať si sám zvolí taktiku, podle které dá hlas nějaké straně či kandidátovi. O to méně prostoru pak zbude na zákulisní vyjednávání.

Na základě uvedeného lze dojít k závěru, že právě aktuální stav voleb by se současně stal nejpřesnější možnou prognózou konečného volebního výsledku. Volič by byl právě v průběhu voleb více motivován se k nim dostavit (volit), zejména pokud by cítil, že má reálnou naději se svým hlasem uspět.

Další výhodou tohoto systému by bylo i to, že v něm odpadají neplatné hlasy. Pokud by volič vyplnil pomyslný volební lístek špatně, nemohl by jej platně odeslat, byl by na chybu volebním přístrojem upozorněn a mohl by se o správné vyplnění pokusit i opakovaně -- dokud by neuspěl nebo dokud by neuplynula doba vyhrazená pro volby. Tím by také odpadla podivná subjektivní kouzla, projevující se při posuzování platnosti jednotlivých hlasovacích lístků po skončení voleb. Nejznámějším příkladem tohoto druhu z poslední doby byly volby současného amerického prezidenta.

Stejně tak by bylo výhodou, že obdobné programy umožňující tento způsob voleb v podstatě už dávno existují. Takové programy dnes například umožňují sázet na dostizích a po každé sázce okamžitě přepočítávat kurz na každého koně. Stačilo by je modifikovat.

Největším problémem tak bude prosazení tohoto volebního systému v platnost. Vzhledem k jeho možným dopadům (nová politická mapa České republiky) nelze očekávat jeho právě masovou podporu z okruhu většiny současných parlamentních stran.