V Praze se happening uskuteční od 15 do 19 hodin před stanicí metra Anděl. K dispozici zde budou všeobecné informace týkající se mučení a hlavně také konkrétní případy mučených lidí z celého světa. Každý bude mít možnost přispět ke zlepšení situace těchto konkrétních lidí, kteří byli či jsou mučení vystaveni.

V Brně bude shromáždění zahájeno ve 14 hodin na Žerotínově náměstí před rektorátem univerzity. Na místě aktivisté sehrají scénku upozorňující na případ ruské občanky, které hrozí vydání z České republiky do Ruska. Existují přitom reálné obavy, že tato žena - Světlana Kovaleva -- bude v případě vydání v ruských věznicích vystavena zacházení, které se rovná mučení. Tyto obavy vyplývají ze zpráv Amnesty International i dalších nevládních organizací o stavu věznic a podobných zařízení v Rusku. AI proto apeluje na ministra spravedlnosti, jenž má nyní o případu rozhodnout, aby vydání zabránil. V 15 hodin pak vyrazí průvod do centra města.

"Mučení je užíváno ve více než polovině zemí světa. Mučení není ani nevyhnutelné, ani přirozené, ponižuje oběti a současně odlidšťuje mučitele. Hlavní problém přitom nespočívá v nedostatku informací, jak mučení zastavit, ale v nedostatku politické vůle," říká Johana Lomová, členka pražské skupiny AI. "Proto je snahou Amnesty International vykonávat nátlak na ty, kteří mají v rukou moc mučení zastavit," dodává aktivistka.

Šestadvacátý červen byl vyhlášen Mezinárodním dnem na podporu obětí mučení rozhodnutím Valného shromáždění OSN. Den se připomíná od roku 1997. "Tento den je příležitostí pro celý svět znovu potvrdit, že mučení a další formy krutého zacházení jsou neakceptovatelné a nesmí být tolerovány," řekl u příležitosti letošního dne generální tajemník OSN Kofi Annan.

Fakta o mučení

Podle statistik Amnesty International za období 1997 - 2000 bylo mučení a hrubé zacházení zaznamenáno ve více než 150 zemích světa. Z toho v 70 zemích je mučení naprosto běžné a dochází k němu trvale. Ve více než 80 zemích lidé na následky mučení zemřeli. K mučení dochází nejen ve státech, kde vládnou diktatury nejrůznějšího druhu, ale i v demokratických zemích.

Většina obětí mučení a krutého zacházení jsou lidé podezíraní nebo usvědčení ze spáchání trestného činu. Obvykle pocházejí z nejchudších a marginalizovaných vrstev společnosti. Mučitel má totiž vždy blíže k tomu působit bolest někomu, komu upírá přívlastek lidská bytost nebo koho považuje za méně "lidského".

Mučení ale není omezeno jen na potenciální pachatele trestných činů. Obětí se může stát kdokoliv. Disidenti, příslušníci menšin, členové náboženských skupin, sexuálně nekonvenčně orientovaní lidé, imigranti či žadatelé o azyl. Mučení postihuje ženy i muže, děti i dospělé. Věk dětí není ochranou proti mučení. Mučitelé jsou obvykle policisté, dopouštějí se ho ale také vojáci, příslušníci výzvědných služeb, lékařští profesionálové, dozorci ve vězeních, opoziční organizace i soukromé osoby.