Bude vojna s Polskem o 368 hektarů?

10. 3. 2010

Polská strana neměla zájem na uzavření hraniční smlouvy, proto také jednání o Smlouvě odkládala od roku 1946 až do roku 1954. K uzavření Smlouvy si stanovila podmínky: při zaměření vycházet z tzv. faktické čáry, kterou obsadila polská vojska postupující v roce 1945 z východu; uskutečnit vytyčení hranic v délce 1390 km, pouze ve dvou polních sezonách (1956 a 1957), což nemohlo zabezpečit potřebnou kvalitu; v tomto krátkém časovém úseku zaměřit 18 tisíc hraničních kamenů; provést maximální napřímení hranic; vyhotovit mapy a hraniční dokumenty.

Polské podmínky přinesly řadu komplikací. Napřímením hraniční čáry se sice hranice zkrátily o 80 km, zároveň ale došlo k 85 změnám v jejím průběhu. Z nepřesné vzájemné bilance oddělených ploch byl pak vyčíslen rozdíl o přibližné velikosti 368 hektarů ve prospěch ČSR. Nejpodstatnější bylo, že krátké časové vymezení si vynutilo užití méně přesné technologie, například v mnoha případech muselo být měření nahrazeno odkráčením vzdáleností.

Tato skutečnost (nepřesné měření) je ve Smlouvě z roku 1958 zahrnuta. V „Charakteristice technických údajů“ se uvádí: ...pro značné odchylky v geodetických hodnotách nemohou být tyto údaje užity jako základ dalších měření“.

Z uvedeného textu Charakteristiky je patrné, že z nepřesně naměřených podkladů nebylo možno vypočítat správný rozdíl k náhradě pozemků, a pokud někdo přesto náhradu pozemků prosazuje pro neznalost obsahu údajů ve Smlouvě, je to nelegitimní. Nepřesnost byla znovu potvrzena při měřickém polohovém srovnání polních náčrtů z roku 1958 s náčrty z měřického přezkoušení z let 1976 až 1983. Náhrady se rovněž neuskutečnily.

Proto také Dohoda David – Rapacki náhradu vzniklého rozdílu pozemků formou in natura neobsahuje, naopak stanovila pouze majetkové vyrovnání – likvidací dvojvlastnických poměrů tzv. převodem pozemků, které vlastnily právnické nebo fyzické osoby na území druhého státu. Podkladem pro toto řešení byly úřední spisy jako katastrální mapy, výtahy z hypotečních knih apod. Polská strana toto ustanovení nóty, při návštěvách čs. okresních geodetických středisek, až do devadesátých let využívala.

Zlom nastal na počátku devadesátých let, kdy se po schůzce prezidentů Havla a Walesy přistoupilo ke zrušení Dohody David – Rapacki. Oba prezidenti, včetně svých poradců a ministrů zahraničních věcí, opomněli to základní – že Smlouva o hranicích, jakož i Dohoda David – Rapacki jsou neoddělitelné, že tento mezinárodní hraniční dokument, registrovaný v sekretariátu OSN, obě strany právně uznávaly a plnily až do devadesátých let.

Dnes, s časovým odstupem, jsou občanům mnohé údaje zkreslovány; mají vyvodit přesvědčení, že jedině možným řešením je územní vyrovnání in natura. Má to svoje důvody, cílem je odvrátit odpovědnost těch, jejichž amatérismus vyvolal zrušení mezinárodní smlouvy o státních hranicích s Polskem, řádně uzavřené v roce 1958.

Na vzniklý problém jsem od začátku devadesátých let několikrát v tisku upozorňoval, a v letech 2004 až 2008 jsem se obrátil i na ústavní činitele. Připomněl jsem, že jde o platné smluvní dokumenty sjednané na základě společné vůle obou států, které neobsahují ustanovení o možnosti výpovědi nebo odstoupení od Smlouvy. Apeloval jsem, aby v zájmu zachování územní celistvosti a suverenity státu bylo odmítnuto současné typování územních náhrad.

V roce 2005 česká vláda nabídla Polsku finanční vyrovnání. Částku za 368 hektarů půdy z napřímení hranic stanovila v řádu desítek milionů, polská strana však nabídku odmítla. S posunem hranic a postoupením území Polsku nesouhlasí nejen starostové dotčených obcí, ale ani hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler.

Vytisknout