6. 5. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 5. 2004

Zásadní chybou je vnímat muslimský svět podle vlastní civilizace

Sedmaosmdesátiletý Bernard Lewis, profesor na Princetonské univerzitě, je snad nejuznávanějším světovým odborníkem na kulturu, civilizaci a náboženství Blízkého východu. Na Západě bývá považován za jediného vědce, který je zároveň dostatečně erudovaný i počestný na to, aby otevřeně hovořil o ničivé podstatě současného islámu, napsal americký časopis Atlantic Monthly a poukázal na to, že levicoví intelektuálové, zejména z univerzit, však považují Lewise za služebníka imperiální moci, dostatečně arogantního na to, aby se považoval za objektivního vědce. Lewis má podstatný vliv na Paula Wolfowitze, hlavního neokonzervativního tvůrce současné politiky Bílého domu vůči Blízkému východu. Nedávno vydal svůj soubor esejů, napsaných od padesátých let do současnosti, pod titulem From Babel to Dragomans - Od Babylonu k tlumočníkům. Lewis věří v dobrou znalost místního jazyka a ve studium primárních zdrojů. Shrnujeme jeho hlavní myšlenky z interview s profesorem Lewisem, který vyšel v americkém měsíčníku Atlantic Monthly.

Představitelé Západu, argumentuje Lewis, si musejí dávat dobrý pozor na to, jak komunikují s Blízkým východem, kde je zkoumáno každé jejich slovo a hledají se v něm známky nejistoty a slabosti. Pokud by Spojené státy hovořily s Blízkým východem jasně, existuje "určitá možnost", že by je místní lidi podpořili. Bez jasné řeči je však selhání jisté.

Ve své nové knize Lewis upozorňuje, jak obtížná byla diplomatická komunikace mezi Západem a Blízkým východem v minulosti. V 16. a v 17. století neuměl nikdo v Británii Turecky a nikdo v Turecku anglicky. Veškeré vládní komunikace se překládaly dvakrát, přes italštinu. Z dnešního srovnávání všech tří verzí tehdejších dokumentů je zjevné, že se ty dokumenty úmyslně překládaly nesprávně.

V současnosti vysílají Spojené státy na Blízký východ rozhlasem a televizí. Stále trvá silná možnost nedorozumění, protože různé kultury rozumí různým slovům jinak. Základní podmínkou je dobře znát jazyk dané oblasti. Jestliže vystupují v médiích, údajně třeba přímo z iráckých měst, reportéři, kteří nejsou ani schopni správně vyslovit jméno daného města, vyvolává to nutně otázky, s kým v tom městě vlastně ti reportéři hovořili.

Pozápadňovat Blízký východ začali podle Lewise v historii sami vládci na Blízkém východě a vyvolalo to politický a sociální chaos, nestabilitu a nezodpovědnost, jaké tam nyní vládnou. Západ většinou Blízkému východu nevnucoval své zvyklosti, neboť byl velmi opatrný a konzervativní a nechtěl měnit existující instituce. Byli to místní nadšení reformátoři, kteří viděli úspěch a moc západního světa a chtěli ji pro své lidi napodobit - s katastrofálními důsledky.

Za starých časů byla tradiční islámská společnost na Blízkém východě sice autoritářská, nikoliv však despotická a nebyla to diktatura. Byla to omezená autokracie, vládnoucího krále jednak omezoval náboženský zákon, jemuž král podléhal jako všichni ostatní, a pak silné lobbistické zájmy: kupecké cechy, venkovská šlechta, administrativní establishment, vojenský establishment, náboženský establishment, a nakonec i nedokonalé technické podmínky.

Pozápadňování nesmírně posílilo moc centrální vlády a dalo jí k dispozici moderní technické prostředky ovládání a kontroly. Diktatura, jakou řídil Saddám Husajn, je důsledkem pozápadňování, modernizace Blízkého východu.

Není pravda, že humanismus, modernizace, snášenlivost a reforma - všechno to, co je podstatou západního osvícenství - je islámu cizí. Islám mé své vlastní humanistické tradice, jenže ty jsou odmítány těmi lidmi, které my dnes nazýváme islámisty. Je to zavádějící. Měli bychom jim říkat "islámští fundamentalisté".

Tradiční islámská literatura velmi silně odmítá despocii a diktaturu a svévolnou vládu vládce, ignorujícího právo a názory jednotlivých skupin obyvatelstva.

Není pravda, že je islám antiliberálním, antimoderním dogmatem, novou verzí fašismu. Fašistické prvky, které existují v islámském světě, jako byl režim Saddáma Husajna či režim v Sýrii, vznikly v důsledku vývoje na Západě. Když padla v roce 1940 francouzská vláda, francouzské kolonie se musely rozhodnout, zda podpoří pronacistický režim z Vichy ve Francii. Francouzská Sýria a Libanon podpořily režim z Vichy, a tak se tyto země staly ohniskem fašistické propagandy na Blízkém východě. Právě v této době začaly pronikat do arabské kultury fašistické myšlenky, spousta nacistického materiálu byla přeložena do arabštiny. Brzo poté vznikla strana Ba'ath, je to blízkovýchodní odrůda nacistické a pak komunistické strany. S islámem nemá vůbec nic společného.

Potíž je, že lidé zvnějšku posuzují Blízký východ - a vlastně každou cizí kulturu - podle své vlastní kultury. Tytéž chyby dnes dělají i islámci. Vidí, že se na Západě otevřeně debatuje a kritizuje, a považují to za známku slabosti a rozhádanosti.

Arabsko-izraelský konflikt je pro islámský svět tak klíčový, protože je to jediný problém, o němž Arabové smějí hovořit otevřeně. Ve skutečnosti se stává zástupným problémem pro všechny problémy, jimž Arabové čelí - pro chudobu, nezaměstnanost, útlak. Je z psychologického hlediska nesmírně důležité, že mají Arabové jednu věc, na kterou mohou otevřeně nadávat, kterou mohou otevřeně kritizovat. Kdyby na Blízkém východě existovala svoboda projevu, lidi by se tolik nezabývali palestinským problémem, ale svými vlastními problémy.

Konflikt s Izraelem vyvolal v arabském světě obrovský pocit selhání. V roce 1948 žádný Izrael neexistoval a v Palestině žilo méně než půl milionu židů. OSN v roce 1947 přijala rezoluci, podle níž měla být britská Palestina rozdělena na tři části: na židovský stát, na arabský stát a na mezinárodní zónu v Jeruzalémě. O čtrnáct dní později se sešla Arabská liga, odmítla tuto rezoluci a rozhodla se její realizaci zabránit vojenskou silou. Arabové si mysleli, že o nic nejde, že to hravě zvládnou. Nebylo to tak, a to je pro ně zdrojem obrovského ponížení. Podařilo se jim zabránit vzniku palestinského státu, nikoliv však izraelského státu, a to jim dodnes strašně vadí. Vadí jim, že když se projednou Arabská liga na něčem dokázala sjednotit, a snažila se podle toho jednat, výsledkem bylo přesto naprosté selhání.

V současnosti už je zcela nerealistické, že by vznikl jednotný panarabský stát.

Loni v říjnu navrhl Lewis v komentáři ve Wall Street Journal, že by v Iráku měla být nyní jako přechodná vláda založena monarchie - hašemitská monarchie, na základě ústavy z roku 1925. Mnoho Iráčanů totiž dnes pohlíží na tehdejší monarchii jako na svého druhu zlatý věk. A tehdejší ústava byla velmi liberální a umožňovala další zlepšení. Taková monarchie by byla v Iráku zdrojem legitimity. Saddám se zjevně na něco takového připravoval.

Pojem světského státu je pojem západní. Na Blízký východ byl importován teprve nedávno. Myšlenka odluky církve od státu je myšlenkou křesťanskou. Muslimové na to vždycky v minulosti říkali: "Ale to je křesťanský lék na křesťanskou nemoc" a odmítali se jí dále zabývat. Teď, argumentuje Lewis, si prý začínají uvědomovat, že i oni mají "křesťanskou nemoc" a že možná by bylo dobré vyzkoušet i ten křesťanský lék.

Tou křesťanskou nemocí bylo právě směšování státu a církve. Církev využívala státu k vynucování své doktríny a stát zasahoval do záležitostí církve. Tak vznikly velké náboženské války v Evropě. V minulosti se toto v islámu nepovažovalo za problém, protože církev a stát tam byly spojeny velmi organicky. To už ale teď není pravda - například v Íránu je teokracie. Něco takového v islámské minulosti nikdy neexistovalo. V Íránu nyní mají funkční ekvivalent papeže, kardinálů a biskupů a hlavně inkvizici, která trestá kacíře. Doufejme, že časem budou mít i reformaci.

Pro islámce má historie náboženský význam, protože je to pro ně způsob poznání toho, jaký má Bůh plán pro lidstvo. Proto je důležité zachovávat paměť na minulost a je důležité, aby ta paměť byla přesná. Ve zlatém období islámské kultury, kdy byl v Evropě středověk, vzniklo obrovské množství islámské historické literatury, která je nesmírně kvalitní. Je daleko vyšší kvality než cokoliv, co nalezáme v Evropě od dob starého Řecka a Říma.

V modernější době ustoupila touha po přesnosti v islámském světě touze mít pravdu. Je tam dnes obtížné vyrovnat se s nepříjemnými skutečnostmi a popisovat je. Druhým problémem je cenzura - ve většině muslimských zemí vládnou dnes autoritářské režimy.

V současnosti podle Lewise musí Západ na Blízkém východě zasahovat. Ale přesto by mělo být jeho politikou nechat Blízký východ, ať si, pokud možno, dělá sám, co chce. Například není rozumné vnucovat Iráku novou ústavu. Ať si ji vypracují Iráčané sami a ať si s tím dají načas. Demokracie nelze vytvořit přes noc.

Co se Iráku týče, jsem opatrným optimistou, uzavírá Lewis. Hrozím se spíš toho, co se děje v USA, že Američané budou chtít odejít, jako odešli v roce 1991. A víte, co se stalo v roce 1991.

Kompletní článek v angličtině ZDE
                 
Obsah vydání       6. 5. 2004
6. 5. 2004 Michael Moore: Firma Disney zakázala distribuci mého nového filmu
6. 5. 2004 Disney zakázal nový film Michaela Moora
6. 5. 2004 Disney obviňuje Michaela Moora, že si záměrně dělá reklamu
6. 5. 2004 Co je podstatou hnusu
6. 5. 2004 Velitel amerických vězení v Iráku se omluvil za týrání vězňů
6. 5. 2004 Britská vláda naléhá, aby The Mirror jmenoval své zdroje
6. 5. 2004 Zásadní chybou je vnímat muslimský svět podle vlastní civilizace
6. 5. 2004 Aneb: Jiný kraj, jiný mrav Miloš  Dokulil
6. 5. 2004 Monsanto a genetické inženýrství: Riziko pro investory Miroslav  Šuta
6. 5. 2004 Pomníček
5. 5. 2004 Detaily, jako vždy? 3. Miloš  Dokulil
6. 5. 2004 Hokej jako náboženství
6. 5. 2004 O co jde v náboženství Bohumil  Kartous, Petr  Sláma
5. 5. 2004 Zahradil dostal 8000 Kč za den, který promlčel...
6. 5. 2004 Irák: uspořádejme živý přenos z velkého summitu Michal  Rusek
6. 5. 2004 Zkurvení ducha u faráře Bárty Václav  Špíka
5. 5. 2004 Studium ve Finsku: Je to úplně jinak, než jak píše Petr Soukup! Jan  Beran, Jiří  Venhoda
5. 5. 2004 Nesnesitelná lehkost skandinávského školství Tomáš  Linhart
5. 5. 2004 Irák a "vývoz západních hodnot"
5. 5. 2004 TELEGRAM
5. 5. 2004 Předsedkyně Rady italské televize rezignovala na protest proti státním zásahům
5. 5. 2004 Demokracii nelze vytvářet mučením
5. 5. 2004 Zkurvení ducha ve sněmovně Zdeněk  Bárta
5. 5. 2004 Rytíři na Maltě Jaroslav  Hutka
5. 5. 2004 Zákon nepsaný i napsaný Efraim  Israel
5. 5. 2004 Mámo, koupíme si pivní sestavu! Jan  Paul
4. 5. 2004 Karlovy Vary opět dějištěm justiční taškařice Robert  Kvacskai
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
5. 5. 2004 Hospodaření OSBL za duben 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
6. 5. 2004 Monsanto a genetické inženýrství: Riziko pro investory Miroslav  Šuta
6. 5. 2004 O co jde v náboženství Bohumil  Kartous, Petr Sláma
6. 5. 2004 Zásadní chybou je vnímat muslimský svět podle vlastní civilizace   
6. 5. 2004 Disney zakázal nový film Michaela Moora   
6. 5. 2004 Co je podstatou hnusu   
5. 5. 2004 Zákon nepsaný i napsaný Efraim  Israel
5. 5. 2004 Rytíři na Maltě Jaroslav  Hutka
5. 5. 2004 Mámo, koupíme si pivní sestavu! Jan  Paul
5. 5. 2004 Gott, Vondráčková a česká populární hudba Josef  Vít
5. 5. 2004 Studium ve Finsku: Je to úplně jinak, než jak píše Petr Soukup! Jan  Beran, Jiří Venhoda
5. 5. 2004 Demokracii nelze vytvářet mučením   
4. 5. 2004 Američané nemají čas na úslužné lichotky Miloš  Kaláb
3. 5. 2004 Vítej v EU, Stando! Štěpán  Kotrba