Chtěl-li ovšem mít slovenské jméno, mohl se dát přejmenovat. Maďarské jméno by se ale mělo vyslovovat maďarsky. (Obdobně, jako třeba české příjmení "Dvořák" by mělo mít aspoň přibližnou českou výslovnost. Jde-li o příjmení světoznámého hudebního skladatele, pak kulturně orientovaní cizinci vyslovují určitě aspoň [dvoržak]. Zrovna tak, má-li někdo vyslovit španělské křestní jméno "Miguel", měl by říci neproblematicky [migel], anebo čteme-li název maďarského města "Györ", mělo by to znít bez problémů přibližně aspoň [ďér].)

Nevím, jak bychom vysvětlovali Maďarovi, že máme zvyk vyslovovat maďarská jména slovensky/česky. A co si pomyslí třeba Španěl o naší obecné kulturní úrovni, uslyší-li z českých úst tu pořád ještě tradiční špatnou výslovnost českého "Michal" (španělsky psáno "Miguel", v chybné a tradiční výslovnostní podobě "[migUel]") nebo českého křestního jména "Josef" (španělsky psáno "José", v obdobně setrvale chybné výslovnosti "[choZé]").

Kupodivu ani v seriálech se "nám" moc nelíbí počešťovat jména. ("Marie" byla už za První republiky "Méry"!) Pak by se ovšem neměla pseudotvůrčím, suverénně "ochotnickým" a zcela neprofesionálním způsobem "počešťovat" jejich původní výslovnost! Kolikrát však už z obrazovky zaznělo naprosto nenáležitě třeba pseudoanglické "[roubrt]" nebo pseudošpanělské "[miguel]"? A kolikrát se to ještě znovu takto objeví? Kdopak má mít tu trpělivost a autoritu, aby tohle stále připomínal? Je to jen "nedbalost" ze strany hříšníků? Není to spíš politováníhodný nedostatek žádoucí "profesionality"? Už jen od toho otevření úst?!

Obdobné problémy máme ovšem taky s němčinou, francouzštinou, italštinou; a --- jak by ne --- třeba se švédštinou... A nikomu to valně nevadí. Na "detaily" nemáme přece nikdy čas! Copak teď nevstupujeme "kvalifikovaně" do Evropy? Do Evropy, v níž budeme na --- své česky suverénní --- úrovni komunikovat?!