Pak tu bude (nejen pro sportovní komentátory) problém: jak třeba vyslovovat názvy španělsky znějících měst na území USA? Název kalifornského města "Los Angeles" dnes nikdo nevyslovuje se španělskou výslovností, pokus o španělskou výslovnost kalifornského města San José je problematický tím, že španělsky by to mělo znít (a stěží kdy zní) [san chosé], přičemž "americká" výslovnost by byla [sanhozé], ne-li dokonce přibližně [senozej]! Tohle by si měli přečíst všichni rozhlasoví a televizní sportovní komentátoři. A nejen tohle!

U nás - vlastně geopoliticky ve Střední Evropě - už díky národnostně smíšeným územím se nikdy v českých zemích nevyslovovalo např. německé "Schneider" (tedy "šnajdr") jako [s-chneider] a na slovenském území bylo od rakousko-uherského "narovnání" součástí bontonu, aby Slováci vyslovovali maďarská jména automaticky maďarsky. Anglická jména se naši předkové učili vyslovovat přibližně anglicky, francouzská francouzsky. Takže bylo už dávno před rokem 1918 bez problémů zvykem vyslovovat jisté mezi divadelníky proslulé anglické příjmení přibližně [šejkspír] nebo po vzniku ČSR jméno francouzského maršála "Foch" v podobě [foš]. Atd., atp. Problémy pak byly pouze s výslovností jmen a názvů např. ze severských zemí nebo z Orientu. A kupodivu se španělštinou jsme zůstali také tradičně na rozpacích...

Příkladem toho posledního budiž dnešní ranní vysílání - jinak seriózního - BBC v češtině (tj. 4. 5.). Hlasatel četl [choZé antonio alonZo]; tam kde je v hranaté závorce uvedeno "Z", mělo ovšem být "s"! (Samozřejmě se to také týká španělského příjmení spolupracovníka BBC ve Španělsku, kterého setrvale naši čeští hlasatelé v BBC oslovují nenáležitě, a "pochopitelně" i dnes, [valenZuela]!) -- Stejná rozhlasová stanice 4. 5. ústy hlasatele citovala severoamerecký stát foneticky nenáležitě [miČigen], ač hlas spolupracovníka z USA nabízel korektní [miŠigen]! Proč ta neopatrná a ne dost šetrná "suverenita" našich hlasatelů a moderátorů? Stačilo by jednou se o tom poučit.

Jen na okraj ještě jeden příklad, z cizích slov do češtiny přejatých. Už málem 15 let se smíme hrdě hlásit k odkazu disentu. V mnoha evropských jazycích se (díky latině) dodnes ten výraz píše se dvěma "s" a výslovnost by měla být "s", jako kdysi ve výrazu "diskuse"!. Zrovna včera v noci zkušený moderátor ČT, když diskutoval se dvěma Kubánci o perspektivách kubánského disentu, klidně mluvil o [diZentu]. Proč?! A proč ne? Neřekne si to možná mnohý z nás? Už pro tu jazykovou kulturu (a respekt k etymologii toho slova) aspoň v této generaci NE. (V tomto kontextu je zajímavé, jak úzkostlivě moderátoři ČT uchovávají výslovnost "s" ve výrazu "resort"; ač na původní psaní dvou "s" možná dávno zapomněla nejedna generace! Když [reSort], pak prosím také [diSent]!)

Ne že bychom měli být přehnaně úzkostliví, ne-li úzkoprsí. Ale copak to, o čem je shora řeč, nepatří k zodpovědně vnímané profesionalitě? K zodpovědnosti za realizaci jistého vzoru, který pak napodobují miliony posluchačů a diváků?

Malou doušku --- poněkud z jiného soudku, ale aktuálně --- na závěr: Opět jen aktuálně slyšený příklad, jak jeden oslovený muž 4. 5. vyšperkoval pro rozhlasový pořad "čistokrevně" českou větu; stihl v jedné větě současně uplatnit jak vycpávkové "řek bych", tak "v podstatě", a k tomu ještě "vlastně". Že by nás to učila už škola? Jak rozplizle formulovat myšlenky s nic neříkajícími berličkami?