Právě dnes, kdy dochází k obnovování ideálů velkoněmecké rozpínavosti některými kruhy na západ od naší vlasti, právě dnes, kdy jsou tyto kruhy -- tak jako tenkrát -- podporovány kolaboranty z řad "českých" proněmeckých žurnalistů, ultraliberálních politiků nejzbytečnější české parlamentní strany, militantních katolíků z různých fašizujících spolků, pseudohistoriků a rádobypolitologů, je nutné vystoupit hlasitě a důrazně na obranu českých národních zájmů, státní a národní integrity.

Evropská unie se pro německý stoletý panevropský sen stala nástrojem jeho zhmotnění, nástrojem odvety za obě poválečné konference, které Němce s jejich nenávistným nacionalismem vždy odkázaly do patřičných mezí. Bohužel, vždy jen dočasně. A tak se dnes setkáváme s projevy německých politiků, které jakoby kopírovaly projevy nacistických pohlavárů o jednotné Evropě, spojené pod jedním vůdcem. A tak se dnes opět setkáváme s identickými euroregiony, které poprvé představili nacističtí plánovači, s jednotnou měnou a ekonomicko -- hospodářským diktátem, který již nepřipomíná ani sovětské socialistické plánování, ale právě a pouze způsoby nařizování - rozkazy, které nacisté vydávali k ovládnutí evropských zdrojů.

Ano, Němci se poučili. Naoko trestají nejkřiklavější propagátory neonacismu, práva přistěhovalců a menšin povýšili nad všeobecně deklarovaná lidská práva a židé požívají výhod a ochrany o kterých se nezdá žádné jiné skupině. Zde ale končí vypořádání se s minulostí. Za touto hranicí můžeme slyšet opět ta samá slova jako ve dvacátých a třicátých letech minulého století, jen lehce a někdy zaobalená... Za touto hranicí zůstávají u moci potomci pronacistických politiků a především, německé ekonomice stále vládnou ti, kteří podporovali Hitlerův nástup k moci. Německý průmysl chemický, potravinářský, zbrojní, strojní a stavební je řízen potomky těch, bez kterých by se Hitlerův velkoevropský sen ani nerozběhl. Stejné rodiny, stejná jména, stále stejné ideály a názory. Velmi málo se změnilo.

Právě dnes, kdy si připomínáme dny největšího ponížení našeho národa a vlasti v novodobé historii, čtu slova Joschky Fischera o tom, jak "dějiny" nemohou narušit naše vztahy, neb máme deklaraci. A protože tím míní onu protičeskou deklaraci, kde se píše, že Češi odsuzují "vyhánění" a že nebudou požadovat náhrady za německé drancování a vraždy, nelze než se hlasitě ohradit. Tato slova byla vyřčena za asistence lidoveckého proněmeckého zaprodance, který dodal, že neexistuje žádný problém, který by naše vztahy zatěžoval. Ráda bych tímto prohlášením připomenula ministrům Fischerovi a Svobodovi, že pro nás, české vlastence a národovce, určují česko-německé vztahy neblahé dějinné zkušenosti s naším sousedem, utrpení a nepráví způsobené Němci na našich předcích a především pak dekrety, zvané Benešovy. Žádná deklarace na tom nic nemění!

Je načase, aby slova pravdy o německém "přátelství" k Čechům, aby připomenutí si výsledků a důsledků druhé světové války, aby slova na obranu české státní faktické i politické suverenity a národní integrity, zazněla na půdě mezinárodní, na půdě Evropského parlamentu. Evropská unie se nesmí stát novodobým žalářem národů pod diktátem Berlína. A kdo jiný v této zemi je ochoten a schopen ona slova pronášet? Kdo jiný než budoucí europoslanci z řad Národní koalice necouvne, neustoupí, nezaprodá svoje přesvědčení, svůj národ a vlast?