Páteční extempore Kužvart - Špidla - Svoboda vypadá sice z mezinárodního hlediska trapně, ale ono se z toho zas tolik nestřílí. "Staré" země Evropské unie nemají o středovýchodní Evropě zase tak velké iluze a v Bruselu se asi připravují na leccos. Vždyť je přece obecně známo, že kvalita státní služby i politická profesionalita je "na Východě" nižší než v zavedenějších demokraciích. Jak by tomu také mohlo tak nebýt? Přesto je politicky nesmírně důležité, aby byly postkomunistické země přijaty do EU.

Na Kužvartově překotné "abdikaci" je smutné jen to, že to jen potvrdí už tak existující stereotypy Západoevropanů o nových členských zemích. O středovýchodní Evropě na Západě skoro nikdo nic neví a nikdo - kromě imigračních úředníků - se o ni ani valně nezajímá. Konec konců bulvární tisk v Británii šíří vlastně jen představu, že rozšířením EU do středovýchodní Evropy v květnu nabude západní Evropě jen "vln ožebračených romských přistěhovalců"...:) Ale i na kužvartovské faux pas se rychle zapomene. Cožpak nedochází v ústředí EU k častějším skandálům, které tuto "maličkost" velmi rychle překryjí?

Vážnější věcí, která docela drsně zpochybňuje kompetenci Špidlovy vlády, je otázka týkající se způsobu výběru osob na funkci eurokomisaře. Jak je proboha vůbec možné, že česká strana mohla na funkci eurokomisaře navrhnout někoho, kdo neumí anglicky? Ono se to při výběrovém řízení nezkoumalo? Co je to za diletantismus, že Kužvartova neznalost angličtiny nakonec vyjde najevo až tímto trapným způsobem? Věděl jsem, že česká ministerstva a vláda pracují těžkopádně, ale takhle těžkopádně?

A jestliže takto diletantsky rozhoduje Špidlova vláda v takto důležitých věcech, jak asi rozhoduje v každodenních záležitostech, kde chyby nutně nemají mezinárodní dopad?

Hrubým diletantstvím by byl i postoj Cyrila Svobody, pokud je pravdivé Kužvartovo obvinění, že mu Svobodovo ministerstvo házelo klacky pod nohy a dokonce nechtělo platit Kužvartovy cesty do Bruselu. Jakmile se přece vláda dohodne na určitém kandidátu, ministerstva i ministři musejí sklapnout podpadky a táhnout na veřejnosti za jeden provaz. Pokud se Svobodovi Kužvartovo jmenování nelíbilo a nemohl ho spolknout, měl přece ze své funkce odstoupit! Zůstat na ministerstvu zahraničí a provádět si vlastní, protivládní politiku, to hodně připomíní televizní rebelii z Vánoc roku 2000, kdy si zaměstnanci ČT ukradli televizní vysílání k prosazování svých osobních cílů. (Pokud jsou ovšem informace o Svobodově bojkotu Kužvarta pravdivé - člověk si nemůže už být jist ničím.)