Kritika dob minulých je oblíbeným nástrojem jak politiků, tak i moderátorů, zejména tehdy, nevědí-li si s nějakým problémem, případně tématem rady. Právě Duchková, která s reálným socialismem, vzhledem ke svému věku, nemůže mít tolik osobních zkušeností, tuto lacinou zbraň přímo nadužívá. Bohužel způsobem, který s její zkušeností koresponduje. Plytce a většinou nepatřičně. Vzato do důsledku, a bez politických souvislostí, může být ráda, že se narodila do "lepších" časů, protože tehdejší nejvýznamnější propagandistický nástroj vládnoucí třídy, měl, vedle splnění politických předpokladů, rozhodně vyšší požadavky na profesionalitu svých hlasatelek a hlasatelů než dnešní televize Prima.

V neděli onu "profesionalitu" moderátorka potvrdila například tím, že teprve ve dvaadvacáté minutě pořadu si všimla, že na obrazovce se objevují průběžné výsledky hlasování. Tedy v době, kdy se zobrazily nejméně počtvrté. Byla tím tak dezorientována, že jí součet "dílčích" procent (pro - proti) nevycházel dohromady na sto, čemuž se hlasitě divila. Nakonec vše odehrála do autu sdělením, že "napoprvé je trochu zmatená." Opakované pátrání po smyslu jasně vyřčené odpovědi pak už v jejím případě nebylo ničím novým. Když později v šotu Ivan Gabal na otázku, proč mnozí občané si přejí návrat k socialismu, nešťastně zformuloval odpověď do podoby protimluvu: "Nemají šanci využít možností, které jim (nový systém) dává," byla víkendová reklama socialismu úspěšně dovršena.

Jinak se to nedá vidět, protože komunisté dostali příležitost všude. Ve Šponě Václav Exner, na Nově Zuzka Rujbrová a v Partii Miloslav Ransdorf. Všichni měli možnost kritizovat neschopnost současné i předchozích vlád a obratně odrážet hloupé, až primitivní ataky, poukazující na jejich odpovědnost za minulost. V Partii se sice podařilo Petrušce Šustrové dostat na čas do úzkých samotného Ransdorfa, v rámci komentování posledních kroků Castrova režimu vůči tamním disidentům, pak však u ní převládly emoce a místopředseda KSČM vyklouzl tak hladce, že Šustrová se nezmohla ani na slovo odporu.

Nelze se potom divit, že na otázku "Přejete si opět budovat socialismus" odpovědělo prostřednictvím sms zpráv kladně 44% diváků. Za daného stavu, kdy je dorůstající generace bez zkušeností s minulým režimem, se ani není čemu divit. Mladý člověk, který třeba navíc nemá možnost o práci ani zakopnout, prostě uvěří tomu, že někdo za něho vášnivě bojuje, zvlášť je-li to u příležitosti oslav Svátku práce. Poslanci KSČM, protože bez jakékoli odpovědnosti za polistopadový vývoj, to prostě mají snadné. Je jen otázkou, proč jim televizní stanice vycházejí tolik vstříc. Záměr nebo nezájem zástupců jiných stran? Neochota, pohodlnost nebo strach zodpovídat se z vlastních činů? Stranické nominace na vystoupení svých členů? Kdo ví.

Přitom třeba v Sedmičce se Rujbrová starostmi o chudé a utlačované příliš nezabývala, když přišla řeč na ubytování poslanců (včetně komunistických) v Nerudově ulici. Neváhala dokonce jejich situaci přirovnat k situaci zaměstnanců vysílaných na pracovní cesty. Malý posun mimo realitu, při "drobném" zneužití právního institutu, vypadá téměř nevinně, ale ve své podstatě kalkuluje s manipulovatelností diváků, což není nic jiného, než pohrdání jimi.

Je to ale obecný nešvar, podobně jako třeba výběr témat na Nově a způsob jejich prezentace. Zde se poslanecké byty objevily již podruhé, těžko říci, zda naposledy. Když pak šlo o poměry v sociální demokracii, byli jsme upozorněni, jen tak mimochodem, že její současní členové Gajdůšková a Ibl zběhli od komunistů. Dřívější zaměstnání Gajdůškové nebylo reflektováno, asi bylo "mediálně" příliš fádní. U Ibla však byl divák horlivě seznámen s tím, že v minulosti působil jako dozorce vězňů.

Proč?

Protože jde o kšeft. O sledovanost. Čím víc podpásovek, nejasností a poťouchlostí, tím lépe. Členové KSČM to obratně využívají a sami sebe při tom dobře prodávají. Na skutečně nesmiřitelný boj s komunismem však snad věří už jen jedna naivní moderátorka. Většina ostatních bojuje jen stínově, protože to jaksi patří k "dobrým mravům." Lze si všimnout, že v poslední době v toto směru zvýšil aktivitu premiér. Dělá to ovšem tradičně nepřesvědčivě, čímž KSČM rovněž dobře slouží.