10. 4. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 4. 2003

Iráčané o tom, kdy se stanou pro Američany "teroristy"

Obdivoval jsem nevinnost mladých amerických vojáků, navzdory smrtící realitě, která čeká na Spojené státy v této nebezpečné, kruté zemi. Už dnes, ve středu hovořili mnozí Iráčané o svém strachu z budoucnosti, o tom, jak Irák nedopustí, aby mu vládli cizinci.

"Budete svědky oslav a my budeme rádi, že je Saddám pryč," řekl mi jeden z nich. "Ale pak se budeme chtít zbavit Američanů a budeme si chtít nechat svou ropu a dojde k ozbrojenému odporu a oni nám začnou říkat 'teroristé'". A ani nevypadali Američané jako šťastní "osvoboditelé". Ukazovali zbraněmi na chodníky a křičeli na motoristy, aby zastavili. Jeden nezastavil, byl to starý muž ve starém automobilu, a tak ho před dvěma francouzskými novináři zastřelili do hlavy.

Citujeme z dramatické reportáže Roberta Fiska ze středečního Bagdádu, která vyšla v dnešním deníku Independent.

Kompletní text je v angličtině ZDE

Američané včera "osvobodili" Bagdád, zlikvidovali ohnisko brutální diktátorské moci Saddáma Husajna, ale přivedli za sebou armádu plenitelů a umožnili v tomto starobylém městě vládu rabování a anarchie. Byl to den, který začal dělostřeleckou střelbou a leteckými údery a nemocnicemi, plnými zkrvavených lidí, a skončil rituální likvidací diktátorovy sochy. Davy kříčely radostí. Lidé, kteří po dobu pětadvaceti let poníženě poslouchali i toho nejnižšího Saddámova tajného policistu, se proměnili v obry. "Je to začátek naší nové svobody," volal na mě jeden irácký obchodník. Pak udělal pauzu a zeptal se: "Co od nás teď budou Američané chtít?"

Obyvatelé Bagdádu se ve středu vysmívali poraženému režimu Saddáma Husajna a zapomínali, že se chovali úplně stejně, když strana Baa'th zlikvidovala předchozí iráckou diktaturu generálů a princů. Zapomínali také, že "osvoboditelé" jsou novou a cizí a všemocnou okupační mocností, jejichž kultura, jazyk, rasa i náboženství nemají s Irákem vůbec nic společného.

V Bagdádu došlo ve středu k obrovské verzi téže orgie rabování a hromadného ničení, proti němuž Britové učinili v Basře tak málo. Příslušníci amerických námořních jednotek jen přihlíželi, jak rabovači odvážejí automobily, koberce, peníze, počítače, psací stoly, pohovky, dokonce i rámy od dveří.

Na náměstí Ráje pomohli američtí vojáci davu mladíků svrhnout hubenou a obrovskou sochu Saddáma Husajna tím, že ji přivázali k obrněnému transportéru. Byl to symbolický okamžik. Stál jsem za prvním mužem, který vzal do rukou sekeru a rozbil mramorový podstavec. Pod mramorovým povrchem byl základ z levných cihel a popraskaného cementu. Američané vždycky usuzovali, že toto je základ Saddámova režimu, i když se velmi snažili -- koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let -- vyzbrojit ho, posílit jeho hospodářství, poskytnout mu politickou podporu a proměnit ho právě v takového diktátora, jímž se stal.

V jednom smyslu tedu Amerika pomáhala zlikvidovat to, budováním čehož sama strávila tolik času a peněz. Saddám byl "náš" člověk a ve středu jsme ho, alespoň metaforicky, zničili. Proto byly ty davy, likvidující sochu, tak významné, proto všechno to rabování a krádeže.

Avšak po skutečném Saddámovi nebylo stopy.

Mučírny a vězení by se nyní měly proměnit v památníky a skutečná historie toho, jak Irák užíval jedovatých plynů, by měla být konečně plně zveřejněna. Avšak historie vypovídá o jiných věcech. Vězení většinou dostanou nové správce, mučírny také, a kdo by chtěl světu ukazovat, jak lehké je vyrábět zbraně hromadného ničení.

Bude nutno otevřít hromadné hroby -- až na to, že na Blízkém východě tyto ceremoniály obyčejně vedou k dalšímu krveprolévání.

A noční můra ještě zcela neskončila. Protože i když Američané středu označí za první den své okupace (oni tomu budou říkat osvobození), velké části Bagdádu i nadále byly ve středu v noci mimo kontrolu Spojených států.

Obdivoval jsem nevinnost mladých amerických vojáků, navzdory smrtící realitě, která čeká na Spojené státy v této nebezpečné, kruté zemi. Už dnes, ve středu hovořili mnozí Iráčané o svém strachu z budoucnosti, o tom, jak Irák nedopustí, aby mu vládli cizinci.

"Budete svědky oslav a my budeme rádi, že je Saddám pryč," řekl mi jeden z nich. "Ale pak se budeme chtít zbavit Američanů a budeme si chtít nechat svou ropu a dojde k ozbrojenému odporu a oni nám začnou říkat 'teroristé'". A ani nevypadali Američané jako šťastní "osvoboditelé". Ukazovali zbraněmi na chodníky a křičeli na motoristy, aby zastavili. Jeden nezastavil, byl to starý muž ve starém automobilu, a tak ho před dvěma francouzskými novináři zastřelili do hlavy.

Avšak rabování bylo děsivou, nikoliv radostnou zkušeností. Na ministerstvu hospodářství ukradli zloději veškeré záznamy iráckého dovozu a vývozu na počítačových discích, odnesli si počítače, křesla, ledničky, obrazy. Když jsem se pokusil vstoupit do té budovy, rabovači mi sprostě nadávali. Jednomu francouzskému reportéru ukradla chátra peníze a kameru.

Je fakt, že lidé také často útočili na symboly režimu. Avšak mnoho příslušníků davů zaútočilo na obchody, kradli zboží z obchodů s nábytkem a z profesionálních úřadů . Přivezli si na odvoz kořisti nejrůznější vozidla, dokonce i osly. Viděl jsem jednoho chlapce, jak si odnáší lékařský rentgen, ženu, která nesla zubařské křeslo.

Vyhrát válku je jedna věc. Být úspěšným v ideologickém a hospodářském projektu, který leží za celou touto válkou, to je věc jiná. "Skutečný" příběh amerického úsilí ovládnout arabský svět právě teď teprve začíná.

                 
Obsah vydání       10. 4. 2003
10. 4. 2003 Vraždění v Kongu je nejhorší ze všech válek od roku 1945
10. 4. 2003 Iráčané o tom, kdy se stanou pro Američany "teroristy"
10. 4. 2003 Včera, dnes a zítra
10. 4. 2003 Evropský parlament schválil přijetí ČR do EU
10. 4. 2003 Rozšírenie Európskej únie je konečne predo dverami: Cieľ na dosah -- a ďalej? Lucia  Waldnerová
10. 4. 2003 The game is over
9. 4. 2003 IRÁK: Chci, aby moje země byla normální
10. 4. 2003 "Tahrír" znamená osvobození
10. 4. 2003 Irák: Byla to od Spojených států humanitární akce? Jan  Čulík
9. 4. 2003 Pád Bagdádu: reakce arabského světa
9. 4. 2003 Byl pád Bagdádu důsledkem dohody s iráckými generály?
10. 4. 2003 Peniaze nesmrdia, vojna je kšeft Martin  Nevada
10. 4. 2003 Víťazní buldozéristi Damas  Gruska
9. 4. 2003 Američtí neokonzervativci jako trockisté
9. 4. 2003 "Novináři byli varováni," tvrdí Spojené státy
9. 4. 2003 "I ti, kteří se z příchodu Američanů radovali, teď chtějí bojovat"
8. 4. 2003 Je vznešené zemřít pro vlast?
10. 4. 2003 Osobné značky a politický marketing Tibor  Kružlík
10. 4. 2003 Peniaze, ženy a EÚ Oľga  Pietruchová
10. 4. 2003 Prítomnosť žien v politike prináša iný pohľad na svet Jana  Matúšová
10. 4. 2003 Science fiction a politika Peter  Abelard
10. 4. 2003 Agresia v mene viery Peter  Greguš
5. 2. 2003 Pošta redakci
5. 3. 2003 Hospodaření OSBL za únor 2003 Jaroslav  Štemberk
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
10. 4. 2003 Irák: Byla to od Spojených států humanitární akce? Jan  Čulík
10. 4. 2003 Peniaze nesmrdia, vojna je kšeft Martin  Nevada
10. 4. 2003 Iráčané o tom, kdy se stanou pro Američany "teroristy"   
10. 4. 2003 Camp Doha live: jaké je to v ústředním americkém tiskovém středisku   
10. 4. 2003 Včera, dnes a zítra   
9. 4. 2003 IRÁK: Chci, aby moje země byla normální   
9. 4. 2003 "Novináři byli varováni," tvrdí Spojené státy   
9. 4. 2003 "I ti, kteří se z příchodu Američanů radovali, teď chtějí bojovat"   
9. 4. 2003 Američtí neokonzervativci jako trockisté   
9. 4. 2003 Sila kolektívnej emócie Michal  Černík
9. 4. 2003 Saddám přežil útok protibunkrovými bombami   
9. 4. 2003 Pád Bagdádu: reakce arabského světa   
9. 4. 2003 Byl pád Bagdádu důsledkem dohody s iráckými generály?   
8. 4. 2003 Válka v Iráku: jedinou nadějí je společně pokleknout k modlitbě   
8. 4. 2003 Zrádní Francouzi