Američané včera "osvobodili" Bagdád, zlikvidovali ohnisko brutální diktátorské moci Saddáma Husajna, ale přivedli za sebou armádu plenitelů a umožnili v tomto starobylém městě vládu rabování a anarchie. Byl to den, který začal dělostřeleckou střelbou a leteckými údery a nemocnicemi, plnými zkrvavených lidí, a skončil rituální likvidací diktátorovy sochy. Davy kříčely radostí. Lidé, kteří po dobu pětadvaceti let poníženě poslouchali i toho nejnižšího Saddámova tajného policistu, se proměnili v obry. "Je to začátek naší nové svobody," volal na mě jeden irácký obchodník. Pak udělal pauzu a zeptal se: "Co od nás teď budou Američané chtít?"

Obyvatelé Bagdádu se ve středu vysmívali poraženému režimu Saddáma Husajna a zapomínali, že se chovali úplně stejně, když strana Baa'th zlikvidovala předchozí iráckou diktaturu generálů a princů. Zapomínali také, že "osvoboditelé" jsou novou a cizí a všemocnou okupační mocností, jejichž kultura, jazyk, rasa i náboženství nemají s Irákem vůbec nic společného.

V Bagdádu došlo ve středu k obrovské verzi téže orgie rabování a hromadného ničení, proti němuž Britové učinili v Basře tak málo. Příslušníci amerických námořních jednotek jen přihlíželi, jak rabovači odvážejí automobily, koberce, peníze, počítače, psací stoly, pohovky, dokonce i rámy od dveří.

Na náměstí Ráje pomohli američtí vojáci davu mladíků svrhnout hubenou a obrovskou sochu Saddáma Husajna tím, že ji přivázali k obrněnému transportéru. Byl to symbolický okamžik. Stál jsem za prvním mužem, který vzal do rukou sekeru a rozbil mramorový podstavec. Pod mramorovým povrchem byl základ z levných cihel a popraskaného cementu. Američané vždycky usuzovali, že toto je základ Saddámova režimu, i když se velmi snažili -- koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let -- vyzbrojit ho, posílit jeho hospodářství, poskytnout mu politickou podporu a proměnit ho právě v takového diktátora, jímž se stal.

V jednom smyslu tedu Amerika pomáhala zlikvidovat to, budováním čehož sama strávila tolik času a peněz. Saddám byl "náš" člověk a ve středu jsme ho, alespoň metaforicky, zničili. Proto byly ty davy, likvidující sochu, tak významné, proto všechno to rabování a krádeže.

Avšak po skutečném Saddámovi nebylo stopy.

Mučírny a vězení by se nyní měly proměnit v památníky a skutečná historie toho, jak Irák užíval jedovatých plynů, by měla být konečně plně zveřejněna. Avšak historie vypovídá o jiných věcech. Vězení většinou dostanou nové správce, mučírny také, a kdo by chtěl světu ukazovat, jak lehké je vyrábět zbraně hromadného ničení.

Bude nutno otevřít hromadné hroby -- až na to, že na Blízkém východě tyto ceremoniály obyčejně vedou k dalšímu krveprolévání.

A noční můra ještě zcela neskončila. Protože i když Američané středu označí za první den své okupace (oni tomu budou říkat osvobození), velké části Bagdádu i nadále byly ve středu v noci mimo kontrolu Spojených států.

Obdivoval jsem nevinnost mladých amerických vojáků, navzdory smrtící realitě, která čeká na Spojené státy v této nebezpečné, kruté zemi. Už dnes, ve středu hovořili mnozí Iráčané o svém strachu z budoucnosti, o tom, jak Irák nedopustí, aby mu vládli cizinci.

"Budete svědky oslav a my budeme rádi, že je Saddám pryč," řekl mi jeden z nich. "Ale pak se budeme chtít zbavit Američanů a budeme si chtít nechat svou ropu a dojde k ozbrojenému odporu a oni nám začnou říkat 'teroristé'". A ani nevypadali Američané jako šťastní "osvoboditelé". Ukazovali zbraněmi na chodníky a křičeli na motoristy, aby zastavili. Jeden nezastavil, byl to starý muž ve starém automobilu, a tak ho před dvěma francouzskými novináři zastřelili do hlavy.

Avšak rabování bylo děsivou, nikoliv radostnou zkušeností. Na ministerstvu hospodářství ukradli zloději veškeré záznamy iráckého dovozu a vývozu na počítačových discích, odnesli si počítače, křesla, ledničky, obrazy. Když jsem se pokusil vstoupit do té budovy, rabovači mi sprostě nadávali. Jednomu francouzskému reportéru ukradla chátra peníze a kameru.

Je fakt, že lidé také často útočili na symboly režimu. Avšak mnoho příslušníků davů zaútočilo na obchody, kradli zboží z obchodů s nábytkem a z profesionálních úřadů . Přivezli si na odvoz kořisti nejrůznější vozidla, dokonce i osly. Viděl jsem jednoho chlapce, jak si odnáší lékařský rentgen, ženu, která nesla zubařské křeslo.

Vyhrát válku je jedna věc. Být úspěšným v ideologickém a hospodářském projektu, který leží za celou touto válkou, to je věc jiná. "Skutečný" příběh amerického úsilí ovládnout arabský svět právě teď teprve začíná.