Vltava ustoupila do svého koryta a obchodníci začali vyklízet zdevastované krámky. Majitel butiku s loutkami oplachoval proudem vody své ušmudlané a vodou i špínou nasáklé marionety, zatímco vedle v galerii prodávající umělecké sklo jsou na tom mnohem lépe. Zcela bídně ovšem vypadal před několika dny až po střechu zatopený bufet, v tuto dobu s docela příhodným názvem Márnice. Nedivím se, že se majiteli do těchto míst vůbec nechce.

Za to naproti v bistru U Bruncvíka je živo a docela dobrá nálada. "Vsaďte se, že to tady otevřu jako první," dušoval se jeho majitel Roman Vopička a znovu jsme probírali možné i nemožné těchto povodní. Velký problém budou mít pravděpodobně památkáři, kteří nedovolili umístění hliníkových protipovodňových bariér, které zachránily Staré Město. Obávám se ale toho, aby památkáři nezačali být znevažováni ve společnosti paušálně, protože jejich hlas je v mnoha jiných oblastech velmi důležitý.

Zdrcující ránu na Kampě utrpěl její park a také náplavka s dětským hřištěm a především v zadním traktu slavný Kampa park švédského majitele. Ryby z obřího akvária pohltila Vltava nadobro a pro běžného návštěvníka z Prahy se cenově nedostupná restaurace změnila v ruiny. Nutno říci, že mnohé ze staveb v těchto místech bylo ovšem jen "kašírované baroko", pozlátková architektura pro turisty, která se ve vodě rozmočila a rozpadla jako papírová krabice. Nebude jistě problém objekty postavit znovu, laciné konzumní kopie jsou ve srovnání s poškozenými klenoty architektury zcela bezcenné.

V jednom z umyvadel v kuchyni našla smrt i mořská moréna, která v něm ležela smotána do klubíčka. Její pouť z oceánu skončila bídně, v hliníkovém dřezu na samém břehu Vltavy stověžaté Prahy, uprostřed Evropy. "Tak jste se sem přece jen dostal," pousmál se policista na Karlově mostě, přes který jsem se vracel už za šera zpět, do povolené zóny v Mostecké ulici.