Saský úřední šiml nepřestává řehtat
9. 8. 2002 / Milan Hrabal
Vloni počátkem srpna jsem pracovně navštívil budyšínské centrum Lužických Srbů Domowina. Právě vrcholil boj o zachování národní školy v Chrósčicích, která byla chloubou lužickosrbského školství. Tamnější školu Jurije Chěžky (slavného národního básníka, který padl ve válce) hrdě ukazovali zahraničním návštěvám jako živoucí důkaz (i naději), že Lužice žije a její budoucnost, alespoň v rámci současných možností, je zajištěna.
Právě v této škole se saské ministerstvo školství (pod taktovkou německých křesťanských demokratů - CDU) rozhodlo zahájit postupnou "optimalizaci počtu škol", spočívající v jejich postupném rušení a koncentraci do větších komplexů.
Již delší čas totiž svádějí Lužičtí Srbové zatím dost neúspěšný zápas se saskou vládou o zachování dosavadní sítě národních základních škol. V Lužici je jich celkem pouze 6 a v letošním školním roce do 5. ročníku základní školy v Chrósčicích mělo nastoupit 17 žáků. Saské ministerstvo školství uplatnilo normativní minimum 20 žáků a otevření této třídy zakázalo. Správní soud v Drážďanech zamítl protest lužickosrbské Domowiny a obce Chrósčice. Přestože se konaly protestní akce občanů přímo v Lužici, přestože proběhla řada jednání na různých úrovních a podporu vyjadřovaly a stále vyjadřují různé instituce i jednotlivci z celé Evropy i jiných částí světa, saské úřady dodnes nezměnily své stanovisko. Děti z Chrósčic tedy dojíždějí do Ralbic a podle všech předpokladů němečtí úředníci chystají redukci čtyř tzv. středních škol v příslušném okrese na jedinou, byť vícetřídní. (Pozn.: "střední" školy v Sasku odpovídají druhému stupni, tedy 5. až 9. ročníku základních škol dle školského systému v České republice.)
Co to v praxi znamená? Rušení lužicko-srbských základních škol znamená rychlou germanizaci. Rušení dostupnosti vzdělání nastupující generace v lužicko-srbském jazyce, postupné odumírání kulturních kořenů, postupné odumírání kulturní identity slovanského národa v germánské společnosti.
Britské listy se tématu Lužice věnují už po několik měsíců v několika článcích a fotogaleriích. Navštívili jsme i Budyšín, i Srbský dům organizace Domowina. Zajímalo nás "živé" a o to autentičtější národní obrození v Lužici mj. i proto, abychom byli schopni pochopit kořeny své vlastní minulosti, dnes opomíjenou dobu českého národního obrození v 19. a počátkem dvacátého století. Abychom byli schopni vnímat svou kulturní identitu uprostřed "evropského moře" národů, abychom věděli, jak si ji uchovat a jak být hrdí na svou národní minulost, i když se chceme stát Evropany.
Svátek velikonočních jízd, Radek Čermák
FOTOGALERIE Svátek velikonočních jízd
1000 let Budyšína - historie a současnost Lužice, Štěpán Kotrba
FOTOGALERIE 1000 let Budyšína , Štěpán Kotrba
Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí, Jaroslav Pánek
Lužickým Srbům však v této souvislosti nešlo jen o to, že jejich děti budou muset za školou dojíždět. Každá z pouhých šesti národních škol v Horní Lužici byla - vedle kostelů - jedním z mála míst, kde bylo možné slyšet a naučit se dobře vlastní jazyk, seznámit se s historií, kulturou, literaturou. Zánikem každého takového střediska se životní prostor pro skutečný národní život zmenšuje - pro současnou Lužici přímo osudově.
Když selhala poslední naděje na smírné řešení - drážďanský odvolací soud totiž potvrdil oprávněnost rozhodnutí ministra školství Rösslera neotevřít již letos pátou třídu - chrosčanští rodiče spolu s Domowinou ještě před zahájením školního roku zorganizovali demonstraci proti zvůli saských úřadů. Byl jsem požádán o pomoc v naději, že tlak ze zahraničí pomůže oblomit saskou vládu i školské úřady, aby podpořily lužickosrbské menšinové školství tak, jak to je ve většině evropských zemí: zrušením normativů počtu žáků na třídu. Pochopení jsem nalezl v českém regionálním i celostátním tisku, kde byla zveřejněna informace a pozvání na chystanou demonstraci.
V Chrósčicích se sešlo nebývalé množství Lužických Srbů, ale i Němců a Čechů. Výsledek však byl nulový - školské úřady trvaly na svém! Chrósčanští aktivisté spolu s místním farářem a vedením Domowiny se rozhodli k zoufalému - a poslednímu možnému kroku - občanské neposlušnosti. Proti vůli vlády obsadili třídu a výuku zajistili zdarma kantoři ve výslužbě. A každý den ráno, před zahájením výuky, se před školou konala demonstrace stovek lidí - Lužických Srbů i Němců.
Vzhledem k tradicím i současné aktivní spolupráci Varnsdorfu s Lužickými Srby nebylo těžké přesvědčit starostu města Jaroslava Tomáška a tajemnici městského úřadu Zdeňku Vejlovou, aby se stali prvními signatáři výzvy "Varnsdorfská solidarita" ze dne 14. 8. 2002, která byla připravena jako pokus o co nejrozsáhlejší výraz podpory z české strany.
Původně regionálně zamýšlená akce však přerostla v rozsáhlou vlnu zájmu o problémy současné Lužice nejen na území České republiky. K tisícům podpisů českých občanů se postupně přidaly stovky podpisů z jedenadvaceti zemí světa, především Polska, Slovenska, Ruska, ale také Bretaně, Itálie, USA atd. Milou raritou byly podpisy doručené např. z Brazílie a Číny.
Podstatné je, že pod výzvu připojilo do dnešního dne (8. srpna 2002) své podpisy více než deset tisíc lidí, mezi nimi i několik set spisovatelů, novinářů, vysokoškolských profesorů, politiků, herců, malířů a dalších známých osobností z celé Evropy.
Na značném ohlasu Varnsdorfské solidarity se významnou měrou podílela média. V začátku byla důležitá televize (v hlavním vysílacím čase ve velmi sledovaném pořadu "21" - zde především díky přednostovi děčínského okresního úřadu Ing. Benediktovi) a rozhlas.
Ale brzy převzal hlavní publikační iniciativu tisk. Prakticky dodnes pravidelně zveřejňuje nové informace Děčínský deník, ale zájem projevily i Mladá fronta dnes, Právo, dokonce i bulvární deník Blesk přinesl solidní a poměrně rozsáhlý článek o iniciativě varnsdorfských. Postupně se přidávaly i specializované časopisy - literární, politické, klubové, např. Literární noviny, bratislavský Literárny týždeník, Mosty, Národní obrana, Česká silnice, Česko-lužický věstník. Jen novinových článků bylo více než padesát.
Ve Varnsdorfu byly podpisové archy veřejnosti k dispozici na městském úřadě, v obou budovách městské knihovny, knihkupectví pana Kalivody, v trafice manželů Števiarových na autobusovém nádraží, městském informačním středisku, v Biskupském gymnáziu, na varnsdorfské faře Římskokatolické církve, středisku Communio. S distribucí pomáhali učitelé, studenti, podnikatelé i důchodci. V Rumburku bylo nejvýznamnější podpisové místo v Loretě (díky pochopení Ing. Paslavské a mimořádné aktivitě Davida Krále), v regionu se připojily mnohé městské a obecní úřady. V kraji byli nejaktivnější knihovníci v Ústí n.L. a Liberci, novináři z Děčínského deníku, redakce rádia RCL a Českého rozhlasu v Ústí nad Labem. Je možné jmenovat další a další aktivisty z různých koutů republiky i ze zahraničí, ale to už je nad rámec prostorových možností. Za všechny alespoň tři jména - pražský básník Zdeněk Janík, který získal více než stovku podpisů z Prahy a jižních Čech, poslanec PČR Jaromír Kohlíček s mnoha podpisy z mítinků po celé republice a bratislavská spisovatelka Dana Podracká, jejíž zásluhou se k akci připojila řada slovenských spisovatelů a dalších umělců.
Vzhledem ke značnému rozšíření podpisových archů "Varnsdorfské solidarity" (byly přeloženy do němčiny, polštiny, angličtiny a francouzštiny) se projevil velmi důležitý "vedlejší produkt" - zvýšený zájem o podrobnější informace o životě a kultuře Lužických Srbů. Lidé z ČR i ze zahraničí si psali o články a brožurky, časopisy měly zájem o překlady současné, ale i klasické literatury apod. Literární noviny si např. objednaly rozsáhlejší studii a ukázky z nejnovější poezie, překlady lužickosrbských přísloví tiskly Děčínský deník, Česká silnice, časopis Národní knihovny Bulletin Plus ad.
Nejdůležitější však bylo přijetí této akce na německé straně. Bylo dvojí. Představitelé vlád - spolkové i zemské reagovali na zaslané dopisy v této souvislosti slušně, ale více méně diplomaticky. Odpovědi vždy obsahovaly ubezpečení, že Lužickým Srbům nebude nijak ublíženo, ale prakticky nedošlo k žádné změně postoje ke školství - třída v Chrósčicích nebyla otevřena, děti dojíždějí do Ralbic a příslušný školský úřad chystá další slučování a tím faktickou likvidaci některých škol.
Daleko větší význam měly podpisy a články uveřejněné v českém tisku pro samotné Lužické Srby. K jejich předání bylo využíváno různých veřejných shromáždění, aby morální podpora byla co nejúčinnější, nezprostředkovaná. První tisícovka podpisů byla předána předsedovi Domowiny Janu Nukovi již na jedné z prvních "ranních" demonstrací před chrósčickou školou. Další pak na výročním zasedání lužickosrbského uměleckého svazu ve Smochčicích (zde jeho předseda Benedikt Dyrlich zformuloval několik tezí (mj. obnovení důraznějšího postupu vůči saským úřadům a poděkování českým přátelům za významnou podporu), které byly přijaty výborem a nakonec i celým shromážděním. Letos pak na festivalu v rámci oslav 1000 let města Budyšín. Vždy tento akt znamenal zřetelný impuls i posilu pro další pokračování v zápase o národní existenci.
Za dodnes neustávající zájem patří české i zahraniční veřejnosti, která podpořila akci "Varnsdorfská solidarita", veliký dík. Boj Lužických Srbů se saskou byrokracií ještě není u konce. A bez pomoci ze zahraničí nejspíš nemají šanci účinně obhájit své oprávněné požadavky.
AKTUALIZOVANÝ TEXT VÝZVY
Se zájmem a napětím sledujeme snahu Lužických Srbů v Sasku (SRN) o udržení dosavadní sítě základních škol prvního i druhého stupně (zakładna šula, srědna šula). V tomto školním roce nebylo povoleno otevření 5. ročníku školy v Chrósčicích (okr. Kamjenc) - děti dojíždějí do školy v Ralbicích. Podle současného stavu informací je to začátek podstatnější redukce počtu tzv. středních škol v Horní Lužici.
Striktní uplatňování normativů počtu žáků na menšinových lužickosrbských školách je zcela neúnosné a mělo by fatální důsledky pro národ Lužických Srbů zejména v období, kdy se potýká s nízkou porodností obdobně jako jeho německy mluvící spoluobčané.
Jsme přesvědčeni, že by bylo velmi nepříznivé, aby právě období demokratického uvolnění v Evropě bylo spojováno s postupnou likvidací pracně vybudované sítě lužickosrbských škol v Sasku.
Vyjadřujeme solidaritu se současným úsilím Lužických Srbů o zachování dosavadní sítě škol s vědomím, že je to jedna z nezbytných podmínek pro další existenci tohoto malého národa.
Za signatáře výzvy původní text z 14. 8. 2001 aktualizoval: Milan Hrabal, spisovatel, člen Českého centra PEN klubu, Varnsdorf, Česká republika
Ve Varnsdorfu 29. 1. 2002
Svým podpisem vyjadřuji solidaritu se shora uvedenou potřebou zachování lužickosrbských škol v Sasku (SRN):
jméno......příjmení...............profese...........místo bydliště...............stát (ČR).........podpis....
1................................................................................................................................................
2................................................................................................................................................
3.................................................................................................................................................
4.................................................................................................................................................
5.................................................................................................................................................
6.................................................................................................................
7................................................................................................................
8................................................................................................................
9................................................................................................................
10...............................................................................................................
Podpisové archy s originály podpisů zasílejte, prosím, na adresu:
Milan Hrabal, Městský úřad Varnsdorf, odbor školství, kultury a tělových., nám. E. Beneše 470, 407 47 Varnsdorf
AKTUALIZOVANÝ TEXT VÝZVY
2. strana podpisového archu
Svým podpisem vyjadřuji solidaritu se shora uvedenou potřebou zachování lužickosrbských škol v Sasku (SRN):
jméno......příjmení...............profese...........místo bydliště...............stát (ČR).........podpis....
11.................................................................................................................................................
12................................................................................................................................................
13.................................................................................................................................................
14.................................................................................................................................................
15.................................................................................................................................................
16.................................................................................................................
17................................................................................................................
18................................................................................................................
19................................................................................................................
20................................................................................................................
21................................................................................................................
22................................................................................................................
23................................................................................................................
24................................................................................................................
25................................................................................................................
26................................................................................................................
27................................................................................................................
28................................................................................................................
29................................................................................................................
30................................................................................................................
Podpisové archy s originály podpisů zasílejte, prosím, na adresu:
Milan Hrabal, Městský úřad Varnsdorf, odbor školství, kultury a tělových., nám. E. Beneše 470, 407 47 Varnsdorf