|
29. 4. 2002
Interaction: Všeobecná deklarace lidských odpovědnostíText předložený bývalým kancléřem SRN Helmutem Schmidtem na Fóru 2000 v září 1997 na Pražském hraděHelmut Schmidt
Což Ježíš Kristus, což Milton Friedman či Karel Marx nebyli intelektuály? Což neovlivnili svět více než stovky prezidentů a předsedů vlád?" Václav Havel, v předvečer zahájení prvního ročníku Fóra 2000, 5. 9. 1997 "Společné etické minimum, jakožto základ, který nám pomůže žít společně v tomto světě, se stává imperativem nejen pro chování jednotlivců, ale i pro náboženské instituce, politické autority, národy a také pro velké společnosti, které se zabývají výrobou, financováním, obchodem, a to nejen mezinárodně, ale i vnitrostátně. Imperativem se to stává také pro rozhlas a především pro televizi. Tyto výzvy jsou stále naléhavější v důsledku globální populační exploze. Na začátku století nás bylo 1,6 miliardy, zatímco na konci tisíciletí nás bude více než šest miliard. To, že se během jednoho století počet obyvatel čtyřikrát zvýšil, nemá v historii žádný precedens. Stejně jako bylo v roce 1948 nutné vynaložit úsilí v oblasti lidských práv, je i dnes, vzhledem k výzvám, které před nás staví populační exploze a socioekonomická globalizace, včetně intoxikace globální televizí, která nám ukazuje přestřelky, vraždy a násilí, nutné vytvořit deklaraci lidské odpovědnosti, která doplní existující Všeobecnou deklaraci lidských práv", prohlásil iniciátor a spoluautor dokumentu Helmut Schmidt. V roce 1997 se po dlouhých přípravách a jednáních s duchovními, politickými a ekonomickými vůdci z pěti kontinentů, zastupujícími všechna hlavní náboženství a různé filozofické směry, sešla mezinárodní skupina čtyřiadvaceti bývalých státníků, bývalých prezidentů a premiérů, která vytvořila návrh takovéto Všeobecné deklarace lidské odpovědnosti. Tento návrh byl pak rozeslán všem vládám světa a generálnímu tajemníkovi OSN , přednesen byl na konferenci Fórum 2000. Podepsali jej lidé jako Oscar Arias Sanchez z Kostariky, Jimmy Carter ze Spojených států, Lord Callaghan ze Spojeného království, Ichimi Azawa z Japonska, Anand Panyarachun, bývalý premiér Thajska, Šimon Perés z Izraele, Miguel de la Madrid z Mexika, Michael Pastrana Borero z Kolumbie, Helmut Schmidt i celá řada dalších členů této interaktivní rady. Své jméno připojili i Lester Brown, Paul Walker či Robert McNamara. Jelikož si čtenáři Britských listů v diskuzi k článku Bezdomovectví v zrcadle Všeobecné deklarace lidských práv přáli nejen nějakou deklaraci lidských práv, ale také deklaraci odpovědností, jednu významnou deklaraci jim přinášíme. |
PreambuleJelikož uznání bytostné důstojnosti a rovných nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě a nese s sebou závazky a odpovědnosti, jelikož výlučné trvání na právech může vést ke konfliktu, rozdělení a nekonečným sporům, a opomíjení lidských povinností může vést k bezzákonnosti a chaosu, jelikož vláda zákona a prosazování lidských práv závisí na ochotě mužů a žen jednat spravedlivě, jelikož globální problémy vyžadují globální řešení, jichž může být dosaženo jedině prostřednictvím myšlenek, hodnot a norem uznávaných všemi kulturami a společnostmi, jelikož všichni lidé mají podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovědnost podporovat lepší společenský řád jak doma, tak globálně a tohoto cíle nemůže být dosaženo pouhými zákony, předpisy a dohodami, jelikož lidské úsilí o pokrok a zdokonalení může být uskutečněno pouze ujednanými hodnotami a normami, jež platí vždy a pro všechny lidi a instituce, proto nyní všeobecné shromáždění vyhlašuje toto Všeobecné prohlášení lidských odpovědností jako společnou normu pro všechny lidi a národy, aby každý jednotlivec a každý společenský orgán choval toto prohlášení neustále v mysli a přispíval k pokroku jednotlivých společenství a osvícení všech jejich členů. My, národy světa, takto obnovujeme a stvrzujeme závazky již vyhlášené Všeobecným prohlášením lidských práv, totiž plné přijetí důstojnosti všech lidí, jejich nezcizitelnou svobodu a rovnost a jejich vzájemnou solidaritu. Vědomí a přijetí těchto odpovědností by se mělo vyučovat a prosazovat po celém světě. Základní zásady humanityČlánek 1: Každá osoba bez ohledu na pohlaví, etnický původ, společenské postavení, politické názory, jazyk, věk, národnost nebo náboženství má odpovědnost zacházet se všemi lidmi humánně Článek 2: Žádná osoba by neměla podporovat žádnou formu nehumánního chování, ale všichni lidé mají odpovědnost usilovat o důstojnost a sebeúctu druhých. Článek 3: Žádná osoba, skupina nebo organizace, žádný stát, žádná armáda nebo policie nestojí nad dobrem a zlem; všichni podléhají etickým normám. Každý má odpovědnost ve všem prosazovat dobro a vyhýbat se zlu. Článek 4: Všichni lidé obdaření rozumem a svědomím musí v duchu solidarity přijmout odpovědnost vůči všem, rodinám, komunitám, rasám, národům a náboženstvím. Nečiň druhým to, co si nepřeješ, aby činili tobě. Nenásilí a úcta k životuČlánek 5: Každá osoba má odpovědnost mít úctu k životu. Nikdo nemá právo ranit, mučit nebo zabít jiného člověka. To nevylučuje právo na oprávněnou sebeobranu jednotlivců nebo komunit. Článek 6: Spory mezi státy, skupinami i jednotlivci by se měly řešit bez násilí. Žádná vláda by neměla trpět akty genocidy nebo terorismu ani se na nich podílet, neměla by také zneužívat ženy, děti nebo kterékoli jiné civilisty jako nástroje války. Každý občan a veřejný činitel má odpovědnost jednat mírumilovně, nenásilně. Článek 7: Každá osoba je nekonečně cenná a musí být bezpodmínečně chráněna. Zvířata a přírodní prostředí také vyžadují ochranu. Všichni lidé mají odpovědnost chránit ovzduší, vodu a zemskou půdu pro současné obyvatele a budoucí generace. Spravedlnost a solidaritaČlánek 8: Každá osoba má odpovědnost chovat se slušně, poctivě a nestranně. Žádná osoba ani skupina by neměla oloupit nebo svévolně připravit o majetek jinou osobu nebo skupinu. Článek 9: Všichni lidé. Mají li k tomu potřebné nástroje, mají odpovědnost vážně usilovat o překonání chudoby, podvýživy, nevědomosti a nerovnosti. Měli by podporovat udržitelný rozvoj po celém světě, aby zajistili důstojnost, svobodu, bezpečnost a spravedlnost pro všechny lidi. Článek 10: Všichni lidé mají odpovědnost rozvíjet své talenty pilným úsilím; měli by mít rovný přístup ke vzdělání a smysluplné práci. Každý by měl poskytovat podporu nuzným, znevýhodněným, postiženým a obětem diskriminace. Článek 11: Veškerý majetek a bohatství musí být využívány odpovědně v souladu se spravedlností a k pokroku lidstva. Hospodářská a politická moc nesmí být používána jako nástroj k ovládání, ale ve službě ekonomické spravedlnosti a společenského pořádku. Pravdomluvnost a toleranceČlánek 12: Každá osoba má odpovědnost mluvit a jednat pravdivě. Nikdo, ať je sebevyšší a sebemocnější, by neměl mluvit lži. Právo na soukromí a osobní a profesionální důvěrnost má být uznáváno. Nikdo není povinen říkat vždy každému celou pravdu. Článek 13: Žádní politikové, veřejní činitelé, přední podnikatelé, vědci, spisovatelé ani umělci nejsou vyňati z všeobecných etických norem, právě tak jako lékaři, právníci a jiní pracovníci, kteří mají zvláštní povinnosti ke svým klientům. Profesionální a jiné etické zákony by měly zrcadlit prioritu všeobecných norem, jako norma pravdomluvnosti a nestrannosti. Článek 14: Svoboda sdělovacích prostředků informovat veřejnost a kritizovat společenské instituce a jednání vlády, jež je podstatná pro spravedlivou společnost, musí být používána s odpovědností a rozvahou. Svoboda sdělovacích prostředků s sebou nese zvláštní odpovědnost za přesné a pravdivé zpravodajství. Senzačnímu zpravodajství, které snižuje člověka nebo jeho důstojnost, je nutné se vždy vyhýbat. Článek 15: Zatímco náboženská svoboda musí být zaručena, představitelé náboženství mají zvláštní odpovědnost vyhýbat se výrazům předsudku a projevům diskriminace vůči osobám jiného přesvědčení. Neměli by podněcovat ani ospravedlňovat nenávist, fanatismus a náboženské války, ale měli by podporovat toleranci a vzájemnou úctu mezi všemi lidmi. Vzájemná úcta a partnerství
Článek 16: Všichni muži a ženy mají odpovědnost projevovat si navzájem úctu a porozumění ve svých partnerských vztazích. Nikdo by neměl podrobit jinou osobu sexuálnímu využívání nebo závislosti. Sexuální partneři by měli naopak přijímat odpovědnost starat se o blaho svého protějšku. Článek 17: Ve všech kulturních a náboženských podobách vyžaduje manželství lásku, věrnost a odpouštění, a mělo by směřovat k zaručení bezpečnosti a vzájemné podpory. Článek 18: Rozumné plánování rodiny je odpovědností každé dvojice. Vztah mezi rodiči a dětmi by měl zračit vzájemnou lásku, úctu, ocenění a zájem. Žádní rodiče ani jiní dospělí by neměli vykořisťovat, zneužívat nebo týrat děti. ZávěrČlánek 19: Nic v tomto Prohlášení nesmí být vykládáno, jako by dávalo nějakému státu, skupině či osobě právo věnovat se nějaké činnosti nebo provést jakýkoli akt zaměřený na zničení kterékoli z odpovědností, práv a svobod předložených v tomto prohlášení a ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948. Originál deklarace na stránkaách InterAction |
