Velmi mne mrzí, že autorka článku, Veronika Bednářová, mne vůbec nekontaktovala. Byl bych jí býval podal následující informace:

13. března 1999 Jan Kavan poprvé veřejně přednesl v Národní Budově návrh na její převzetí a opravu českou vládou. 12. července 1999 podal majiteli Budovy, "České dobročinné a vzdělávací společnosti" (BBLA), návrh na uspořádání velké, důstojné, prestižní sbírky americký profesionál, John Rocarek. Předseda BBLA, Jan Pokorný, který se s Rocarkem osobně sešel, vzápětí požádal dopisem spolky, aby posoudily jeho návrh na předání Budovy ČR a doručily hlas za svoji organizaci na schůzi 9. srpna 1999. O posouzení možnosti profesionální sbírky spolky vůbec nepožádal. Poté, co 9.8.1999 delegáti spolků v principu doručili hlasy pro předání Budovy ČR, probíhalo skoro roční sestavování smlouvy, údajně spojené s hlasováním ve spolcích.

7. září 2000 Úřad pro dobročinné organizace státu New York ("Charities Bureau") tehdejší verzi smlouvy (už schválenou 6 ze 7 organizací BBLA) odmítl podpořit a státní zástupkyně Sandra Giorno-Tocco strávila 9 měsíců jejím vylepšováním. Teprve 25. září 2000, tedy až potom, co Charities Bureau odmítlo smlouvu podpořit, 3 členové spolků, včetně mne, podali na vedení BBLA žalobu, jejímž obsahem byla v podstatě stížnost na manipulativní snahu vedení předat Budovu ČR -- na úkor naprosto přirozených a standardních možností záchrany a modernizace naší činnosti, které nebyly vedením využité.

14. června 2001 státní zástupkyně oznámila, že proti smlouvě konečně "nemá námitek". Až 9. července 2001 tak BBLA předložilo soudci smlouvu ke schválení, jakožto součást běžné procedury. Teprve toho dne se soudce vůbec dozvěděl o BBLA, o Národní Budově, o smlouvě a o naší žalobě na předsednictvo BBLA. 28. listopadu 2001 soudce smlouvu schválil a zároveň zamítl naši žalobu.

Nyní trochu kupeckých počtů:

Od 9. července 2001 do 28. listopadu 2001 jsou přibližně 4 měsíce a 3 týdny.

Z toho můžeme odpočítat:

a) dovolenou, kterou oznámil soudce 9. července (řekněme minimálně 1 týden),

b) útok na World Trade Center, kvůli kterému byl soud, jak nás informoval Jan Pokorný, 2 týdny zavřený.

Zbývají tedy maximálně 4 měsíce čistého času jakožto doba, kdy se soudce zabýval zároveň posuzováním asi 100-stránkové smlouvy + naší žaloby, protože oba případy byly spojené dohromady. Soudce navíc převzal 9. července 2001 více případů, tudíž zřejmě pracoval na několika případech najednou, ne pouze na Národní Budově.

Od první veřejné zmínky Jana Kavana o vládní nabídce 13. března 1999 do 7. prosince 2001, kdy byla Budova předána do vlastnictví ČR, uběhlo 2 a 3/4 roku -- z toho pouze 4 měsíce a 3 týdny hrubého času trvalo schvalování soudem, o které by BBLA muselo stejně požádat, i kdyby žaloba podána nebyla.

Ona dlouhá doba, kterou trvalo předání Budovy ČR, tedy nebyla způsobena odpůrci prodeje.

Tuto dlouhou cestu si BBLA mohlo ušetřit, kdyby přijalo nabídku Johna Rocarka. Doufali jsme pro jeho nabídku získat plnou podporu české a možná i slovenské (protože BBLA je stále čs. organizace) vlády. S podporou těchto vlád jsme doufali získat slavné Čecho- (a Slováko-) Američany do sbírkového výboru. Vzhledem k tomu, že délka profesionální sbírky je odhadována na 1 a 1/2 roku a Rocarek byl k dispozici již od září 1999, mohli jsme být se sbírkou hotovi v 1. polovině roku 2001 -- tedy předtím, než BBLA vůbec požádalo o schválení prodeje Národní Budovy soud... to vše bez právní kontroverze a hlavně -- za SKUTEČNÉ, velké, důstojné, a vysoce prestižní spolupráce mezi krajany a starou vlastí, vedoucí k opravdovému oživení naší komunity.

Ocením, když můj dopis otisknete v plném znění -- je kratší než článek paní Bednářové, ale na rozdíl od něj je nabitý pravdivými a konkrétními informacemi. Jak řekl Masaryk: "Sebevědomí národa nelze zakládat na lži".

Děkuji Vám,

Jan Krondl

PS. S radostí Vám poskytnu jakékoliv další právní a technické informace o podstatě sporu s vedením BBLA a českou vládou, které si vyžádáte. Dobré a poctivé informování Vašich čtenářů považuji za nejlepší způsob, jak se vyhnout právnímu sporu.