Britská vláda předpovídala, že státní rozpočet zaznamená v červenci 2012 přebytek 2,5 miliardy liber. Ve skutečnosti vznikl deficit ve výši 557 milionů liber
Pokles příjmů v druhém kole britské hospodářské krize vedl k vážnému poklesu daňových příjmů v Británii v červenci 2012. Došlo také k vážnému poklesu v objemu průmyslové výroby.
Britský statistický úřad (Office for National Statistics) uvedl, že státní rozpočet zaznamenal v červenci 2012 deficit 557 milionů liber, ve srovnání s přebytkem v červenci 2011 ve výši 2,8 miliard liber. Vláda předpovídala pro červenec 2012 přebytek ve výši 2,5 miliard liber.
Britský statistický úřad uvádí, že celkový státní deficit od začátku nového finančního roku v dubnu 2012 dosáhl výšky 47,2 miliard liber, je to o 11,6 miliard liber více než v roce 2011. Pokud nynější trend bude pokračovat, britské ministerstvo financí bude zápolit v dubnu 2012 s dalším dluhovým břemenem ve výši 30 miliard liber.
Objem daní od korporací poklesl v červenci 2012 o 20 procent. Vládní výdaje naopak ve srovnání s rokem 2011 vzrostly o 5,1 procent, především jde o vyplácení podpory v nezaměstnanosti.
Britský premiér David Cameron varoval, že škrty se budou muset provádět až do roku 2020.
Rusko dnes varovalo Západ před jednostrannou akcí v Sýrii - den poté, co americký prezident Barack Obama pohrozil "enormními důsledky", pokud jeho syrský protějšek použije chemické nebo biologické zbraně. Syrská vláda opakovaně prohlásila, že tyto zbraně použije jedině v případě zahraniční intervence. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov během setkání s vysoce postaveným čínským diplomatem prohlásil, že Moskva a Peking jsou zavázáni "potřebě striktně dodržovat normy mezinárodního práva... a nepřipustit jejich porušování".
◄ Editor svazku "Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež" (1988) Antonín Liehm (tehdy 84) ve Skotsku v dubnu 2008. (Když jsem mu v červnu 2012 v Paříži telefonoval, Liehm, nyní osmaosmdesátiletý, reagoval: "Pane Čulík, vy ještě žijete?" (JČ) )
Všeobecné znalosti toho, co se v Československu dělo v šedesátých letech a zejména v období tzv. Pražského jara 1968, jsou značně omezené. Mladá fronta Dnes a Lidové noviny publikují o tomto období naprosté nesmysly, Jan Hřebejk a Filip Renč točí o něm filmy, které jsou o Československu na jakési jiné planetě. Málokdo se začte do toho, o co v té době v Československu skutečně šlo. Přitom je to zajímavé a dodnes aktuální.
V době posledního velkého kulatého výročí Pražského jara, v roce 1988, sestavil novinář, kritik a autor A.J. Liehm reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968 v rámci tehdejší celospolečenské diskuse. Dal ji ironický podtitul "Čítanka pro děti a mládež". Této Čítanky je dnes zapotřebí možná ještě o mnoho více, než tomu bylo před dvaceti lety. Člověk by měl znát své kořeny.
Ve spolupráci s A.J. Liehmem a za pomoci historika Viléma Prečana jsme tuto antologii významných textů zprostředkovali i mladším generacím a předkládáme ji tímto pro studijní účely kompletní v digitální formě. ČTĚTE! │Jan Čulík
Publikace má tento úvod:
Milé děti, jinoši a dívky
před dvaceti lety bylo v Čechách i na Slovensku jaro. Mnozí z vás nebyli ještě na světě, jiní se sotva batolili, ostatní teprve rozum brali. Dnes se ptáte, jak to vlastně bylo, co bylo a proč. Tak jsme pro vás sestavili čítanku, abyste si mohli přečíst aspoň něco z toho, co se tenkrát myslelo, psalo a dokonce říkalo nahlas, ba i v rozhlase, v televizi a do telefonu. Najdete tu tříšť textů, která není, ani nechtěla být úplná, ani nemá být historickou dokumentací či úplným přehledem. Prostě průřez, čítanka, jak se ji podařilo dát dohromady v nesnadných podmínkách. Ať je vám k užitku i radosti, k poučení i pobavení. A možná, že po ni sáhnou se vzpomínkou na vlastní školní léta i tatínek s maminkou.
Kdyby se vám zdálo, že to či ono připomíná něco z vaší vlastní zkušenosti, vězte, že jde o podobnost čistě náhodnou.
S přáním pěkného jara 1988.
Redakce.
P.S. Texty jsme řadili chronologicky, abyste nezapomněli, že historie probíhá v čase. Proto také vlastní čítanku uvádějí texty projevů na Sjezdu československých spisovatelů v červnu 1967, které mohly být uveřejněny teprve na jaře 1968. Poslední texty jsou z 15. 8. 1968. O pár dnů později, 21. srpna, začalo nové dějinné období, jehož čítanku už budete muset pro svoje děti a vnuky sestavit vy.
Péčí historika Viléma Prečana vydáváme v digitalizované formě další dokumenty, týkající se Pražského jara 1968. Čtěte a poznejte jednu z nejdůležitějších kapitol moderní české historie.
Vilém Prečan: "O co šlo v roce 1968: Další dokumenty" ZDE
Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968. Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež KNIHOVNA
Péčí historika Viléma Prečana vydáváme v digitalizované formě další dokumenty, týkající se Pražského jara 1968. Čtěte a poznejte jednu z nejdůležitějších kapitol moderní české historie.
Kritičnost tohoto pokusu o porozumění historickým souvislostem "osmašedesátého" bude shledána nejspíše právě jednostranností: aniž bych se předem ospravedlňoval, chci tu říci, že tato kritičnost je také reakcí na dosud zcela nedostatečnou vůli bezpředsudečně se vyrovnat s událostmi před desíti lety, s přežívajícími iluzemi a legendami. Dnes vskutku převládají -- kromě laciného cynismu -- povrchní soudy a nereflektovaná, pomalu už sentimentální "vzpomínka"; snad to někomu pomáhá odreagovávat si mizérii současnosti. Ale i naše současnost bude jednou minulostí a budou se jednou budoucí kritikové opět pokoušet porozumět historickým souvislostem našeho příštího nezdaru? Útěšný, nekritický vztah k minulosti je přece vždycky setbou budoucích selhání.
I. Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968. Jaro 1968: Čítanka pro děti a mládež KNIHOVNA
II. Vilém Prečan: Sedm pražských dnů v srpnu 1968 a další klíčové dokumenty KNIHOVNA
Téma demokratizace, Pražského jara a socialismu s lidskou tváří bylo vždy v Britských listech tématem velmi citlivým a traumatizujícím pro řadu autorů i čtenářů. Mnozí z nich věřili. Mnozí z nich věří dodnes a jsou hrdí na to, že mohli pracovat v době kdy lidé věřili svým politikům, věřili ideálům a lidské pospolitosti, která z davu dělala národ. Z generace těch, kteří byli v roce 1989 už dospělí nebo dospívající, neexistuje prakticky nikdo, kdo by ve svém okolí neměl někoho, jehož osud byl spjat s rokem 1968. Dodnes je to vnímáno jako nejvíce traumatizující společenský prožitek od Bílé hory a Bachova absolutismu.
Stačilo ale necelých pětadvacet let, a znalost událostí a kultury Pražského jara u mladé generace je mizivá. Rok 1968 se zařadil někam za Boženu Němcovou či Karla Havlíčka Borovského. Datum. Heslo. Mlha. Tma. His sunt leones. Snažíme se tuto ztracenou dobu objevit i pro ty, kteří ji nezažili. Čtěte. Protože to je jediné, co vám umožní poznání doby, ve které vyrůstali, snili, pracovali a získávali životní zkušenosti vaši rodiče.
Výročí 21. srpna 1968 - invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa - stále vyvolává značnou dávku emocí. Svým způsobem není divu: Ti kdo byli od roku 1945 označováni za nejlepší přátele, vtrhli do země na korbách tanků, aby zardousili slabé a křehké výhonky občanské svobody. Na druhé straně nelze přehlížet, jak účelově dnes na tuto tragédii prstem ukazují právě ti, podle nichž v ní prý vlastně o nic nešlo (protože komunismus byl nereformovatelný), nicméně antikomunistický a antiruský sentiment se jim vždycky hodí do krámu. Teze tohoto článku zní jinak: "Obrodný proces" v roce 1968 za tehdejších okolností každopádně nemohl skončit jinak než deziluzí; nicméně bylo to způsobeno nejen imperiálním charakterem sovětského "komunismu", jenž nebyl ochoten levně se vzdát pro něj cenné provincie, ale také naprostou nepřipraveností tehdejších elit přiměřeně hájit zájem státu, v jehož čele stály.
S dalším výročím událostí 21. srpna 1968 se neodbytně vtírají otázky, jaký odkaz nám toto datum zanechalo a co si z něj kdo odnáší?
Stalo se již téměř českým folklórem, že v médiích -- pokud vůbec toto téma do nich pronikne -- zazní k srpnovému výročí toliko obehraná písnička, že šlo o tragický milník v našich dějinách a že celé Pražské jaro byla vlastně jenom utopie, protože komunismus je ze své podstaty nereformovatelným a že šlo pouze o podvod na lidech s hroznými dopady na celou společnost. Postavy roku 1968, Alexandra Dubčeka, Otu Šika, Josefa Smrkovského či Čestmíra Císaře, si raději nepřipomínáme. Dostanou nálepky kontroverzních osobností, které podle oficiálního názorového proudu zradily.
Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že kdyby byl Julian Assange obviněn z neplacení daní, světová média by si naostřila své vidle a byl by v prvním letadle směřujícím do Švédska dřív, než byste řekli "Ikea".
Namísto toho je obviňován z "absurdních" zločinů "překvapujícího sexu", nefunkčnosti kondomu, medové pasti CIA, vymyšlených obvinění a je považován za oběť radikální feministické propagandy (to všechno řekli postupně ekvádorský ministr zahraničí Ricardo Patino, reportér americké pravicové televize Glenn Beck, Dana Kennedy, Assangeův právník Mark Stephens, britský radikální reportér John Pilger a americká autorka Naomi Wolfová.)
Aktivisté proti znásilňování žen obvinili kontroverzního britského poslance George Gallowaye, že má "hluboce znepokojující postoj" vůči sexuálnímu násilí. Galloway se totiž vyjádřil, že obvinění ze znásilnění, vznesené proti Julianu Assangemu, není důvodné, protože mít pohlavní styk se ženou, která spí, není znásilnění.
Praha, 21. 8. 2012 -- V první polovině roku při důležitých hlasováních ve Sněmovně chyběl nejčastěji Michal Hašek (ČSSD). Ten hlasoval jen ve 3 % případů a dokonce ani jednou o zákonech předložených jeho vlastní stranou. Vyplývá to z pravidelné půlroční analýzy sdružení KohoVolit.eu, které dlouhodobě monitoruje dění v Parlamentu.
Na druhém místě skončil David Rath. Ten do Sněmovny téměř nechodil ani předtím, než byl zadržen policií. Důležitých hlasování se dále neúčastní například Josef Dobeš (VV), Karel Schwarzenberg (TOP 09), Vít Bárta či Michal Doktor (oba nezařazení). Naopak mezi "vzorné" poslance se stoprocentní účastí patří Rudolf Chlad (TOP 09), Roman Váňa či František Novosad (oba ČSSD).
Petr Nečas je mužem, který čas od času pustí do médií nějaké silnější prohlášení, aby později mírnějším hlasem sdělil, že to tak horké nebylo a že vše je jinak. V dubnu to již vypadalo, že dojde na předčasné volby, a to tehdy, pokud se koaliční strany nedohodnou. Nedohodly se, Věci veřejné se poroučely, vláda přesto nepadla. Kolikrát premiér zvýšil hlas, aby zdůraznil, že v žádném případě nesestaví vládu na přeběhlících? Jak potom ustupoval, když po K. Peake požadoval podporu nového poslaneckého klubu, aby se spokojil s pár hlasy, které vládu podpoří? Co je to za hlasy? Prý to přeběhlíci v žádném případě nejsou. Ale pokud jsou to hlasy lidí ze strany, která přešla do opozice, potom se jedná o hlasy lidí, kteří se programu své strany zpronevěřili, kteří ze své strany přeběhli. To musí vidět i premiér Nečas.
Výrok soudu, který požaduje po Rathovi kauci 14 milionů za jeho propuštění z vazby, když mu předtím obstavil veškerý majetek, postrádá logiku vazebních důvodů (pokračování v trestné činnosti, ovlivňování řízení či útěk), postrádá logiku práva, veřejného zájmu a je i nemorální.
Myslím, že nelogické jsou spíše laické a účelové úvahy sugerované čtenářům BL p. Kotrbou, míní právník Jan Potměšil. Kdyby mohl soud volit pouze mezi pokračováním vazby a bezpodmínečným propuštěním, proč by vůbec kauce existovaly? Jistě, kauce je vysoká, soudce ji však odůvodnil závažností a rozsahem trestné činnosti, z níž je Rath obviněný - od toho se pak odvíjí i trest, který lze uložit a který může být motivem k vyhýbání se stíhání, resp. k útěku. Výše kauce má od útěku naopak odradit. To považuji za logické a logika zákona je taková, že příjemněji je být na svobodě pod kaucí než ve vazbě, což by snad potvrdil i Rath (a s čímž by snad souhlasili i všichni jeho příznivci, kteří teprve nedávno zjistili, jak jsou vazební podmínky strašné - dřív nic). Vyrovnává se tím zájem na zajištění průběhu trestního řízení na straně jedné, a zájem obviněného (potažmo na přiměřenosti zajišťovacích prostředků) na straně druhé.
Mám poznámku k textům pana Kotrby a pana Potměšila ohledně "Rathovy" kauce. Jsem také právník, jako pan Potměšil, píše Jan Tuláček a když se podívám na § 73a trestního řádu, nadepsaný "Peněžitá záruka", stojí tam přesně toto:
"Je-li dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c), může orgán rozhodující o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo ho propustit na svobodu též tehdy, jestliže přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil."
Čili pokud není dán důvod vazby, není možné obviněného ve vazbě držet.
Nabízí se srovnání s kauzou bývalého vysokého funkcionáře ODS a senátora A. Nováka. Soud mu prokázal (!!!) přijetí úplatku 2,27 mil. DM (cca 40 mil. Kč). Pokud je mi známo, tento pán vazebně stíhán NEBYL a nebyl mu ani blokován majetek, píše čtenář Ladislav Brzobohatý.
Z vystoupení na konferenci Nová bezpečnostní architektura Evropy -- spolupráce pro XXI. století, která se konala v červnu v Poslanecké sněmovna PČR pod záštitou Františka Bublana
Milosrdný čas se spolu s hloupostí oficiózní propagandy svorně postaraly o to, že rusofobií nálady u veřejnosti vycházejí z módy. Jinak je tomu v případě části subkultury mladší generace vojenských a diplomatických byrokratů. V tomto případě se zdá, že rusofobie zůstává jak nepřiznaným předpokladem výběrového řízení, tak i součást výchovy a vzdělávání na pracovišti. Podstatnější je, zda střední Evropě skutečně z Ruska plíží nějaké nebezpečí. V této chvíli se hrozbách z Ruska hovoří především ve třech souvislostech: ve spojení s vojenskou, energetickou a informační bezpečností.
Někdy se mi stane, že v českém veřejném prostoru narazím na text nějakého komentátora, který mi připadá tak stupidní, že jsem si něco takového do té doby nedovedl představit -- třeba teď je to úvaha A. Tomského, jednoho z diskutérů , o "svatosti majetku".
Úvodem si dovoluji předeslat, že se moje vyjádření netýká politického rozhodnutí, které je v soudobé české právní terminologii vyjadřováno souslovím „zmírnění některých majetkových křivd“. Proto ho nekomentuji, nezabývám se jeho důvody a ponechávám stranou I etické a historické konsekvence.
Zaměřuji se na text návrhu zákona, který by měl určovat pravidla a nástroje provedení zmíněného rozhodnutí - sněmovní tisk č. 580, obsahující vládní návrh zákona, a který je nepřesně označován jako „zákon o církevních restitucích“.
Islamistická organizace podezřelá z napojení na al-Kajdu a hlásící se k zodpovědnosti k sebevražedným bombovým útokům v Aleppu a Damašku vystoupila ze stínu a objevila se ve frontových liniích syrských měst. V Aleppu Fronta al-Nusra pro ochranu lidu Levanty vyslala do boje řadu ozbrojenců, některé cizince.
Hnutí za přímou demokracii připravilo pro občany sedm nejkřiklavějších právních
i lidských důvodů, proč je zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi
nepřijatelný, proti zájmu většiny občanů a odporující dobrým mravům. Zároveň je
vyzývá k vystupňování tlaku na koaliční poslance Parlamentu, aby zákon
nepodpořili.
20. srpna 1939 v časných ranních hodinách začala poslední fáze důležité předehry 2. světové války - sovětsko-japonského střetu u řeky Chalchyn-Gol, o němž japonské prameny hovoří jako o "Nomonhanském incidentu". Po odražení úvodního japonského útoku v prostoru, který si Japonci pro tento účel sami zvolili, překročila zmíněného dne sovětská vojska řeku a zahájila protiútok, který vyústil ve strategicky velmi významnou porážku Japonců. Mezi laickou i odbornou veřejností je dodnes široce rozšířeno přesvědčení, že "Žukov (tj. tehdy velitel 1. armádní skupiny) porazil Japonce". Skutečnost je ovšem poněkud komplikovanější a ve výsledku docela připomíná kdysi tak oblíbenou hru s vymazáváním tváří ze skupinových fotografií se Stalinem.
Léto nám přineslo mnoho zásadních informací; trio debils -- devils, trojice Amazonek v Rusku se vzepřela moci, usouložila ji, vykřičela, zviditelnila a stala se mediálním chlebem po celém světě -- názory různé, hrůzné, na hranici debility, ovšem čuch bulváru nezklamal, i všeliké svobodné deníky se nám přimotaly do cesty; nakonec čtenost je na prvním místě. Jinak jsi na trhu reklamy odepsaný, brouku.
Přesto, ty ženy bych nezavřel. K čemu to poslouží? Jenže právo jest zaostalé, právo je různé, právně zaštítěni, klidně tě ukamenují, zlynčují, zastřelí, umučí -- umlčí.
Slovem inbred označujeme potomky vzešlé ze vztahu příbuzných jedinců kteří mají společného předka, maximálně na úrovni prarodičů. U potomků vzešlých z takového sňatku se ve zvýšené míře objevuji geneticky podmíněné vrozené defekty, jejichž frekvence a závažnost se s následným incestním sňatkem dramaticky zvyšuje a populace postupně degeneruje. Chceme li u zvířat získat geneticky uniformní populaci, která reaguje stejně k určitému podnětu, například k infekcím, páříme mezi sebou sourozence (bratra se sestrou). Získat inbrední linii laboratorních myší trvá obyčejně 20 i více generací. U lidí místo inbredního páření se raději mluví o incestu, přičemž jde ponejvíce o sňatky mezi sourozenci druhého "kolena", bratrance a sestřenice. Degenerační důsledky potomků vzešlých z takových sňatků jsou rovněž devastující.
Tento příspěvek se mírně vymyká z vymezené oblasti reklamní tuposti -- spadá spíše do oblasti reklamní a prodejní indolence velkých firem. "Reklamní" text firmy IKEA mi ze všeho nejvíc připomíná starý vousatý vojenský vtip, který popisuje dialog důstojníka s vojínem:
Fotografii zaslala Markéta Votavová. Je zarážející, že české grafické studio, které bistru vyrábělo štít, nenapadlo čínské zadavatele upozornit, že mají v zadání gramatickou chybu. Že by to byla škodolibost? Řekli bychom, že upozornění, že je v zadání chyba, by mělo být součástí služby každého seriozního výrobce firemních štítů.
Že počasí bývá v prázdninovém čase vrtkavé, je zbytečné omílat. Stabilní v tomto období bývají zcela jiné věci. Například růst cen benzínu, anebo tradiční krachy cestovních kanceláří. Na posledních pár dnů však léto odložilo své rozmary a tváří se vyrovnaně. Budiž za to pochváleno těmi, kdož se rozhodli vystavit svá těla žhavému slunečnímu pohledu.
"Člověk se stává básníkem, / pozná-li krajinu, / kde nikdy před tím nebyl / a najde-li poslepu místo, / kde může léčitelům slov / umýt nohy / a pak spočinout .../ Ale jen na chvíli."
V Nechvalicích na Sedlčansku počítá čas Počepický potok a k snění tu provokuje do výšin šplhající masiv Závisti. Výšku a vůbec rozměr člověkovy tvořivé, humanistické invence zde vyznačil spisovatel Jan Křtitel Roškot a v současnosti ji posunuje Vladimír Stibor, také spisovatel, básník však nejvíce.
Už jsem si myslel, že k těm " nábožným destitucím" se nebudu dál
vyjadřovat, píše Egon Lánský. Ale pan kardinál Miloslav Vlk mě dokopal svými, věřících
nedůstojnými agresemi k opaku. Kdysi, na začátku devadesátých let
jsem se s nim potkával a docela jsme si rozuměli. Byl obětí minulého
režimu (já také a i předminulého), agrese v nás nebyla, spíš
naděje, že cosi bude jinak. No je. Ale neutěšeně... To byl ovšem
důstojný pán Vlk knězem, (nyní je vysloužilým kardinálem a že, komu
kdo chcete, čím dál méně důstojným).
K politicko-spoečenskému obsahu problematiky "restitucí" se nemíním
vyjadřovat, vše již bylo řečeno. Místo toho odkážu na rozhovor ve
slovenském časopisu Týždeň s Dr. KATARÍNOU ZAVACKOU. Ta se ve
vztazích katolické církve se společností vyzná. Doporučuji si
přečíst i reakce na rozhovor. Zatímco dříve, v katolickém Slovensku
pani Zavacké hrubě nadávali, nyní se reakce změnily. Je možné, že
reagují mladší občané, kteří čekají od církve něco jiného a také
mají jiný přehled než jejich předchůdci, možná jsou také \klamáni
postupem Vatikánu a slovenské r.k. církve vůči oblíbenému trnavskému
arcibiskupu Bezákovi, jenž brojil proti tunelům do církevního majetku
a pokusil se prověřit kšefty svého předchůdce Sokola.
Většinu politiků a expertů vede vlastní zájem k tomu, aby slibovali příchod lepších časů, pokud budou přijata jejich politická doporučení. Dělají to i za současných celosvětových ekonomických potíží. Ať se diskuse zaměřuje na nezaměstnanost ve Spojených státech, prudce rostoucí náklady evropských států na peněžní půjčky nebo klesající tempa růstu v Číně, Indii a Brazílii, na denním pořadu je stále střednědobý optimismus.
Politolog Jaroslav Šonka zauvažoval v Právu (17. tm) o "restitucích ve víru nekulturnosti" a svoje zamyšlení opřel o dvě základní teze. První formuloval takto: "Jasné je: církve tento majetek dříve vlastnily", druhá je: "fungující církve potřebujeme." Co je ovšem "jasné" Šonkovi, není vůbec "jasné" mně -- a nepochybuji, že i mnoha jiným.
Pominu Šonkovy úvahy o "nekulturnosti", jež zavládla v diskusi o restitucích, které považuje (jak jinak) za otázku politickou. Ta je jádrem debaty, jež se podle jeho názoru vede nekulturně, to jest konfliktně, neboť kompromis je v české politice slovo neznámé. Chci se pouze vyjádřit k Šonkovým dvěma tezím -- obě mi totiž připadají pochybné (kompromisně: zpochybnitelné).
Na podporu článku "Nepřesnosti v Českém rozhlase" bych chtěl zmínit, že hrubé faktické chyby, jejichž používání bylo ještě donedávna výsadou internetových periodik jako je Aktuálně.cz, se už začínají objevovat i v takových médiích, jako je Český rozhlas (který se hrdě tváří, že je českou BBC). Ve středu 15. srpna jsem si náhodou naladil pořad ČRo 2-Praha Čaj pro dva, jehož předmětem byla debata o televizních seriálech. Debata se spíše než kvalitě jednotlivých děl věnovala jejich sledovanosti, což místy přecházelo až v marketingové přetahování mezi exponenty jednotlivých televizí.
Jedna věc je všímat si v souvislosti s globálním popraskem kolem kauzy Pussy Riot pokrytectví Západu, který se často sám k vlastním "neposlušným" nechová o mnoho lépe než Putinův režim; a ještě jiná věc je otázka, zda se sázka na dívčí punkerskou skupinu coby symbol opět slábnoucí ruské opozice může Západu vůbec vyplatit, nebo se mu naopak vymstí. Z dnešního opozičního Ruska se k nám nese spousta rádobycitací naší vlastní historie, bloger Navalnyj se hlásí k Havlovi, a teď pro změnu jiní Pussy Riot přirovnávají ke skupině Plastic People of the Universe. Inu zvonka to tak možná vyzerá, jenže zevnitř už nikoliv. A v tom je právě problém.
Nesouhlasím s rozsudkem vyneseným nad členkami Pussy Riot, nicméně mě více dopaluje vlna rusofobie, "gulagů, diktatur a stalinismů", která v souvislosti se soudní fraškou a následným rozsudkem zaplavila sociální sítě a média u nás doma. Kým jsme, že nás opět pálí hlavně bezpráví páchané těmi "druhými", zatímco bezostyšně ignorujeme řadu nešvarů české společnosti i mnohem závažnější zločiny západní civilizace, k níž se mentorsky hlásíme, a dáváme tak trapně na odiv naší morální převahu nad "barbarským Východem?"
Několik osob, které pokojně demonstrovaly ve francouzském městě Marseille proti procesu s ruskou skupinou Pussy Riot, zatkla francouzská policie za to, že měly na obličeji masky. Je to v rozporu s kontroverzním francouzským zákonem zakazujícím muslimské závoje.
Asi třicet demonstrantů se v pátek shromáždilo před ruským konzulátem v Marseille na protest proti procesu se skupinou Pussy Riot, jejíž charakteristickým znakem je nošení masek na obličeji.
Orgie trapnosti ohledně kapely Pussy Riot vypouštěné v českých provládních, dříve veřejnoprávních médiích, mne přivedly na myšlenku zdejší režim vyzkoušet.
Navrhuji podobný zátěžový test, kterému je vystavené putinovské Rusko. Punkový koncert před hlavním oltářem chrámu Sv. Víta. Text první písně bych navrhoval asi takhle:
Panenko Marie, vyžeň modroprdelníky,
Panenko Marie vyžeň černoprdelníky,
píše Radek Mokrý. Britské listy navrhují, aby koncert před hlavním oltářem pražské svatovítské katedrály uspořádal Michael Kocáb, který právě českým médiím rozeslal vášnivý dokument na podporu Pussy Riot, kritizující Rusko. Pan Kocáb se však bude muset vyrovnat s ustanoveními Trestního zákoníku ČR, uvedenými v odstavcích § 358 a §356. (JČ)
Zajímavě reagovali na čtenářských fórech deníku Guardian k případu Pussy Riot někteří jedinci:
To, že my v Británii jsme "šokováni a zděšeni", že tyto tři ženy byly shledány vinnými "autoritativním režimem", je směšné.
Zrovna včera byl protivládní demonstrant v Bahrainu, víte, v té oáze demokracie na Blízkém východě, s níž se Británie bratří, protože Spojené státy to nařizují, odsouzen na tři roky do vězení za zorganizování protivládního protestu. Všiml si toho vůbec někdo v Británii?
V Americe byl odsouzen muž k více než deseti letům do vězení, protože podpálil automobil v prodejně automobilů, na protest proti pokračujícím ekologickým škodám, které ta vozidla způsobují. Hovoříme o tom? Vůbec ne. Ale kdyby se to stalo v Rusku!!
Je to odporné! Pošlete Pussy Riot do Saúdské Arábie, země přátelské Británii, ať tam udělají totéž v mešitě, anebo do Izraele, ať si tam zkusí na obranu občanských práv štěstí v synagoze a uvidíte, co se stane.
Proč by měly mít feministky právo uřezat velký dřevěný kříž na Ukrajině, aniž by při tom projevovaly respekt náboženské víře (dovedete si představit, co by to vyvolalo v Británii, s její posedlostí s "předpisy ochraňujícími zdraví a bezpečnost občanů na veřejnosti"?) A taky poškodily strom! V Británii by byly zatčeny a odsouzeny za celou řadu trestných činů.
Nejsem nábožensky založený, ale takhle nenávistná kampaň proti náboženství, kterou Guardian hájí, je k zblití. Pussy riot v důsledku této kampaně, vytvořené médii a CIA, zbohatnou. Boj za podvracení prostřednictvím vulgarit není vždycky bojem za svobodu.
Pussy Riot dostaly polovinu trestu, jaký dostali Britové za to, že vytvořili internetové stránky, které parodovaly anglické nepokoje v ulicích loni v srpnu. Ti muži v Británii byli odsouzeni na ČTYŘI roky do vězení. Není pochyb, že kdyby někdo provedl něco podobného na oltáři ve Westminsterském opatství by vyvolal stejné rozhořčení a byl by potrestán ještě přísněji. Britský establishment nemůže kázat z morálních výšin. Státem podporovaná represe je tu stejně silná jako v Rusku či v Číně.
Podporuji právo lidí vyjadřovat své názory a pořádat politické protesty. Nemyslím si ale, že by mělo být lidem dovoleno znásilňovat druhé lidi anebo cynicky zneužívat pocitů druhých jako nástroj k vytváření publicity.
Informace v západních médiích o Pussy Riot byly velmi mlhavé a selektivní. Informace o tom, jak se Pussy Riot vysmívaly "plížení se a klanění" ortodoxních křesťanů byly jasně vynechány.
Také jsme se nedověděli nic o historii Pussy Riot, historii vypočítavých provokativních akcí, záměrně vymyšlených tak, aby byly co nejurážlivější. Například uspořádala Pussy Riot nahou orgii s těhotnými ženami ve veřejném muzeu. Nebo si žena sundala kalhotky a masturbovala s mrtvolou kuřete v supermarketu. Při tomto nekrofilně bestiálním aktu měly ty ženy s sebou vlastní děti.
Museum a supermarket byly také natočeny a je to na internetu, pokud o tom někdo pochybuje.
Ty ženy věděly přesně, co v tom kostele dělají a jak to bude přijato. Věděly, že lidé budou hluboce zraněni, šokováni a budou zuřit. Stejně jako věděly, jak budou lidi reagovat na scény ženy, která si rve do vaginy mrtvé kuře v obchodě, kde byly přítomné děti.
Jste prezidentem velké země s rostoucí ekonomikou a chcete, abyste měl dobrou mezinárodní publicitu. Jste hrdý, že jste populární, máte hluboké povědomí o historii a sám zosobňujete budoucnost své země (aspoň si to pořád namlouváte). Trestní soud odsoudí tři mladé ženy, dvě z nich matky, k dvěma letům do vězení za to, že uspořádaly čtyřicetisekundovou feministickou performanci v jednom oficiálním kostele ve vaší zemí a světové sociální sítě z toho zešílejí. Dva roky gulagu pro Putinovy nepřátele, řičí na vás. Vypuknou demonstrace po celém světě před vašimi velvyslanectvími. Stárnoucí celebrity se řadí do fronty, aby vás odsoudily. Pan Putin se v pátek jen tak omylem nestřelil do nohy, ale vypálil proti sobě celý samopal, argumentuje redakční komentář listu Guardian.
Výzva Britských listů k uspořádání punkového koncertu před hlavním oltářem chrámu Sv. Víta působí neuvěřitelně trapně a amatérsky. Stejně jako výklad českého trestního zákoníku je v podání Britských listů neuvěřitelně amatérský, míní Ivo Mareš.
Tvrzení pana Mareše, že "my jsme říší světla", a proto protesty, jaké organizovaly členky Pussy Riot v Rusku, by v českém kontextu byly výtržnostmi, kdežto v Rusku jsou "bojem za svobodu", je absurdní především v tom, jak se nekriticky vyvyšujeme v něco dokonalého a nekritizovatelného. Totéž o sobě, pane Mareši, říká každý autoritářský režim a přesně tak bude argumentovat Vladimir Putin: "Provokativní akce Pussy Riot v Rusku byly výtržnostmi, protože my jsme civilizovaný stát, kdežto na dekadentním Západě jsou na místě."
Každý režim o sobě tvrdí to nejlepší, a argumentuje, že protesty proti němu jsou nelegitimní, přičemž poukazuje na jinakost v jiných zemích, kterou označuje za ztělesněného ďábla. Situace je zřejmě poněkud složitější. Dokazuje to už i svobodný průzkum veřejného mínění v Rusku, z něhož vyplývá, že s provokativními akcemi sdružení Pussy Riot tam sympatizuje jen šest procent obyvatelstva.
Považuju za pokrytecké, že čeští umělci houfně protestují proti uvěznění Pussy Riot, méně však už např. proti šokujícímu pronásledování Romana Smetany, které mimochodem ti britští politikové, kteří se o tom dověděli, považují za děsivé. Jako by Česko se svým zcela nedokonalým a prorežimně zaujatým soudnictvím nemělo máslo na hlavě.
Podstatou svobodné a demokratické země je, že protesty snáší a nekriminalizuje je jako výtržnictví. Takový režim je totiž stabilní a silný v kramflecích. Bohužel, dneska už takové režimy nejsou skoro nikde.
Protesty českých aktivistů proti uvěznění Pussy Riot by byly přesvědčivější, kdyby tito aktivisté zametali i před svým prahem a postavili se důsledně a systematicky i proti nespravedlnostem, k nimž dochází v jejich vlastní zemi.
Je politováníhodné, že lidé, kteří protestují proti odsouzení skupiny Pussy Riot na dva roky do vězení, nenahlédnou do Trestního zákoníku České republiky na § 358 a §356. Posuzovala by se snad činnost této skupiny u nás jinak? Nebo máme dvojí metr uplatňování zákona? ptá se Petr Keřka.
§358
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) opětovně, nebo
b) jako člen organizované skupiny.
§356
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
neděle 15.40: Julian Assange vystoupil na balkóně ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Britské televize projev vysílaly živě v plném znění. Na stránkách společnosti BBC je ZDE, v lepší kvalitě než výše uvedený záznam, zřejmě někým stočený mobilem z ruské propagandistické televize Russia Today. Assange poděkoval svým stoupencům, že dávají pozor, aby britská policie nevnikla na velvyslanectví. Upozornil, že jejich přítomnost je důležitá. Poděkoval také ekvádorské vládě, ekvádorskému prezidentu a zaměstnancům londýnského velvyslanectví za jejich podporu. Uvedl, že v pátek se bude konat jednání Organizace amerických států o pokusu Velké Británie porušit nedotknutelnost diplomatického území. Vyjmenoval všechny jihoamerické země, které uspořádání tohoto zasedání schválily. Kritizoval svou rodnou zemi Austrálii, Velkou Británii a Švédsko, že nechrání ani jeho, ani jeho práci. Jak si všímá tisková kancelář Reuters, Assange obvinil Spojené státy, že hrozí přesunout svět do éry, kdy budou novináři utlačováni. Apeloval na Spojené státy a prezidenta Obamu, aby přestal pronásledovat whistleblowers. Jmenoval některé z nich, opakovaně požadoval, aby byl propuštěn americký vojín Bradley Manning, který je v USA vězněn bez soudu protiprávně už více než 800 dní. Připomněl případ bahrainského aktivisty Nabeela Rajaba, odsouzeného za tweet na 3 roky do vězení. Požadoval, aby Spojené státy zastavily tajné vyšetřování Wikileaks a veřejně deklarovaly, že WikiLeaks ani jejího zakladatele nehodlají nadále pronásledovat. Nezávislí novináři nesmějí být pronásledováni, ať jsou to WikiLeaks, nebo americké New York Times. Zmínil se i o odsouzení ruské skupiny Pussy Riot. Svoboda je podle Assange nedělitená a musíme se o ni zasazovat všichni.
O pokusu britské policie narušit výsostné území ekvadorského velvyslanectví řekl Assange toto:
"Ve středu večer, poté, co velvyslanectví dostalo výhrůžný dopis, tuto budovu obklopila policie. Vy jste vyšli uprostřed noci do ulic, abyste na to dávali pozor, a přivedli jste s sebou oči světa.
Uvnitř velvyslanectví ve tmě jsem slyšel, jak se v budově skrz její interní požární východ rojí policisté.
Ale věděl jsem, že budou existovat svědkové, a to kvůli vám. Jestliže Británie nezahodila oné noci Vídeňskou konvenci, bylo to, protože se svět díval. A svět se díval, protože jste se dívali i vy.
Takže až vám příště někdo řekne, že není k ničemu bránit ta práva, jichž si vážíme, připomeňte jim svou vigilii ve tmě před velvyslanectvím Ekvádoru. Připomeňte jim jak, ráno slunce vyšlo v jiném světě a odvážný jihoamerický národ zaujal postoj na podporu spravedlnosti."
Julian Assange dostal ekvádorský azyl pod podmínkou, že nebude činit politická prohlášení.
neděle 14.10: Balthasar Garzón řekl před ekvádorským velvyslanectvím nepříliš dobrou angličtinou, že Julian Assange dal instrukce svým právníkům, aby zahájili právní akce na ochranu práv serveru WikiLeaks. Hovořil na chodníku před velvyslanectvím o Assangově "bojovném duchu" a uvedl, že Assange bude dál bojovat za pravdu a spravedlnost. Dál promluvil španělsky, což silně zmátlo britské novináře.:)
Garzón dodal, že Assange je vděčný ekvádorskému prezidentu za poskytnutí azylu a uvedl, že Assange promluví za půl hodiny.
neděle 10.00: Slavný španělský soudce Balthasar Garzón má jménem Juliana Assangeho promluvit v neděli v poledne před ekvádorským velvyslanectvím v Londýně. Pak má vystoupit i sám Assange. Není jasné, jestli při tom nebude zatčen.
Podle reportéra britské Sky News se vyndavá okno v prvním patře velvyslanectví. Assange zřejmě tedy nevystoupí PŘED vyslanectvím.
Co znamená "pochod homosexuálů" Prahou a protest ultrakonzervativní akce DOST proti němu? Že mentalita doby se vyvíjí a mění. Jsou k tomu různé důvody, z nichž ten hlavní je postupné vítězství emancipačního myšlení na Západě: emancipace otroků (zrušení otroctví), dělníků, žen, hendikepovaných lidí, gayů a leseb.
V principu nelze oddělovat jedno od druhého, aniž by člověk riskoval, že se stane tak trapným a odsouzeníhodným, jako by byl dnes zastánce otrokářství.
Můžeme si myslet, že emancipovaní nevyužívají vždy své svobody v souladu s tradičními představami.
Zřejmě ani ultrakonzervativní lidé z akce DOST by dnes nechtěli zavírat lidi do vězení za homosexualitu, pouze trvají na tom, že sexualita patří do soukromí jejich ložnic... což je druh myšlení, který by bylo možno před sto lety považovat za pokrokový a který by se jistě nelíbil tehdejším ultrakonzervativcům.
Diplomatický konflikt mezi Británií a Ekvádorem ohledně Juliana Assangeho bude příští týden předmětem jednání ministrů zahraničních věcí z obou Amerik.
Organizace amerických států hlasováním schválila rozhodnutí, aby se v pátek uskutečnilo její zasedání v této věci ve Washingtonu. USA, Kanada a Trinidad a Tobago hlasovaly proti rezoluci, ale 23 členských zemí organizace zasedání schválilo. Pět zemí se zdrželo hlasování a tři byly nepřítomny.
Generální tajemník Organizace amerických států José Miguel Insulza uvedl, že zasedání nebude o Assangovi, ale o "problému, který vyvolala výhrůžka Británie, učiněná Ekvádoru, že by mohla vstoupit na území jeho velvyslanectví v Londýně. Jde o nedotknutelnost diplomatických misí všech členů této organizace, což nás všechny zajímá.
Quito se také snaží zorganizovat obdobné jednání Svazu jihoamerických národů, levicové asociace bolívarských států v OSN.
V červenci 2012 přispělo finančně na Britské listy 214 osob bankovním příkazem celkovou částkou 51 590.99 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v květnu 2012 částkou 6814 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.7. 2012 částku 197 126.12 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.