"Hovory na pravici"

8. 8. 2011 / Boris Cvek

Dokonalá groteska! Na setkání echt pravice se ukazovalo něco podobného: minulostí pomatené sektářství a změť pojmů bez ladu a skladu. Bátora se na úvod v kritice dnešní české pravice obracel ke Karlu Kosíkovi (marxistickému filozofovi) a četl jeho slova, která byla o mladočeších, ale podle Bátory byla vlastně o komunistech z 50. let a vlastně ukazují, jak prohnilá je dnešní pravice. Nechápete? Na to si musíte u echt pravičáků zvyknout. Věty čtené Bátorou chtěly pouze říci, že skupina, k níž se vztahovaly, postrádá opravdové osobnosti. Proč k tomu Bátora musel číst zrovna Kosíka a zrovna před echt pravicovým publikem, to mi není jasné. Z dalšího vývoje "Hovorů na pravici III" jsem však pochopil, proč Roman Joch označil ve svém příspěvku univerzity za jednu z bašt levice, aniž by proti tomu kdokoli z přítomných protestoval. Intelektuální síla a vzdělanost totiž groteskním echt pravičákům vskutku chybí, a proto univerzity musejí být jejich přirozeným antipodem a nepřítelem.

Nejzajímavější a v zásadě nejrozumnější se mi zdál právě příspěvek Romana Jocha (v daném prostředí se zdál být téměř levičákem a liberálem), v němž rozdělil pravici na hodnotovou (Vatikán! Joch se na tomto fóru hlásil k Vatikánu jako k morální autoritě, byť v liberálních médiích zase prohlašoval, že sexuální orientace je pro něj něco jako otázka osobní preference srovnatelná s volbou jedné značky piva před jinou), ekonomickou (Wall Street) a na pravici zaměřenou na obranu západní civilizace (Pentagon).

Mířil tím zřejmě i na tam přítomného Klausova Hájka, podlě nějž útok na USA z 11. září 2001 si zorganizovali Američané sami a který byl asi největší autoritou pro publikum. Hájek svým populismem dovedně manipuloval lidmi. Podle něj zmizela politika i politici, ale všechno je na obyčejných lidech a ti, kdo to všechno zvládnou, jistě přijdou a budou to vlastně noví klausové.

K Hájkovu velmi chladnému postoji k současné západní civilizaci se přidal a Jocha kritizoval ultrakatolický odpadlík od papeže Semín, který prohlásil, že echt pravičáci jsou ti jediní patrioti, což se projevuje mj. tím, že protestují proti prohnilým elitám. Chudák Joch chtěl pod nálepkou pravicového patriotismu echt pravičákům vnutit to, aby se zastali celé západní civilizace i v současném jejím údajně hrozném stavu, tedy i nás liberálů a levičáků a falešných pravičáků atd., a aby v tom viděli jeden ze základních rysů svého pravičáctví. To se mu však nepodařilo. Místo toho se dočkal návrhu jednoho z diskutujících, který by se rád vrátil ke katolické sociální nauce (ve skutečnosti dost levicové) a který by chtěl zřídit k tomu účelu nějaký korporativní stát.

K tomu se vyjádřil asi poněkud rozčarovaný Alexandr Tomský, který chtěl podle svých slov vycházet z reality, ztotožňoval se se západním civilizačním okruhem a ve svých příspěvcích agrumentoval Aristotelem, i když se moc nezdálo, že by se chtěl vracet k tradicím tisíce let starým. Nebylo mi však úplně jasné, zda Tomský ještě uznává nadměsíčnou a podměsíčnou sféru, nebo jestli už zcela nekonzervativně přijal to, že hvězdy nejsou ideální jsoucna.

Zajímavou otázkou, byť málo diskutovanou, bylo určování, jaké hodnoty vlastně konzervativec či tradicionalista má zachovávat a vracet se k nim. Jakýsi "monarchista" ze Slezska zcela nekonzervativně a nelegitimisticky prohlásil, že monarchisté nechtějí mít za krále nějaké vyšinuté lidi z královské krve (zřejmě tím mířil na současné evropské panovnické rody, kterým liberální demokracie nevadí, ba ji už i reprezentují), ale že by brali někoho jako... a hned mne z té jeho charakteristiky napadlo, že by to mohl být Klaus nebo Putin.

Joch také nějakému "relativistovi" oponoval tím, že hodnoty nemohou být relativní, protože přece ten relativista nechce být stažen z kůže za své "špatné" názory, čili Joch se patrně nechce vracet k "dobrým tradicím", kdy se za kacířství i upalovalo (v souladu s naukou aristotelika a katolické superautority sv. Tomáše Akvinského).

Sílu Jochova "argumentu" proti relativismu ponechejme stranou. Nezazněly, díky Bohu, žádné návrhy na návrat k tradicím, v nichž neexistovalo všeobecné hlasovací právo nebo naopak existovala nerovnost před zákonem.

Jeden pán ovšem v diskuzním příspěvku prohlásil, že hlavou státu je Ježíš Kristus a že aktivista Jiří Fiala je mučedník. Mne ale už nemohlo překvapit nic. Tomský celou diskuzi uzavřel tím, že vehementně jako podle nějaké svazácké příručky "definoval" západní civilizaci a v zásadě z toho vyplynulo, že naše západní unikátnost spočívá v liberálních principech ochrany osobní svobody a abstraktního státu.

Na závěr jenom podotknu, že kdyby náhodou někdo pochopil, co chtěl říci ten pán, který byl označován za "politického filozofa" (Jiří Hejlek) a který vystupoval ze všech "panelistů" jako první, mě to přestalo zajímat po prvních pár minutách jeho projevu, a proto jsem se tím v této reakci na "Hovory na pravici III" vůbec nezabýval.

ZDE je odkaz na sérii videí, zachycujících "Hovory na pravici III".