O dvojím metru a pokrytectví českých aktivistů

18. 8. 2012 / Jan Čulík

Tvrzení pana Mareše, že "my jsme říší světla", a proto protesty, jaké organizovaly členky Pussy Riot v Rusku, by v českém kontextu byly výtržnostmi, kdežto v Rusku jsou "bojem za svobodu", je absurdní především v tom, jak se nekriticky vyvyšujeme v něco dokonalého a nekritizovatelného. Totéž o sobě, pane Mareši, říká každý autoritářský režim a přesně tak bude argumentovat Vladimir Putin: "Provokativní akce Pussy Riot v Rusku byly výtržnostmi, protože my jsme civilizovaný stát, kdežto na dekadentním Západě jsou na místě."

Každý režim o sobě tvrdí to nejlepší, a argumentuje, že protesty proti němu jsou nelegitimní, přičemž poukazuje na jinakost v jiných zemích, kterou označuje za ztělesněného ďábla. Situace je zřejmě poněkud složitější. Dokazuje to už i svobodný průzkum veřejného mínění v Rusku, z něhož vyplývá, že s provokativními akcemi sdružení Pussy Riot tam sympatizuje jen šest procent obyvatelstva.

Považuju za pokrytecké, že čeští umělci houfně protestují proti uvěznění Pussy Riot, méně však už např. proti šokujícímu pronásledování Romana Smetany, které mimochodem ti britští politikové, kteří se o tom dověděli, považují za děsivé. Jako by Česko se svým zcela nedokonalým a prorežimně zaujatým soudnictvím nemělo máslo na hlavě.

Podstatou svobodné a demokratické země je, že protesty snáší a nekriminalizuje je jako výtržnictví. Takový režim je totiž stabilní a silný v kramflecích. Bohužel, dneska už takové režimy nejsou skoro nikde.

Protesty českých aktivistů proti uvěznění Pussy Riot by byly přesvědčivější, kdyby tito aktivisté zametali i před svým prahem a postavili se důsledně a systematicky i proti nespravedlnostem, k nimž dochází v jejich vlastní zemi.

Vytisknout