Kriticky o Evropské unii a její kritice

23. 1. 2012 / Emil Hruška

Evropská unie v krizi a s tím spojený napěchovaný balík dílčích problémů, zpracovávaných publicisticky a mediálně spíše povrchně, bez hlubších znalostí a s tendencí potměšilého rozdávání euroskeptických ran jako když bičem práská. Začasto pak s odvoláváním se na našeho pana prezidenta, který to vše -- samozřejmě -- věděl předem, neb o tom už před válkou hovořil s panem okresním hejtmanem... Konkretizovat lze tyto teze aktuálně třeba za pomoci materiálů, které uveřejnil týdeník Reflex ve svém třetím letošním čísle (včetně dryáčnicky pojaté obálky).

Demokracie v ohrožení

23. 1. 2012

tisková zpráva

Otevřený dopis Hnutí za přímou demokracii všem vysokoškolským studentům a učitelům

Bezprecedentní otevřená hrozba ministra školství pana Dobeše rektoru Karlovy Univerzity je šokujícím projevem arogance moci. V očích této vlády nemají občané právo na vlastní názor, nemají právo kritizovat vládní reformy, a pokud tak učiní, dopouští se něčeho trestuhodného.

Právo na nesouhlas s jakoukoliv mocí je základní akademickou svobodu, je základní svobodou každého demokratického občana. Bez tohoto práva není možné nejen svobodné zkoumání a rozvoj vědy, ale ani fungování demokratické společnosti.

Silážování a kompostace

23. 1. 2012 / Václav Dušek

Mediální Orloj slovžravců hodinu po hodině nám hnije! Silážování a kompostace slov přináší žaludeční vředy, žlučové kameny, zbytnělá játra, infarkt, mrtvici; házíme hrách na stěny: prodám bráchu za kilo hráchu, stěn málo, hráchu dostatek a hlav pomazaných, umazaných, promazaných, prodejných, zkorumpovaných dostatek, přebytek. Parlament, senát, vlády, správy a samosprávy, dozorčí rady, poradci, mluvčí, dohližitelé, přehližitelé, starostové a starostky, soudci a prokurátoři, tiskoví mluvčí, breptalové, lenoši a divoši, učitelé i podučitelé, dštít síru, je nám třeba! Užírat se slovy, slovíčky, vyřčenými zrůdami všeho druhu; voličstvo náladové a nekompetentní, inovace Národní fronty úspěšná, nenápadně se zrodivší -- hle, jak partaje točí mlýnkem na maso usilovně a v dohodách nebývalých, co hlasatelů úspor, a sami si užívají plných stolů, děvek a kličkují před šlamastikou, kterou zaplatíme my všichni bez ohledu na příjmy -- bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad, svatá slova Františku Villone, skutečný básníku mezi veršotepci k zblití; věrozvěstové morálního úpadku s hubou plnou zásadních opatření k morálce! A hle, div se, bratře, sestro, někdo jest levicový, jiný pravicový! Hadí klubka se mrskají ve slunci pýchy! Jakmile se na světě objeví skutečný genius, poznáte ho snadno podle toho, že všichni hlupáci se proti němu spiknou -- a jsou jich neochvějné pluky!

Jak bezpečná jsou plovoucí města?

23. 1. 2012 / Miloš Kaláb

Plovoucími městy se dnes rozumějí velká zábavní námořní plavidla jako byla Costa Concordia nebo před mnoha lety menší Titanic. Na lodi Costa Concordia bylo ve velkém prostoru rozptýleno kolem 4 200 lidí v kajutách, jídelnách, tělocvičnách, ve skladištích, kuchyních. Život všech lidí se změnil náhle v pátek 13. ledna 2012, když loď ztroskotala. Co mohli dělat? 

Bez namáčení?

23. 1. 2012 / Karel Dolejší

Navzdory tomu, co tvrdí dnešní antikomunistická propaganda, personálně uzavřené rozdělení na "my" a "oni" ani za minulého režimu nikdy neexistovalo. Naopak, fungovala rozšířená praxe vládnoucích monopolistů začlenit do svých stranických řad vždy jisté množství mladých a ambiciózních lidí z každé další generace. To mělo přinejmenším trojí účel: Mladí se po malých dávkách učili bez odporu konzumovat koncové produkty mentálního metabolismu géniů jako Milouš Jakeš; bylo možné je předvádět na besedách s veřejností a v médiích jako cvičené medvědy v cirkuse, čímž se poněkud narušovala jinak vcelku výstižná představa, že politika je klub starců po operaci prostaty; ale především byli tito mladí sami namočeni do výkonu mocenského monopolu a ztratili kapacitu postavit se proti němu jako nějaká vnější síla nevázaná na status quo.

Hlídač č. 47 - film, který nepřináší nic nového

23. 1. 2012 / Jan Čulík

Jeden z oblíbených stereotypů postkomunistického českého filmu, totiž zobrazení uzavřené, vnějšímu světu a outsiderům nepřátelské komunity, přehrává i snímek Filipa Renče Hlídač č. 47, natočený na motivy románu Josefa Kopty. (Je to remake stejnojmenného filmu z r. 1937 režiséra Josefa Rovenského, na jehož scénáři se kromě Josefa Kopty podílel i mladý Otakar Vávra. Rovenského film není zrovna dobře strukturován, zajímavé a symptomatické jsou však některé rozdíly mezi Rovenským a Renčem.)

I v tomto Renčově filmu jde o osud slušného jednotlivce, který se něčím odlišuje od kolektivní stádovitosti (je to válečnými traumaty první světové války postižený vojenský vysloužilec, je to outsider, nově příchodí), a proto ho komunita, do níž se přistěhuje, zničí.

Ján Kollár žije! Myšlienky k 160. výročiu jeho úmrtia

23. 1. 2012 / Peter Podolan

Keď Ján Kollár jedného dňa opustil svojich študentov a oznámil im, že nemôže pokračovať v prednáške, netušil, že sa na univerzitu už nikdy nevráti. Vo svojom byte vo Viedni zomrel 24. januára 1852. Netušil zaiste rovnako (napriek svojej bezo sporu veľkej predstavivosti), že bude mať hneď dva slávnostné pohreby a  že bude váženým reprezentantom viacerých národov a (vtedy ani nemyslených) slovanských štátov.

Tadeusz Różewicz a Günter Grass

Polští spisovatelé českého Těšínska a Tadeusz Różewicz

23. 1. 2012 / Libor Martinek

Tadeusz Różewicz (*1921 Radomsko) se vloni dožil devadesáti let. Jde o jednoho z nejvýznamnějších polských básníků po druhé světové válce, na jehož jubileum připadlo šedesát sedm let tvůrčí práce, pozoruhodné v oblasti poezie, prózy i dramatu. Náš článek si klade za cíl zjistit, zda Różewicz, spojený dlouhými léty života a práce (od r. 1950) s hornoslezskou Bytomí, od 90. let s dolnoslezskou Vratislaví, ovlivnil, inspiroval nebo jinak se projevil v polské poezii českého Těšínska.

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY BRITSKÝM LISTŮM MOBILEM

Hodně klesající tendence

2. 4. 2012

V červnu 2011 jsme zprovoznili pro vaše pohodlí možnost přispívat na provoz Britských listů dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilního telefonu. Informace o tom, jak to dělat, jsou ZDE. Zároveň je samozřejmě možné přispět finančně na provoz BL na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Zdá se však, že možnosti a ochota čtenářů finančně přispívat na provoz deníku, který každodenně čtou (čtenářů je měsíčně cca 350 000) prokazuje silně klesající tendenci. Jenže provoz listu z něčeho uhradit musíme. Nepodporují nás ani velcí kapitalisté, ani velcí antikapitalisté. Nezávislost a existenci si uchováme pouze, pokud si udržíme podporu čtenářské obce.

Od krize globálního kapitalismu k jeho alternativám

23. 1. 2012

Hrubec, Marek: Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a politiky. Praha, nakladatelství Filosofia 2011, 562 stran. ISBN 978-80-7007-362-9.

Touto publikací přichází na trh jedinečná kniha zejména pro čtenáře, kteří se zaobírají současnými společenskými vědami, anebo se alespoň snaží seriózně přemýšlet o soudobých vývojových trendech společenského dění v moderních společnostech. Autorovi nejde pouze o prostý popis současného stavu, a proto zároveň nastiňuje normativní východiska a formuluje realizovatelné cesty možných alternativ, píše Mikuláš Havran.

Vydatný příspěvek k marxistické teorii

21. 1. 2012 / Pavel Janíčko

J. Heller, F. Neužil a kol.: Kdopak by se Marxe bál, Futura, 558 stran

V nedávných dnech vyšlo v nakladatelství Futura rozsáhlé dílo Josefa Hellera, Františka Neužila a několika dalších autorů pod názvem "Kdopak by se Marxe bál?". Je to nepochybně zaznamenáníhodný počin z mnoha hledisek. Především je samozřejmě hodný ocenění už sám výběr tématu. Myslím, že je každému, kdo jen trochu zná současnou českou realitu, je zřejmé, že podobná problematika není rozhodně předpokladem k získání společenské, vědecké či akademické prestiže, tím méně ke komerčnímu úspěchu.

V Kunčicích jsem zaznamenal totéž

23. 1. 2012

Je až neskutečné, jak se kauza podobá tomu co se děje na škole kde vyučuji (dnes již bývalá SOŠ a SOU Ostrava - Kunčice). Situace je doslova jako přes kopírák totožná - bývalý ředitel po sobě nechal "sekeru" cca 2 miliony, načež následovala překotná optimalizace která fakticky vyústila ve zrušení největší školy na ostravsku. Celý proces doprovází také podobně zjevná snaha zřizovatele zamést stopy po vlastních chybách, píše čtenář, jehož totožnost je redakci známa.

Proč se (zbytečně a neoprávněně) čílí pan premiér Nečas?

23. 1. 2012 / Jiří Baťa

Velmi rozzlobeně působilo sdělení pana premiéra Nečase, že zcizení a zveřejnění informací o platu paní Nagyové, potažmo sdělení o výši platů dvaceti dalších pracovníků Úřadu vlády, považuje ze strany médií za "překročení Rubikonu". Neopomněl také podotknout, že zveřejňování těchto informací je "mediální lynč" mířící proti němu. Měli bychom jej snad litovat za takto vedený nečistý způsob boje proti němu? Domnívám se, že ani náhodou.

Jak státní kapitalismus po světě sílí

22. 1. 2012 / Boris Cvek

Britský týdeník The Economist se ve svém posledním čísle věnuje (sérii sedmi článků) novému trendu nástupu tzv. státního kapitalismu ve světě. Úvodním článkem k tématu, který nese název "Viditelná ruka" (oproti "neviditelné ruce" ekonomik založených na volném trhu), se budu zabývat v následujícím textu. Spolu se všemi ostatními články je volně přístupný i těm, kdo nemají Economist předplacený.

Jedna nula pro Nečase. Velmi levně a zbytečně

21. 1. 2012 / Karel Dolejší

Nová evropská rozpočtová smlouva nebude nakonec zdaleka tak "německá", jak se myslelo, a dokonce lze cum grano salis tvrdit, že vychází vstříc českým požadavkům. Brusel nebude schvalovat konkrétní podobu rozpočtů členských zemí a schodky automaticky nepovedou k pokutám. Ve Strakovce, která měla k původně velice drsnému návrhu značné výhrady, se asi už začíná oslavovat. V Lidovém domě, který mezitím schválil původní značně ponižující návrh, se možná pije na žal. Opozice, která se vůči vládě vymezuje jako "ti nejposlušnější europoskoci pod sluncem", utrpěla zcela zbytečnou a oprávněnou porážku.

Dostal smyk?

21. 1. 2012 / Ivo Antušek

Za minulého režimu se žertem říkávalo, že socialismus má čtyři nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Když sledujeme média, zdá se, že hlavním nepřítelem tržního hospodářství je zima. Denně nás informují zpravodajci o tom, kolik kde napadalo sněhu, kde namrzla silnice a obviňují cestáře, že dostatečně neodhrnuli sníh nebo neodstranili námrazu, což způsobilo havárie, zranění, ba i smrt.

Uvnitř zeměkoule je ještě jedna zeměkoule...

21. 1. 2012

reakce na článek Alexandra Bačkovského Mimoběžný dialog

Nejdříve mne zaujal text pana Dolejšího; zejména první dva odstavce jsou hutné, přísně logické a přesně formulované. Ve Vaší replice opakovaně uvádíte, že váš text nečetl. Zvědav, jak pan Dolejší váš text nepochopil, jsem si předsevzal, že jej pečlivě přečtu celý. Brzy jsem začal narážet na tvrzení, o nichž by se buď dalo pochybovat (nenávist vůči Němcům) nebo která jsou evidentně mylná (společenský pohyb byl nastartován hospodářským poklesem už na počátku 60. let - jsem dost starý na to, abych si to pamatoval). Také jsem narazil na odkaz na mého přítele Otu Turka, zavolal jsem mu a přečetl příslušnou pasáž. Je to slušný člověk a jen nevěřícně se divil, že něco takového někdo napsal. A tak to šlo dál a dál, také namátkou o "Sověty podporované diktatuře, ... která vyvolala dvě bolestivé a zcela zbytečné války se sousedy", aniž by padla zmínka o podpoře této diktatury Spojenými státy, která šla tak daleko, že ve fázi průlomu fronty Iránem a ohrožení Basry a okolních naftových polí poskytly USA Iráku satelitní snímky rozložení iránské armády. To vše jen jako příklady, píše Jaroslav Navrátil.

Krize? Krize respektování sakrálního významu duševní práce!

21. 1. 2012 / Zdeňka Petáková

Sakrální versus profánní v duševní práci

Snad téměř každý z nás by si rozvzpomněl na samé počátky své duševní práce, na první dětská přemítání, pozorování a otázky. Tehdy jsme zažívali čiré potěšení z poznání, hledání a nacházení těch nejprostších souvislostí, zažívali radost z objevování schopnosti komunikovat, z prvních možností rozumět, chápat a být pochopen, z prvních pocitů vzájemnosti nesených slovní komunikací. Údiv a úcta k těmto lidským schopnostem, pokora a vděčnost k jejich existenci není z přirozených důvodů dětmi vyslovována, ale jsem přesvědčena, že jako malí lidé jsme ji cítili a silně prožívali.

Pan Mrázek je zřejmě ve střetu zájmů?

21. 1. 2012 / Boris Cvek

Když čtu články pana MrázkaBritských listech, kladu si otázku, zda pan Mrázek mluví jako zástupce Svazu pacientů, jehož je viceprezidentem, nebo zástupce nějakého konkrétního politického proudu, blízkého ČSSD a možná postojům paní Gajdůškové, která je 1. viceprezidentka Svazu pacientů a zároveň senátorka za ČSSD. Možná by se Svaz pacientů měl přejmenovat na Svaz levicových pacientů nebo na Svaz pacientů za společenskou změnu, která by vynesla k moci politická hnutí blízká panu Mrázkovi.

Mrázek není ve střetu zájmů, pane Cveku

22. 1. 2012 / Josef Mrázek

Pan Cvek položil řečnickou otázku", na kterou věcně odpovídám. Střet zájmů nemůže nastat, když zájem je jen jeden a ani z něj neplyne žádný zisk. K napadení bude potřeba použít jinou záminku. Pan Cvek si však zaslouží, abych jeho znalost všeho přece jen ještě doplnil. Tedy práce pro lidi obecně, z čeho je obtížné kohokoliv vynechat, nevyžaduje být organizován ve straně ani v ničem, co má ideologický základ. Stačí sloužit v duchu všeobecné mravnosti a opírat se o Ústavu a zákony o lidských právech. Tak pracuji ve Svazu pacientů ČR i jinde. Kromě škody za to nic nemám. Podle pana Macka to způsobuje rozkoš. Přesto to moc lidí nedělá. Protože naše vláda řízená a držená koalicí v mnoha směrech jedná proti duchu i dikci Ústavy ČR a zákonů o lidských právech a zájmům občanů, dostává se ona do rozporu s mým snažením a ne naopak. Tam je střet zájmů mezi tím, co podle Ústavy vláda má dělat, a co v zájmu někoho jiného a ne občanů dělá.

Světlonoš

21. 1. 2012 / Tomáš Krček

Reakce na článek Borise Cveka I na fiskální disciplínu si musíme vydělat

Podobně jako pan Kesudis, stal jsem se během let těžkým závislákem - i mně jsou drogou texty pana Borise Cveka, zvláště ty, kterými mne seznamuje s poměry v sousedních evropských zemích, zejména v Německu. Nyní do mých žil nalil pořádnou dávku optimismu až infantilně jednoduchým plánem vypořádat se s probíhající krisí prostě tím, že EU "konečně přejde od řešení dluhů", k tomu, co pan Cvek nazývá "prorůstovou ekonomikou".

Vážené ministerstvo, chceme kvalitní vysoké školství!

21. 1. 2012

Brno 21. ledna 2012

Stanovisko Studentské komory Akademického senátu Masarykovy univerzity k reformě vysokého školství a stupňujícím se nepokojům

Stejně jako studenti z jiných vysokých škol, i my jsme do poslední chvíle neztráceli naději. Naději, že se našim zákonným reprezentantům, tedy Radě vysokých škol a České konferenci rektorů, podaří přes všechny těžkosti s ministerstvem vyjednat rozumnou podobu návrhu reformní legislativy, kterou naše vysoké školství potřebuje. Bohužel se tak nestalo a naděje se rozplynula s odmítnutím všech návrhů, ke kterým jsme se přihlásili v prosinci 2011. Ministr Dobeš však za svým špatným a pro vysoké školství škodlivým návrhem nadále slepě stojí a předkládá jej vládě. A to bez ohledu jak na kritiku reprezentací vysokých škol, tak sílící celospolečenský nesouhlas s těmito návrhy. Proto už nemůžeme nadále mlčet.

Když zloději šetří...

20. 1. 2012 / Egon T. Lánský

...nešetří nás, ani z našeho. To se tak jenom tváří. Ve skutečnosti šetří sebe a ze svého. Tedy z toho, co nejdřív nám, prostým občanům bezostyšně sebrali. Rádi také šetří na Evropě. Jakoby. Tváří se, že šetří co je naše. To už ale sotvakdo věří.

Naše jsou ve skutečnosti a bohužel pouze dluhy a jiné problémy s touto, naší, vládou. Ty dluhy a problémy nám dokonce zůstanou, až tato rozkrádačská parta, jež se zuby-nehty drží u vesel, konečně odejde.

Lázně kontra církev

20. 1. 2012 / Jan Sláma

Nemám nic proti víře v boha nebo třeba v bohy. Je na každém v co chce věřit, ať je to křesťan, mohamedán, buddhista, hinduista nebo třeba indián. Právě tak ale chci, aby nikdo nezasahoval do víry mé, tím méně aby mne nutil podporovat víru svoji.

Co dělat dnes

20. 1. 2012 / Marek Řezanka

Pozoruji z okna lednový déšť a opakuji si přísloví "růst jako houby po dešti". Někdy může pršet neustále, a houby stejně ne a ne vyrůst.

Nedávno se na Britských listech objevil článek pana Kotrby, který se týkal nejrozmanitějších protivládních hnutí a na ně napojených iniciativ. Má pocit, že jich je právě jako hub po dešti, že však tyto houby nikdo nesbírá a leda tak do nich kopne. Vytýká jim rozštěpenost, amatérismus, bezradnost a naivitu.

Ten podivný pocit

20. 1. 2012

V teletextu ČT na mne včera ráno vykoukl titulek článku v Právu: Jen šedesát procent padesátiletých má práci. Informace nijak nezpochybňovaná - prostě to tak je, akorát to někdo dal do titulu. A když jdu z práce na autobus domů, podcházím most, pod nímž stabilně bydlí několik bezdomovců; i teď, v lednu. A ještě jeden v protějším paždí mostu, ten je z nich nejpořádnější, pořád má na blízkém křoví vymáchaný textil na uschnutí a nenechává kolem sebe odpadky. Aspoň odtud nejsou vidět, píše Jindřich Špicner.

Vox populi : chceme vládu silné ruky!

20. 1. 2012 / Vít Klíma

Výrazem naprostého znechucení nad politickými stranami je volání lidu po vládě pevné ruky. Průzkum STEM ukazuje, že si ji přeje nejen většina generace 60 +, ale překvapivě i 68% mladé generace ve věku 18 -- 29 let (blíže viz ZDE). Vládě silné ruky ústavně odpovídá prezidentský systém. ČR by se tak významně posunula k systému, který dnes funguje v USA.

Lidé na potravinových poukázkách: Pojďte si to s námi vyměnit

20. 1. 2012

Někteří mají vysoké akademické tituly a vzpomínají na středostavovské životy. Někteří prodávají spodní prádlo nebo tvoří webové stránky. Jsou to běloši, černoši i Hispánci, mladí i staří, vlastníci domu i bezdomovci. Co mají společného? Všichni jsou odkázáni na americké potravinové poukázky. V takovém postavení je dnes každý sedmý Američan.

Kanada zrušila bezplatnou právní pomoc romským uprchlíkům

20. 1. 2012 / Miloš Kaláb

Právník, který se specializuje na pomoc uprchlíkům do Kanady sdělil, že organizace Legal Aid Ontario přestala finančně podporovat romské uprchlíky žádající o azyl. Pan Russell Kaplan reprezentoval v minulých letech stovky romských uprchlíků, kteří dostali souhlas k právní pomoci, takže mohli najmout právníky, kteří by jejich záležitosti hájili u Úřadu pro přistěhovalectví a uprchlíky. V poslední době takový souhlas dostává jeden uprchlík ze sedmi.