Jak státní kapitalismus po světě sílí

22. 1. 2012 / Boris Cvek

Podle Economistu lze rozdělit moderní vývoj západních ekonomik na tři hlavní úseky. V letech 1900-1970 převažoval rozvoj modelu státu, kladoucího důraz na sociální jistoty, a velká odvětví ekonomik byla znárodněna. Na přibližně následujících třicet let se vrátil model z 19. století, kladoucí důraz na volný trh (Reagan, Thatcher), docházelo k privatizacím a omezování sociálního státu. Po roce 2008 však triumfalismus zastánců volného trhu skončil s pádem Lehman Brothers a se stále pokračující krizí, která zasahuje většinu bohatého světa. Podle kanadského think-tanku Fraser Institute rostl celosvětově "index svobody" mezi roky 1980 a 2007 z 5,5 na 6,7 -- od té doby ale zase klesá. Mocnou alternativou k západnímu systému volného trhu se stal totiž podle Economistu státní kapitalismus nových mocností.

Státní kapitalismus spočívá v tom, že spojuje moc státu s mocí kapitálu. Státní kapitalismus bylo možno nalézt již ve fungování Německa bezprostředně po jeho sjednocení nebo na začátku ekonomického rozvoje Japonska po 2. světové válce. Nicméně nikdy dosud neoperoval v tak velké šíři a tak sofistikovaně jako dnes. Typickým příkladem země státního kapitalismu je Čína, která se stala druhou největší ekonomikou světa a která předběhla největší světovou ekonomiku, tedy USA, jako největší odbytiště pro mnohá zboží. Ale státní kapitalismus není jenom čínskou věcí. Mezi největší firmy v různých odvětvích průmyslu patří firmy vlastněné v rámci systému státního kapitalismu, např. ruský Gasprom, který je největší plynárenskou společností na světě, ale také saúdská chemická společnost Basic Industries Corporation nebo Dubai Ports, jedna z největších společností, která obsluhuje světové přístavy.

Příklad Komunistické strany Číny přesně ukazuje, jak se kapitalismus může stát nástrojem k dosažení autoritářských mocenských cílů. Profesionální manažeři ve státem vlastněných kapitalistických firmách se stávají nástrojem "komunistické" politiky (která je, dodal bych, stejně "komunistická" jako Putinova politika v Rusku nebo politika saúdské královské rodiny). Economist v následující sérii článků státní kapitalismus kritizuje z typicky liberální pozice, založené na svobodné konkurenci jako nástroji objevování skutečně nového a korekce špatně zvolených cest. Podle Economistu je státní kapitalismus spojený s klientelismem a korupcí, nicméně poučil se z minulých selhání spojení státu a trhu a představuje prý toho největšího protivníka, jemuž liberální kapitalismus kdy čelil.

Státní kapitalismus se šíří podle Economistu pomalu po celém světě, a to nikoli jen v Brazílii nebo v Jižní Africe, nýbrž prý už také ve Francii. A zde vzniká mnoho otázek o povaze globálního trhu a toho, co je v jeho rámci ještě férové a co nikoli. Ve velké části světa vítězí podle Economistu stát nad trhem a autokracie nad demokracií. Napadá mne však, že jde především o tu část světa, kde demokracie nikdy dosud nebyla, čili zatím ještě moc nejde o to, že by demokracie byla ve svých vlastních baštách na ústupu před státním kapitalismem, pokud ovšem obrovské peníze státního kapitálu ve spojení s oslabením veřejné sféry v západním světě "nevykupují" korupčními mechanismy západní demokracii ve prospěch globálního kapitálu, který může být v rukou čínské politiky.

Když to shrnu sám za sebe, hlavním nebezpečím státního kapitalismu je absence svobodné veřejné sféry, svobodné politiky, a proto i svobodného trhu, kde lze uspět inovacemi a konkurenčními výhodami. To je jeden z hlavních úhelných kamenů liberální ideologie, obhajované třeba Friedrichem von Hayekem: bez veřejným prostorem (právním státem) garantované svobody a férové, otevřené soutěže nelze myslet společnost pokrokovou a inovující, společnost nápadů a emancipace.

Svobodný trh v liberálním kapitalismus je nástrojem společnosti v cestě za jejím blahobytem a lidskou důstojností, jak by to formuloval dokonce i z dnešního pohledu notně zastaralý liberál John S. Mill, který ještě uvažoval v duchu Východoindické společnosti. Stane-li se trh nástrojem autoritářství, už to není svobodný trh pro rozvoj společnosti, už je to jenom mafiánská směna zboží.

Je nyní, a v tom bych s Economistem souhlasil, otázkou velkého duchovního střetu na globální úrovni, zda zvítězí společnost inovující -- a to může jenom díky svým novým inovacím -- nebo zda se pod tíhou konzumu už jaksi prožralo západní, emancipované, vynalézavé lidství a nad vším zvítězí mafie, která sice neumí nic pořádného vymyslet, zato se ale dokáže "postarat" o svobodu zbavená konzumující stáda... Anebo se jednou z čínského státního kapitalismu vyvine nějaké nové východní emancipované lidství na troskách toho západního, nové lidství, které třeba v roce 3000 svrhne pouta mafie, jako to udělala naše západní civilizace v minulých staletích, a začne nových příběh emancipace. Pokud ovšem po budoucích ekologických katastrofách bude pro něco takového na Zemi ještě prostor.

The visible hand ZDE

Vytisknout