Silážování a kompostace

23. 1. 2012 / Václav Dušek

Mediální Orloj slovžravců hodinu po hodině nám hnije! Silážování a kompostace slov přináší žaludeční vředy, žlučové kameny, zbytnělá játra, infarkt, mrtvici; házíme hrách na stěny: prodám bráchu za kilo hráchu, stěn málo, hráchu dostatek a hlav pomazaných, umazaných, promazaných, prodejných, zkorumpovaných dostatek, přebytek. Parlament, senát, vlády, správy a samosprávy, dozorčí rady, poradci, mluvčí, dohližitelé, přehližitelé, starostové a starostky, soudci a prokurátoři, tiskoví mluvčí, breptalové, lenoši a divoši, učitelé i podučitelé, dštít síru, je nám třeba! Užírat se slovy, slovíčky, vyřčenými zrůdami všeho druhu; voličstvo náladové a nekompetentní, inovace Národní fronty úspěšná, nenápadně se zrodivší -- hle, jak partaje točí mlýnkem na maso usilovně a v dohodách nebývalých, co hlasatelů úspor, a sami si užívají plných stolů, děvek a kličkují před šlamastikou, kterou zaplatíme my všichni bez ohledu na příjmy -- bída z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad, svatá slova Františku Villone, skutečný básníku mezi veršotepci k zblití; věrozvěstové morálního úpadku s hubou plnou zásadních opatření k morálce! A hle, div se, bratře, sestro, někdo jest levicový, jiný pravicový! Hadí klubka se mrskají ve slunci pýchy! Jakmile se na světě objeví skutečný genius, poznáte ho snadno podle toho, že všichni hlupáci se proti němu spiknou -- a jsou jich neochvějné pluky!

Svět potřebuje změny!!! Prudkou zvídavost, všetečnost. Puťky jsou odsouzeny k vyhynutí. Staré vedení světa se vymklo z kloubů, sociálních bouří přibývá, politicky vyspělých matadorů ubývá. Kohouti a slípky z leghornek partajních hrabou na smetišti dějin!  Konec koťouchů obecných na spadnutí! Viděno očima pesimisty: o víře ducha hovořit je čirý nesmysl, i víra potřebuje peníze -- k čemu? Inu, Krista není, zbyla jen církevní nenasytná věrchuška, politické machinace nás stáhly do bažin  průměrnosti -- lži, kraď, a nikdy jinak! Optimista oponuje: ničeho není ztraceno, připustíme-li, že kdo si počká, ten se dočká. Přijde den, kdy láska bude láska, lež lží a nenávist nenávistí -- kdo se má prý vyznat v tomto světě šedých myšlenek, říkají nespokojení -- začnětě u sebe, budete šťastní!

Flegmatik má jasno: ať děláš, co děláš, politikama nezatopíš, nemají žádnou výhřevnost, vytratily se myšlenky -- k čemu se hnát kupředu, stačí čekat  na konec -- přijde každému, konec hry, nafoukanosti -- sakra, proč myslím, komu to prospívá?! Sangvinik se směje: doba nedoba, blbec nebo klaun, filozof  či štětka z ulice, hlavně že nám chutná politická polízanice -- vše jest pestrá směsice rádoby víry padlých z měsíce! Pragmatik má jasno: hlavně neodkrývat karty a držet se starý osvědčený party. To by bylo, aby nebylo! Pouštět si hubu na špacír, zbytečnost. Urvat, co se dá, ano, tomu rozumím, to budu volit! Anarchista ví svoje: píchni ho, řízni ho, pusť mu krev! Každá vláda vládne sama pro sebe! Pryč s humanismem, hurá, pryč s politickou opozicí, hurá! Svět v budoucnu patří nám, zatočíme s mocnými a roztočíme destruktivní kolo štěstí, kdo se nebude držet, odpadne!  Romský předák boduje: samá nespravedlnost, pryč s úředníky! Peněz málo, bytů málo, svobody málo -- emigrovat do ciziny z týhle prašivý země, kde politická lůza krade společně s velekapsáři  žijícími v teplých krajinách s teplými nakradenými miliony! Odborový boss praví: hodně zdraví, práce, agitace, pěkná bohulibá provokace! Bojujeme z našich vil, ze všech odborových sil! Řečníme rádi, šťoucháme do vlády, jsme advokáti pracujího lidu, podnikáme v sociálním medu! Hlas z lidu: běžte už do háje, umouněnci, kdo vás má poslouchat, vídat, strčte si za klobouk vaše kecy!  Z našich peněz kvákáte a žvaníte v lavicích, zákony šijete horkou jehlou, partaj nepartaj, vy si neublížíte, prachy vám zacpou hubu, přemoudřelí trpajzlíci! Plňte sliby! Neváhejte! Koryta nejsou na věky! Přišel, požral, zcepeněl! Pokoušíte naši trpělivost? Nu, dočkáte se! Slibujeme!

V mediálním orloji kviklo, šustlo, apoštolské tváře ruměné,  záblesk  svatého světla pohasl. Tísnivý pocit v kraji našem nabral na slušné síle. Mokvavý politický bolák se však  nehojí, povznesenost nevynáší, čilé čečetky užírají společný koláč a mlaskají. Zaslouží si vysoké platy! Premiér v premiéře sdělí nám hlupákům, že jeho pravá ruka  dře o sto šest -- my neděláme nic, všeználku, my se válíme,  krademe, flákáme se, přemýšlíme, jak se vyšvihnout nahoru, zda neodevzdat dobrovolný příspěvek tajným v podobě pohonných hmot, aby nás mohli sledovat a škodit nám -- zastrašovat lidi, pomlouvat, osočovat, zasívat nenávist! Ryba smrdí od hlavy, ještě že drábek není dráb a kalousek kalous -- to bychom se smíchy nezdrželi! V chudobě se ale stěží lidé řehtají; fyzická chudoba v čiré podobě u nás ještě není, duchovní občas problikne, ale nezanechává trvalých následků díky raketové době! Kdopak by se čertů bál, vídáme je v politických pračkách mediálních uštěkaných pradlen; člověk uvykne všemu! Stačí opakovat a opakovat -- a náhle, kde je pravda, bratři,  je ještě skutečně pravdou? Pravd zaseto nadmíru, ale pole nerodí; tísnivý čas, jak pro koho.

Kolo politických rozkoší se roztočilo, nastupte, připoutejte se, prosím, a pohleďte na všechny krásy světa - kdo se bojí nesmí do lesa... ani na kolo. A nemůže stanout ani na mediálním orloji, neboť huba se mu překvapením zasekla, oněměl při pohledu na naši krásnou, chytrou, moudrou, morálně vyspělou věrchušku, kde zítra znamená předevčírem. Pravdu si můžete u nás doma silážovat nebo kompostovat. Konečně, kdo hledá najde -- vchod i východ. Kam? Raději se neptejte. 

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 23.1. 2012