"Fabiano Golgo včera v BL kritizoval Václava Havla a Správu Pražského hradu, že odmítla povolit část jedné nové výstavy. Domnívám se, že nemá pravdu," píše Jaroslav Štemberk. "Problém je v tom, že Správa Pražského hradu tento projekt vůbec neměla přijmout, neboť podle mého názoru, a myslím si, že není osamocený, tam takovéto projekty prostě nepatří. Souhlasím, že "je nutno tolerovat určitá díla, která můžeme shledat urážlivými, šokujícími, anebo prostě špatnými", ale na druhou stranu to nemůže zakládat právo umělce instalovat své dílo tam, kam si on usmyslí. Navíc jde o akci s určitými politickými konsekvencemi, přičemž by to u části návštěvníků mohlo vyvolat dojem, že se prezident ztotožňuje s názory, které jsou v dílech vyjádřeny.

Pokud by se akce měla konat například na Výstavišti v Holešovicích, pak bych její zákaz opravdu považoval za cenzuru umění. I umělec je povinen respektovat práva jiných. Jsem přesvědčen, že nádvoří Hradu nejsou prostory, které by měly sloužit tomuto druhu umění a turista, který přijede do Prahy, má právo vidět Hrad v jeho architektonické podobě nezkreslené krátkodobými instalacemi."

To je sice pravda, jenže Jan Paul upřesňuje, že spolupořadatelem tohoto projektu je přímo Správa Pražského hradu. A to je pak jiná věc. Pokud se totiž Správa Pražského hradu jednou rozhodla, že areál Pražského hradu je pro výstavy či kulturní akce prostorem vhodným, nemůže pak rozhodovat, že je Pražský hrad prostorem vhodným jen pro ty kulturní akce, které si sám schválí a jiné potlačí - zejména, pokud se chce prezident Havel i nadále honosit svou pověstí jako obránce svobody. Jan Paul konstatuje (JČ):

"Výstavu POLITIK-UM / New Engagement pořádá Centrum pro současné umění Praha. Spolupořadatelem je Správa Pražského hradu a Goethe-Institut Praha. Podle slov kurátora výstavy Ludvíka Hlaváčka, ředitele Centra pro současné umění Praha, je výstava u nás první skupinovou iniciativou v oblasti politického umění. Reaguje jednak na živý vývoj světového politického umění v posledním desetiletí, jednak na domácí situaci v umění, politice a občanských aktivitách. Účastní se jí 28 umělců a uměleckých skupin z Čech, Evropy, USA a Asie.

Ludvík Hlaváček v informacích k výstavě velmi výstižně uvedl: "Umění nedokáže uchopit politickou moc. Fašistické umění a socialistický realismus nás však poučily, že výměnou za svobodu osobního názoru dává umělec politikům mimořádně účinný politický prostředek k udržení moci. Jako služebný nástroj získává umění politickou moc, ale přestává být uměním."

Zatím není zřejmé kdo přesně odmítl některá díla instalovat v areálu Pražského hradu (zda přímo Václav Havel a nebo Ivo Mathé), ten kdo to ale udělal každopádně nepochopil myšlenku, pod kterou se jako spolupořadatel podepsal! To samo o sobě je dostatečná (mezinárodní) ostuda bez ohledu na to,jak kvalitní - či nekvalitní - práce výstava politického umění vlastně prezentuje."

Jestliže chtěl Hrad umělecký happening s politicky orientovaným tématem, měl na to být připravem. Měl počítat s tím, že umělci, to nejsou lidi jako ti na Karlově mostě, kteří kreslí obličeje turistů, ale jsou to většinou osoby s originálními, nekonvenčními názory. A to je velmi dobře, protože jinak bychom bývali neměli surrealisty, impresionisty, kubisty, atd. Umění nepřekračuje konvenční normy pokaždé, avšak činí to často.

V chytlavých superlativech presentovaný salónní spisovatel, který vnikl do dámských ložnic fotoaktem a nedávným románem "pro ženy", dopsal svoji předvolební agitku Báječná léta s Klausem. Literární superman rozdávající rozhovory, autogramy i rány pěstí svým o hlavu menším kritikům (v ČR stále osvědčená norma vzájemné komunikace) ji stihl za několik měsíců po reklamní kampani, ohlašující o čem asi bude: "Jeden z nejpopulárnějších českých spisovatelů současnosti by rád stihl román vydat ještě před parlamentními volbami, jako svůj osobní příspěvek k předvolební kampani", vysvětluje 20.7.2001 v Lidových novinách Jana Ciglerová. "Viewegh by se měl rozhodnout, jestli chce agitovat v předvolební kampani a nebo jestli je jeho cílem propagace nové knížky" argumentuje naopak v rubrice Úhel pohledu v Lidových novinách 6.5.2002 Miloš Ćermák. - (Vieweghova kniha vyšla před čtrnácti dny. Vrátíme se k ní recenzí. JČ)

Ve čtvrtek se konají paralelně dva literární pořady: v 18. hodin začíná v Antikvariátu Fiducia beseda s Vladimírem Justlem a ve stejnou dobu začíná v restauraci Televizní klub autorské čtení básnířky Soni Záchové z její nově připravované básnické sbírky Pryč.

Jací jsou pode Pošusty vlastně Bushovi? Jsou to "Mr. and Mrs. Dokonalí!" ("Už v Texasu za dvojnásobného guvernérství George Bushe jim přezdívali Mr. and Mrs. Dokonalí. Perfektně se spolu doplňovali a jejich vytoužené dcery, které přišly, když jejich rodiče již uvažovali o adopci, jen obrázek dokonalé rodiny doplňují (sic).") Přeložit toto do angličtiny, to by tedy reportéři jakýchkoliv seriózních západních novin valili oči! To diskredituje Mladá fronta Dnes takovýmito články novinářskou profesi dobrovolně, anebo jí za to někdo snad platí?

Známý americký moderátor zpravodajských relací televize CBS Dan Rather konstatoval ve čtvrtek v rozhovoru v publicistickém pořadu Newsnight televize BBC, že americká média po útocích z 11. září zastrašila vlastenecká horečka. (Podrobnější informace jsou o tom v angličtině např. zde či zde. Na stránce pořadu Newsnight jste si také mohli až do pátku 23.30 středoevropského času rozhovor pustit.) Rather (70) zastává už dvě desetiletí čelné postavení mezi americkými televizními novináři. Je téměř tak slavný jako americký prezident, ale má své zaměstnání natrvalo a má podstatně vyšší plat než američtí prezidenti. Rather uvedl v rozhovoru, že strach, že novinář se politika dotkne, "jim brání dávat politikům tvrdé otázky" a dodal, "Sám se zahrnuji do této kritiky."

Rather také ostře zaútočil na nový způsob válečného reportování, který vznikl od útoků z 11. září. Říká se tomu "milatainment" (podle vzoru "infotainment", zábavné pořady obsahující informace) - zábavné pořady na vojenská témata, deníky vojáků, materiály o amerických pilotech a profily z frontové linie. (Na jeden článek tohoto druhu od Jana Rybáře, který publikovala nedávno v ČR i Mladá fronta Dnes o "americkém vojákovi, který mluví česky", jsme v BL upozornili zde; hlavní české sdělovací prostředky po 11. září drtivou většinou zaujaly služebně proamerický postoj a předstírají, že to je jediný "správný", "normální" pohled na vývoj událostí.) Pořady a články z kategorie tohoto "milatainmentu" vznikají ve spolupráci s americkým ministerstvem obrany, takže jde vlastně o státní propagandu.

Televiznímu producentu R.J. Cutlerovi dovolilo ministerstvo obrany, aby rozdal americkým vojákům 80 digitálních kamer, aby natočili své vlastní názory a pocity. Cutler přiznal, že kdykoliv se objeví na televizních obrazovkách takovéto záběry amerických vojáků, je to provládní propaganda.

V rozhovoru s pořadem Newsnight Dan Rather podrobně popsal, pod jak velkým tlakem, aby konformovali, se po 11. září ocitli američtí novináři.

"Je to obscénní srovnání - víte, moc se mi to nelíbí - ale v určité době dávali lidé v Jihoafrické republice osobám, které vyjadřovaly jiné názory, kolem krku hořící pneumatiku. A toho se v určitém ohledu bojí lidi i tady, že dostanou na krk náramek hořící pneumatiky, že nejsou dostatečně vlastenečtí. A právě tento strach vede novináře k tomu, že nevznášejí kritické otázky. "

Rather vysvětlil, že tento strach postihuje i jeho samotného: "Začíná to, že sám začnete mít vlastenecké pocity. Uvědomujete si, že celá země - důvodně - zažívá vlnu vlastenectví. Říkáte si: Vím, na co se mám ptát, ale tohle asi na takové otázky není vhodná doba."

Dan Rather je silně znepokojen tím, že novináři nepožadují, aby se americká vláda zodpovídala ze své práce a že porušují svou novinářskou integritu. "Nikdy nebyla žádná americká válka, k níž měli novináři tak minimální přístup," konstatoval Rather. Pro novináře je nyní nesmírně obtížné ověřovat si nezávisle informace, které jim poskytuje americká vláda. A ta často šíří jen část informací.

Rather varuje: "Omezovat přístup k informacím proto, aby si ti, kteří válku vedou, chránili zadek, je nesmírně nebezpečné a není to přijatelné. Je mi líto, že to musím říci, ale až do této chvíle tohoto televizního rozhovoru to tak je a americká veřejnost to drtivou většinou přijímá. A nynější [americká] vláda z toho má obrovskou radost a schovává se za to."

Podrobnosti viz zde.

Švédská Dalarna University hledá politologa, odborníka na střední Evropu, píše náš tamější spolupracovník Stephen Saxonberg:

Dalarna University in Sweden has a new position for a political scientist for our new MA program in International Relations. This is an international program, with students from all over the world, including many from Central Europe. The applicant should have a PhD in political science and some international publications. We are a small liberal arts college, located in the heart of Sweden, nearby some of the country's most beautiful nature. If you are interested, please contact Steven Saxonberg sax@post.utfors.se before May 28.

Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována.

Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji.

Šéfredaktor.

Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat.

V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.

Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy.

Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru.

Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.