|
15. 5. 2002
"Dostával jsem kdysi jen mírný proud nenávistné pošty, v níž mě čtenáři kritizovali za to, že jsem ve svých článcích informoval o zabíjení nevinných Libanonců při izraelském bombardování, anebo že jsem napsal, že i Arabové - stejně jako Izraelci - chtějí na Blízkém východě mír. Koncem devadesátých let se to změnilo. Internet proměnil ty, kteří nechtějí slyšet pravdu o Blízkém východě, v komunitu nenávistníků, rozesílajících vzteklé dopisy nejen mně, ale všem reportérům, kteří se odváží kritizovat izraelskou - anebo americkou politiku na Blízkém východě," napsal včera Robert Fisk v deníku Independent.
Jde o pozoruhodný jev: V minulosti vyjadřovali novináři své názory v podstatě bez korekce démotických hlasů, nemuseli se potýkat se zmatkem v čtenářské mysli, s logickými zkraty, s chybnými nebo záměrně zkreslenými informacemi, s emocemi, s hysterií. Příchod internetu tohle všechno změnil: dal obyčejným lidem hlas, který je - právem - na úrovni hlasu společenských elit. Zároveň však dal také moc hlučné spodině. Její nenávist je šířena prostřednictvím nové technologie daleko efektivněji, než se komukoliv v minulosti zdálo. Ti, kdož v druhé polovině roku 1938 svými nenávistnými dopisy uštvali Karla Čapka k smrti, by byli nadšeni možnostmi, jaké v současnosti skýtá internet. Kdo se odváží postavit se proti konvenčnímu myšlení s nezávislým názorem, riskuje, jak se zdá, v současnosti i život a pověst své rodiny. Nenávist se zdá být vedlejším produktem každého pokusu zbavit lidi konvenčního myšlení. (Paradoxem je, že proti hrůzně bulvárnímu psaní prodejných sdělovacích prostředků se tito lidé příliš neozývají.) Technologie umožňuje hlasu lidu, aby byl slyšen. Jenže normální lidé se většinou příliš energicky neozývají. O to silněji je slyšet hlas spodiny. Je to tentýž jev, jaký známe z Československa ze sedmdesátých let, z doby, kdy vznikla Charta 77. Není vyloučeno, že pokud nepozvednou i rozumně uvažující lidé energicky svůj hlas, bude evropská politika v budoucnosti stále silněji určována právě nenávistnými emocemi mizivé vrstvičky obyvatelstva. Je to jev, který už nezmizí - technologie ho umožňuje, ale zároveň je závazkem pro všechny občany, aby se i oni angažovali, a nepřenechávali prostor jen aktivistickým šílencům. Viz Francie nedávných dní. Když většina mlčí, protože je jí trapné zasahovat do kanálních útoků, v konečném důsledku je pak slyšet jen silný patologický hlas. Konec konců to známe z komunismu. Svědectví Roberta Fiska, které shrnujeme, je v tomto smyslu pozoruhodným námětem k úvaze na tato témata. (JČ) |
Motto:
"Angličané
Emil
napřed přivazovali Indy na hlavně děl a teď provádějí v Ruzyni etnickou čistku. Hadry a žrádlo pro čs.vojáky, kteří pokládali životy pro tu jejich hnusnou zem, nám Britové po válce vyúčtovali."
(Anonymní reakce na Fóru BL na kritickou noticku britského filmového kritika o sentimentálním filmu Tmavomodrý svět.)
Vybral jsem si toto pozoruhodné motto, protože se mi zdá, že vyjadřuje názory, které nejsou v české společnosti, jejíž mnozí členové se často rádi nacionálně definují vůči vnějšímu světu defenzívně. (Ovšem, v které evropské zemi dnes nevládne v určitých vrstvách nacionalismus...) V týdeníku Observer publikoval právem známý filmový kritik Philip French kritickou poznámku o filmu Tmavomodrý svět, který, nyní přichází do britských kin. Poznamenal, že je tento film stejně stereotypní, sentimentální a absurdní jako americký film Pearl Harbor.
To, že je film Tmavomodrý svět nezávaznou, emocionálně manipulativní zábavou, která neaspiruje na to vypovědět o lidském osudu a o světě nic nového, je známo.
Je však pozoruhodné, že to, že si film dovolil - právem - zkritizovat známý filmový kritik, vedlo alespoň některé čtenáře k úsudku, že ten člověk je vinen - už prostě tím, že je Brit. Zřejmě nese sám i přímou zodpovědnost za to, že "Angličané přivazovali Indy na hlavně děl".
Právě toto připisování kolektivní viny vede Romy k tomu, že se pokoušejí emigrovat z České republiky.
Naštěstí je Philip French mimo dosah spravedlnosti rozhořčených čtenářů, kteří by ho rádi obvinili i z britského etnického filtru, praktikovaného na cestujících do Londýna na pražském letišti, proti němuž se mimochodem nezmohla na protest ani česká vláda.
Na Západě to tak ale nefunguje. Britskou vládu za zavedení etnického filtru v Ruzyni razantně kritizovaly britské sdělovací prostředky, mimochodem i Observer, a britské humanitární organizace. Londýnské ústředí organizace Amnesty International je britským etnickým filtrem v Ruzyni absolutně šokováno. Podle našich interních informací zastává v této věci britské ministerstvo zahraničních věcí "velmi nervózní postoj".
Bohužel, nátlak britských médií proti této šokující etnické segregaci nebyl dostatečně silný. Ano, britské sdělovací prostředky jako celek nesou v této věci vinu: "vzdálená země, o níž nevíme nic" (jak ji v roce 1938 charakterizoval britský premiér Neville Chamberlain, když potřeboval najít výmluvu pro Británii, aby nesplnila v Mnichově své závazky) britská média nezajímá. Nezajímá je tedy ani, že tam Británie provádí arogantní imperiální politiku.
Situace je však složitější. Jak mi sdělili někteří britští novináři, dokud se čeští Romové nedají dohromady a nezačnou demonstrovat proti etnickým čistkám v Ruzyni třeba před britským velvyslanectvím v Praze, etnický filtr na pražském letišti pro ně není zpráva. Málokdo má v Británii vůbec povědomí, že nějaká Česká republika existuje. A novináři usuzují, že pokud se Brity ostrakizovaní Romové nezmohou ani na minimální protest, celá záležitost pro ně není zajímavá. Je pro ně těžko pochopitelné, že ani lidé, etnickým filtrem postižení, proti němu nedemonstrují. Těžko však z etnického filtru obviňovat britského filmového kritika, protože dospěl k závěru, že Tmavomodrý svět je špatný film.
A že by se špatný film nesměl kritizovat, protože je český? Už v roce 1846 varoval Karel Havlíček ve slavné kritice Tylova Posledního Čecha, že je opravdu hloupé a zakomplexované, chválíme-li něco nikoliv proto, že je to dobré, ale proto, že je to "české".
Ale ono asi nevadí, že není Tmavomodrý svět moc dobrý film. Mnoho lidí i v Británii si rádo nad absurdně nerealistickým osudem českých letců, jak je stereotypně vylíčen ve filmu Tmavomodrý svět, v kině s chutí popláče. Film je masovou, nenáročnou zábavou. Režiséru Svěrákovi je nutno přiznat úspěch: podařilo se mu proniknout do mezinárodního komerčního filmového světa. To se malým kinematografiím hned tak nepovede.
A ti, kdo se v Británii na Tmavomodrý svět půjdou podívat (podporuje ho v těchto dnech silně marketingová mašinérie), se aspoň dovědí, že kdysi existovali jacísi čeští letci, kteří bojovali nejen za svobodu své země, ale i za svobodu Anglie.
Oprávněná kritika sentimentality filmu Tmavomodrý svět znovu aktualizuje známý komunikační problém: sdělnost je nepřímo úměrná složitosti a důležitosti informací. Čím jsou informace důležitější a složitější, tím méně jim většina lidí porozumí a je ochotna je vnímat. Mohu napsat akademickou studii o roli českých letců za druhé světové války, přečte si ji 200 lidí. Nebo jako Svěrák mohu natočit limonádový příběh, jehož součástí je i drobná informace, že v Británii za války bojovali také Češi - o jejich autentické zkušenosti se sice normální filmový divák nedozví nic, ale sentimentální náboj filmu povede k tomu, že se o existenci nějakých "Jugoslávců, kteří také bojovali za Británii", dovědí miliony osob? Co je důležitější?
Navzdory všemu přeji Tmavomodrému světu - právě z toho důvodu, že se alespoň někdo - doufejme - doví něco málo o Češích - v Británii úspěch.
|
15. 5. 2002
Česká republika vyvezla loni ruční a lehké zbraně za více než 20 miliard korun, uvedl mluvčí vlády Libor Rouček. Zbraně byly vyvezeny do Srí Lanky, do Jemenu, do Guatemalu, do USA, na Filipíny, do Mexika, do Indonésie a do Izraele.
Rada ČT chce po Balvínovi, aby dnes, ve středu, na jejím zasedání vysvětlil, "proč je vyšetřován policií".. V pondělí byl Balvín obviněn, že prý vypsal výběrové řízení na koupi přenosového vozu v ceně 70 milionů korun tak, aby z něho údajně měla prospěch ČNTS. Balvínův právník Tomáš Sokol podal proti ředitelově vyšetřování policií stížnost.
Dojde-li ke vstupu České republiky do Evropské unie, v Bruselu bude zaměstnáno za dobrý plat asi 500 Čechů. Většinou to budou tlumočníci, ale i další činitelé státní správy. Budou mít průměrné západní platy (odpovídající cenám na Západě), které se však v českých poměrech pro český tisk zdají horentní - v průměru asi 100 000 Kč (cca 2500 dolarů) měsíčně. |
|
13. 5. 2002
Mezinárodní diskuse o vztahu dějin a současnosti, tedy také o výuce dějepisu, by sotva mohla najít aktuálnější téma než problém vztahů mezi většinou a menšinami. Celosvětová aktuálnost tohoto tématu mimořádně vzrostla po rozpadu bipolárního uspořádání světa. Před našima očima se totiž zřetelně projevila rozpornost mezi globalizačními tendencemi v ekonomice a vyhrocováním politických rozdílů mezi některými státy při řešení regionálních problémů.
|
|
13. 5. 2002
David Brooks. Bobos. Nová americká elita a její styl. Překlad Kateřina a Martin Weissovi. Vydal Dokořán, Praha 2001, 280 stran, cena 280,- Kč. Čtu si takhle knihu o strašně moc vzdáleném fenoménu, o rozvrstvení americké společnosti. A najednou si uvědomuji, že ta strašně moc vzdálená záležitost je mi víc než blízká, že ji žiji já sama. Tak v této výchozí pozici na napsání recenze jsem se ocitla při čtení třetí knihy nového nakladatelství Dokořán Bobos, jež zahájila novou edici Aliter. Zkratkové slovo "bobos" vzniklo spojením dvou historických protikladů - pojmů buržoasie (bourgeois) a bohémové (bohemians). Sociální vrstva těchto bobos vládla Americe tiše a necharakterizovaná nejméně od 70. let až do roku 2000, kdy David Brooks - mimo jiné sám dle svých slov její příslušník - sepsal svoji knihu, v níž se zabývá historií vzniku této zdánlivě kontroverzní třídy (kontroverzní ve smyslu sloučení významů slov "buržoasní" a "bohém"), jejím vývojem a hlavními rysy. |
|
15. 5. 2002
Nic není definitivní. Proměňují se lidé, společnost, dějiny i planeta, kterou obýváme. Jednou z velkých proměn, kterou permanentně prochází lidstvo, je myšlení. Užitečnost myšlení v prospěch civilizace (otázky humanity jsou víceméně stále na prvním místě) byla dle mého soudu měřena vždy mírou touhy po pozitivní změně. Kvalitu myšlení lze proto "měřit" pouze v tomto kontextu, neboť smysluplné je to, co je přínosné. Uvědomování si vlastních chyb jest přirozeným stavem mysli v procesu myšlení a nutí člověka překonávat překážky. Lidskou bytost totiž nediskreditují chyby, ale neochota se z nich poučit. Je zřejmé, že hledisko kvality není v současném vývoji světa populární. Omezuje totiž moc, která se brání tím, že účelově a populisticky relativizuje požadavek kvality, pod záminkou ohrožení neomezené svobody. Ta se ale bez kritických hlasů (hledání měřítek kvality života) mění v anarchii, v níž je potřeba nastolit řád. Každá moc tento řád nabízí, v kvalitě svého vlastního ustanovení.
|
|
15. 5. 2002
Miniatúrna, ako je na Slovensku zvykom, politickým štiepením vzniknutá, napriek tomu v parlamente vegetujúca tzv. Občianska konzervatívna strana, trvá na návrhu, aby sa terajšia posledná predvolebná schôdza snemovne neskončila, kým nebudú prijaté viaceré dôležité zákony. Medzi ne zaraďuje aj normu o znížení počtu ministrov a ministerstiev. Veľmi chvályhodná snaha, ak by žiaľ neprichádzala až práve teraz, "päť minút pred dvanástou". Aj prostý, politologicky nevzdelaný občan, totiž vidí už roky, že asi nebude nič čistého na predimenzovanom počte vládneho aparátu, pripomínajúceho príslovečné pomery armád banánových republík, s počtom plukovníkov a generálov, prevyšujúcim stavy mužstva.
|
|
15. 5. 2002
K napsání určité obrany mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy 2002 mne přiměl negativní článek zveřejněný v Britských listech dne 13.5. Vzhledem k tomu, že jej napsala návštěvnice kontraktačního dne, která ne zcela přesně, na rozdíl od mnoha jiných odborných návštěvníků, pochopila možnosti, jež jí byly nabízeny, cítím povinnost vysvětlit určité nesrovnalosti ve zmíněném článku uváděné.
|
|
15. 5. 2002
Non stop čtení české a slovenské literatury proběhne letos už popáté, a to ve dnech 31.5. (od 14.00 hod.) až 8.6.2002 (do 22.00 hod) Čte se minimálně 15 minut libovolně vybraného textu na adrese: Valdštejnská 14, Praha 1. Přímý přenos na internetu, čte se zároveň v několika evropských metropolích (v Českých centrech). trasa: Praha-Bratislava-Budapešť-Bukurešť-Sofie-Moskva-Kyjev-Varšava-Drážďany-Berlín-Stockholm-New York-Londýn-Haag-Brusel-Paříž-Madrid-Mnichov-Vídeň-Praha. u literatury se uvádí: autor, název knihy, článku, případně rok vydání přenos na: informuje Jaroslava Čajová. Volná místa jsou už jen brzy ráno (1. června od 4 hodin do 7.15, asi 12 osob, 8., červan od 6 do 7.30, asi šest míst.) Jinak vše obsazeno. Kdo má zájem účastnit se čtení, nechť zavolá Karla Srpa (5753 0523) |
|
15. 5. 2002
Přes mokrou látku |
|
15. 5. 2002
Vydavatelský dům Mediacop přišel před několika týdny s novým časopisem, který se dle slov vydavatele měl stát "českým Sternem". Instinkt se však na rozdíl od druhého "dceřiného" podniku firmy - týdeníku Týden -, který se stále lepší, stal zejména posledním číslem spíše přehledem bezradnosti.
|
|
15. 5. 2002
Občanský zákoník ve svém § 3 odst. 1 mimo jiné říká, že výkon práv a povinností v občanskoprávních vztazích nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Tyto dobré mravy jsou pak obsaženy nejen v pojmech obyčejné lidské slušnosti, ale též v obecných pojmech rčení, že "to se přece nedělá", tedy i v zásadách, řekněme, zvykového práva. Takové zásady jsou ale v rozhlasové stanici Radio Svobodná Evropa, s r. o, zřejmě už delší dobu buďto zapomenuty, nebo zapomínány.
Pomineme-li už delší dobu klesající úroveň její politické publicistiky s nijak moc nezastíranou inklinací k především k Unii svobody, v poslední době v ní evidentně dochází též k nepopíratelné bulvarizaci. A to přesně ve stylu různých "blesků". Anebo, což by bylo ještě horší, k její možné provázanosti s různými PR agenturami přesně ve stylu těch nejupadlejších soukromých komerčních radiostanic. Jak si totiž lze jinak vysvětlit, že už i v ní lze v posledních době stále častěji slyšet "medailonky" různých (komunistických) pop zpěváčků, herců a jiných "umělců" bývalé (komunistické) konzumní pop kultury.
|
|
14. 5. 2002
Francis Fukuyama, který před deseti lety přišel s myšlenkou - nyní už poněkud zpochybněnou - že pádem komunismu skončila historie, vydává nyní novou knihu. Jmenuje se Our Posthuman Future, Naše Posthumánní budoucnost a britský list Guardian z ní přinesl včera několik úryvků. Z prvního z nich (anglicky viz zde) přinášíme shrnutí autorových myšlenek:
|
|
14. 5. 2002
Stanovisko Sdružení historiků České republikyJaroslav Pánek, Jiří Pešek
"V posledním období se setkáváme ve středoevropském politickém prostoru se zkreslenými či lživými interpretacemi moderních dějin a s politickým zneužíváním historických argumentů v souvislosti s tzv. Benešovými dekrety. Podílejí se na tom mimo jiné i Lidové noviny, MF Dnes a regionální tisk. Soudnému čtenáři musí být jasné, že politické zneužívání historie je i útokem na postavení české státnosti," praví se v časopise Sondy č. 21/02, který v červnu 2002 nakonec otiskl níže uvedené stanovisko Sdružení historiků. Text v časopise Sondy dále pokračuje: "K tomuto jevu vydalo stanovisko Sdružení historiků České republiky, jediná celostátní profesní organizace vědecky pracujících historiků. Na znění textu se autorsky podíleli pracovníci dvou ústavů AV ČR - prof. Jaroslav Pánek, ředitel Historického ústavu a předseda Sdružení historiků ČR, dr. Jiří Kocian z Ústavu pro soudobé dějiny a ředitel Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK prof. Jiří Pešek. Stručnost textu je dána výlučně snahou o dosažení maximálně úsporných a odbornou terminologií nezatížených formulací. K stanovisku uspořádalo sdružení tiskovou konferenci, jíž se zúčastnila i předsedkyně AV ČR Helena Illnerová." - Stanovisko historiků publikujeme níže.
|
|
14. 5. 2002
Hledáme spolupracovníky, kteří by byli ochotni v zájmu nezávislé, investigativní, neúplatné práce ve prospěch české společnosti věnovat Britským listům několik hodin práce týdně, zejména psaním článků o nejrůznějších aspektech života české společnosti, o těch tématech, které se týkají obyčejných lidí (nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři). Usilujeme o získání nezávislých financí z mezinárodních zdrojů, a tak doufáme, že práce případných spolupracovníků bude v dlouhodobější perspektivě honorována. Pište prosím na tuto adresu redakce. Děkuji. Šéfredaktor. |
|
12. 6. 2002
Přinášíme čtenářům Britských listů poslední část čtení na pokračování. Po devět týdnů jste zde nacházeli jednotlivé kapitoly z knihy Jana Kellera Politika s ručením omezeným, s podtitulem Proměny moci na prahu 21. století. Kniha se příští týden bude stěhovat do nově zřízené sekce KNIHOVNA. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako první svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-27-0, 144 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem autora i vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, přístupnému z níže uvedeného obsahu, který se bude dynamicky rozšiřovat. V archivu naleznete on-line rozhovor Jana Kellera se čtenáři Britských listů, fotogalerii, pořízenou u příležitosti vydání této knihy v říjnu 2001 i autorův životopis.
|
|
5. 7. 2002
Vladimír Nálevka, Miloš Mendel, Oskar Krejčí, Stanislav Komárek, Zdeněk Zbořil, Ivo T. Budil, Martin Hekrdla, Bob Fliedr, Tomáš Halík
Posledním dílem Čtení na pokračování ze sborníku Evropského literárního klubu s názvem Střet civilizací ? a podtitulem Dominance Západu, nebo dialog světových kultur ukončujeme deset týdnů trvající prezentaci této knihy. Je věnovaná aktuálním politickým, ekonomickým, kulturním a geografickým problémům soudobé civilizace, závažným celospolečenským otázkám, jak je v zostřeném světle vnímáme především po tragických teroristických útocích na mocenská a ekonomická centra Spojených států amerických v loňském roce. Do popředí se vynořuje nové geopolitické uspořádání zeměkoule, které by mělo obnovit narušenou rovnováhu sil, kdy po zániku bipolárního světa hrozí nekontrolované světové konflikty. V minulosti se zánikem Západu zabývali N.J. Danilevskij, O. Spengler nebo A. Toynbee. Světovým bestsellerem se však stala až práce amerického politologa Samuela Huntingtona, který se obává, že s koncem studené války skončila západní fáze mezinárodní politiky a do popředí se posunula konfrontace Západu s ostatními civilizacemi v podobě ničivých válečných konfliktů. Naopak jeho protihráč F. Fukuyama v eseji "Konec dějin?" tvrdí, že nastává epocha definitivního vítězství kapitalismu a liberalismu, a tím i konec dějin. S předkládanými názory a myšlenkami polemizuje deset odborníků z našich vědeckých a vysokoškolských pracovišť, nezávislých novinářů a publicistů. Všichni odborníci si v knize kladou otázku, jak je možné nadcházející konflikty řešit. Zda je možné mezi technicky vyspělým a bohatým Západem a okolním světem vést smysluplný dialog, který by měl přispět k trvalejší harmonii politického vývoje jednotlivých krizových regionů a k celosvětově udržitelnému míru. Knihu vydalo nakladatelství Evropský literární klub jako třetí svazek edice Nové směry (ISBN 80-86316-31-9, 192 str.). Text celé knihy vychází na internetu exkluzivně pro čtenáře Britských listů zdarma, se souhlasem vydavatelství. V plném znění tohoto článku naleznete vždy aktuální kapitolu - předešlé kapitoly budou součástí archivu, a budou přístupné z níže uvedeného obsahu.
|
|
21. 1. 2002
Přejete-li si, aby Britské listy dále působily efektivně jako nezávislý strážce veřejného zájmu v ČR, přispějte, prosím, obdobně jako loni, libovolnou částkou na financování jejich investigativní práce v ČR, která se nedá dělat bez plného pracovního nasazení. Zde uvádíme podrobnosti, jak je možné přispět. Upozorňujeme, že finanční příspěvky na činnost Britských listů jsou odečitatelné od základu daně.
|
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 15. 5. 2002 | O koncepci Britských listů | Jan Paul | |
| 15. 5. 2002 | Je filmový kritik odpovědný za rasovou diskriminaci Romů, kterou provádějí britské úřady na ruzyňském letišti? | Jan Čulík | |
| 14. 5. 2002 | Bytové družstvo: trestní oznámení za vyřešení problému | František Roček | |
| 14. 5. 2002 | Fukuyama: Zničí věda lidstvo? | ||
| 14. 5. 2002 | Mobilní telefony a benzínové pumpy | ||
| 14. 5. 2002 | Historikové proti znásilňování dějin | Jaroslav Pánek, Jiří Pešek | |
| 13. 5. 2002 | Národnostní a náboženské menšiny v tisíciletých dějinách českých zemí | Jaroslav Pánek | |
| 13. 5. 2002 | Sedánka v hudební škole | Lukáš Bárta | |
| 13. 5. 2002 | Pim Fortuyn: jeho smrt by měla probudit evropské politiky ze samolibosti | ||