Internetový deník jednoho muže

Britské listy mnohokrát přesvědčily svojí užitečností, svým významem a svojí snahou vytvořit prostor, v němž kritické myšlení je dominantním prvkem zkoumání kvality života ve společnosti. To je podle mne smyslem jejich existence a alfou i omegou jejich "přetrvání". Vymezení priorit BL je dáno touto účelností a v této smysluplnosti. Já si nejsem jist, že se to vždy a za všech okolností Blistům daří a zda je to vůbec možné, nicméně tato koncepce je čitelná a v mediálním prostředí s "jedním správným názorem" potřebná. Považuji za normální, že je reprezentována především jejím šéfredaktorem, který jako každý jiný člověk samozřejmě nemá a nemůže mít patent na rozum. Podsouvat Čulíkovi takový úmysl je ovšem malicherný a hodně zakomplexovaný postoj.

Čulíkova motivace je pozitivní (byť pro mnohé nestravitelná), jeho snaha je zřetelná (více či méně přesvědčivá), jakkoliv je způsob či forma jejího dosažení diskutabilní (souhlasím třeba s Pinkavou když napsal, že článek "Mobilní telefon u čerpacích stanic" je přesně v té poloze myšlení, kterou si právě BL kladou za cíl kritizovat. Na rozdíl od Pinkavy si ale nemyslím že by to byl projev Čulíkova záměrného sklonu k senzacechtivosti, ale že vyznění článku byť v dobrém úmyslu jednoduše podcenil).

Mám za to, že Britské listy mají svůj kredit i přes redakční spor neporušený, protože zatím mají smysluplnou a srozumitelnou koncepci, jíž se šéfredaktor s redakčním týmem doložitelně nezpronevěřil. To je moje odpověď na otázku Václava Pinkavy z fóra BL v níž se aktuálně ptá, zda spor Peciny s Kotrbou mohl ohrozit renomé BL.

Spor v "redakci" byl sporem o koncepci

Nejsem si jist, zda Jan Čulík zvládl redakční spor optimálně v tak nastavených parametrech vzájemné spolupráce, jak je občanské sdružení (vydávající BL) má. Jsem ale přesvědčený, že ve svém vyústění byl "spor" Štěpána Kotrby s JČ a TP (odmyslíme-li případné osobní animozity) především výrazem odlišného chápání koncepce Britských listů, a byl proto relevantní.

Profilace (důležitá pro získání čtenářů v seriozním tisku) je možná jen skrze jasnou koncepci a její základní parametry jsou nastavené: "nezajímá nás příliš, co tvrdí politikové a "profesionální" novináři", píše šéfredaktor Čulík. Každopádně otevřená diskuse nad koncepcí BL je základní podmínkou funkčnosti tohoto internetového deníku a málokdo si možná všiml, že se nepřetržitě odehrává i skrze tématický rozsah publikovaných příspěvků.

Redaktoři se proměňují (přicházejí,obohacují a odcházejí), ale koncepce je to, co by mělo přetrvat a do čeho mají píšící autoři možnost (jak jinak než prostřednictvím šéfredaktorova výběru) vstupovat. Charakter koncepce BL je v jistém smyslu "veřejnoprávní", neboť se snaží otevírat témata lidsky a společensky palčivá.

To je samozřejmě prostor, kde tzv. "nezávislost a nestrannost" k tématům (v pojetí Štěpána Kotrby zásadní povinnosti novináře) "nelze" stoprocentně uplatnit, protože zaujímám-li k něčemu postoj, zbavuji se nutně nezávislosti ve prospěch přijaté odpovědnosti. Příklad příběhu o Romanovi (Kotrba Romana navštívil, fotil a přesto pochybuje o oprávněnosti jeho pobytu na svobodě, protože neuvěřil Romanovým schopnostem), předjímající prostou schopnost lidské důvěry, je tohoto charakteru. ("A já chtěl vždy dělat žurnalistiku "stranící" pouze tomu, co ten který považuje pro sebe a druhé za prospěšné, moudré", protiřečí si Kotrba ve svém textu Trochu historie a trocha povzdechu).

Kdo nemá postoj, nemá čím oslovit

Jan Bílek na fóru BL argumentoval, cituji: "Kdo píše kamkoliv bez vlastního názoru a jasného vyjádření osobního postoje, nemá nárok na to, aby jeho výplody kdokoliv četl". Vyjádřil tak - domnívám se - základní předpoklad k naplnění koncepce Britských listů. Proti současnému mediálnímu a společenskému dogmatu, že : "všechno co potřebuješ, jsou informace", dovoluji si postavit opak: "nepotřebuji informace, protože budu-li chtít, kdykoliv si je najdu" (koneckonců mi lezou samy denně do baráku).

Nezajímají mě statistiky (statisticky jsem předurčen k tomu že zemřu...), nezajímá mě technokratický pragmatismus ("dobré je to, co se jako dobrým jeví"), nezajímají mě možnosti ("každý je má přece stejné"), neoslňuje mě pseudointelektuální rétorika. Zajímají mě postoje, jež se rodí z individuálních emocí a ještě individuálnější zkušenosti, z oné jedinečné symbiózy přirozeného lidského uspořádání.

Noviny s postojem jsou noviny s názorem (který samozřejmě nikdo nikomu nevnucuje), a je pochopitelné, že každý šéfredaktor jednoduše publikuje to, co vyjadřuje postoj "jeho" novin. Otiskne-li šéfredaktor "jiné" texty, pak jen opět v rámci konfrontace onoho postoje, či názoru. Každý čtenář má svobodu rozhodnutí, jaké "postoje" chce číst. Hledání levicovosti či pravicovosti v BL, je falešný předsudek. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Král je mrtev, ať žije král

Intelektuálně velmi zdatný Štěpán Kotrba podle mě nepochopil význam Britských listů (viz.příběh o Romanovi). Na druhou stranu šéfredaktor "nepodržel" Tomáše Pecinu ("Jan Čulík nebyl ochoten spolu se mnou řešit problematické vystupování Štepána Kotrby", píše závažně Pecina), neboť se mu příčí mocenské řešení ("z principu zastávám otevřenost, liberálnost a potřebu kompromisu" sděluje Jan Čulík). Mám pocit, že v tomto případě šéfredaktor postupoval nerozhodně, neboť z potřeby osobního kompromisu nadřadil (byť ušlechtilý) individuální postoj zájmům a postoji Britských listů.

Bohužel, jasným projevem neloajality k BL byla medializace celého sporu. "Zůstává" tedy Jan Čulík s koncepcí Britských listů, skrze níž se snaží "cosi" lidem přiblížit, "zprostředkovat" (občas se mu to i nedaří) a v tom nelze být nestranný ("nelidský"). Je klidně možné (nic není definitivní), že šéfredaktor zůstane v poslání které si vytýčil sám. Proč ne, i to bude v duchu koncepce Britských listů.

Poznámka JČ: Tady se musím Štěpána Kotrby trochu zastat. Po vlastním uvážení a z vlastní iniciativy se rozhodl obrazovou reportáž o životě Romana, mladíka, který vyrostl v dětském domově a od života v institucích se mu podařilo se osvobodit, nepublikovat, že by to mohlo jeho křehký civilní život z mnoha důvodů zničit.