Ústavní pořádek (soubor ústavních zákonů) musí při rozhodovacím procesu brát v úvahu každý úřad a každý soud v České republice. Ke článku 10 o svobodě slova se běžně odkazuje při rozhodování zdánlivě či skutečně obchodních sporů Evropský soudní dvůr. Nic z toho neplatí pro Úřad pro hospodářskou soutěž v Brně, jehož činnost je dle jeho vlastního vyjádření na bojkotu práva přímo založena.

Takže popořádku: Úřad svým dopisem naznačuje, že se autorka těchto řádků Irena Válová z Media Observatory svým komentářem neukončeného řízení, dopustila zásahu do tohoto řízení. Není tomu tak. V souvislosti s článkem 10 o svobodě slova Úmluvy Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku definoval čtyři kategorie legitimního veřejného zájmu. Tou čtvrtou kategorií je "zveřejnění názoru, pokud existuje podezření, že soud nejedná nestranně" (případ Barfod). Zveřejnění komentáře k událostem u antimonopolního úřadu tedy bylo, je a nadále bude komentováním ve veřejném zájmu, a to z definice soudu, která platí pro novináře, úředníky, občany i pro antimonopolní úřad v Brně.

Podezření, že úřad nejedná nestranně nadále trvá a dokonce narůstá. Ke svévolnému odebrání případu vydavatelů -- majitelů PNS jednomu oddělení úřadu a předání jinému oddělení bývalým členem představenstva PNS -- v současnosti ředitelem Úřadu panem Josefem Bednářem -- skutečně došlo.

Rozhodnutí o zrušení předběžného opatření, tedy rozhodnutí o tom, že vydavatelé nemusí své produkty prodávat jiné distribuční společnosti, než své vlastní, nebylo nikdy druhému distributorovi doručeno a nikdy doručeno nebude. Úřad totiž rozhodl, že distributor, který je ve sporu s vydavateli-majiteli distribuční společnosti a jehož se rozhodnutí týká, není účastníkem řízení.

Toto rozhodnutí, které již nabylo právní moci, šokovalo i experty na správní právo a nechtějí tomu uvěřit. Leč stalo se a je to v nadsázce jakoby soud při rozvodu nějak rozhodl, ale jednomu z manželů rozhodnutí odmítl sdělit s odůvodněním, že není účastníkem řízení. Nutno dodat, že není-li někdo účastníkem řízení, nemůže se odvolat.

Na toto místo nyní patří příběh, příběh zdánlivě o něčem jiném a skutečně z jiné země, příběh rakouského tisku. Německý vydavatel zveřejňoval ve svém časopisu prodávaném v Rakousku křížovky o ceny. Nabízení darů čtenářům však Rakousko zakazovalo s odůvodněním, že by to vedlo k vytlačení malých rakouských vydavatelů z trhu, neboť "rodinný rakouský tisk" nemá na honosné ceny čtenářům. Evropský soudní dvůr dospěl mimo jiné k tomuto závěru:

"Zachování plurality tisku může však vytvářet takový zásadní požadavek, jenž odůvodňuje omezení svobody pohybu zboží. Tato pluralita napomáhá dodržování svobody vyjadřování, která je chráněna článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a která je základním lidským právem zaručeným komunitárním právním řádem". (Případ Familiapress)

V závěru stížnosti na Media Observatory panu předsedovi Talířovi pan doktor Chalupa píše, že rozhodnutí antimonopolního úřadu jsou přezkoumatelná soudy včetně Ústavním soudem. Tím ovšem pan doktor Chalupa zcela popírá účel Úřadu, který zde existuje mimo jiné proto, že při vzniku kartelu či monopolu hraje roli -- rychlost. Pokud není rozbit rychle, existuje nebezpečí, že nebude rozbit vůbec. Komu pomůže rozhodnutí soudu za deset let, během kterých zde namísto šíření různých názorů a informací pluralitního tisku bude monopol na informace a na názory? Zdůrazňuje-li Úřad možnost odvolávání se k soudům, prozrazuje nevědomky, že je s takovým stavem srozuměn a nehodlá učinit vůbec nic. Takový úřad je dle názoru Media Observatory k ničemu a ničemný.

Irena Válová
Media Observatory ČR
25. února 2003