19. 6. 2002
Komunisté už vystrkují rohy, ale nebezpečí jejich návratu nehrozíSvůj osud si určujeme výběrem svých bohů. Neboli ve Vergiliově originálu Quisque suos patimur manes. Tahle dávná moudrost začíná být pro ČR velmi aktuální. Neboť zatímco ČSSD po svém volebním vítězství začíná dle původních předpokladů jednat s Koalicí o personálním složení nové české vlády, komunisté z KSČM po získání třetího místa ve volbách už vystrkují své rohy. Konkrétně svým prohlášením, že v žádném případě nepodpoří vládu ČSSD a Koalice. To je vážné varování pro voliče a i pro celou veřejnost.
|
Součet poslaneckých křesel ČSSD (70) a Koalice (31) je celkových 101, což je vskutku křehká většina. Druzí ODS jsou v opozici a KSČM má 41 křesel. KSČM a ČSSD by tedy daly dohromady bohatou většinu 111 křesel. Jsou to tak jednoduché počty, že výše řečený postoj komunistů je teď svým způsobem i pochopitelný. Co ale je méně pochopitelné, je určitá troufalost, s níž se svého "místa na slunci" domáhají. Nikdo si totiž pořád jaksi neuvědomuje, že úspěch KSČM zavinila především "koalice" ČSSD a ODS v minulém volebním období a možná i až často příliš zjevná touha po moci ze strany Koalice; ta si teď dokonce nárokuje až 7 křesel ve vládě, ačkoli by vzhledem ke svému nespornému volebnímu debaklu mohla být přece jenom trochu skromnější. Nemělo by se také zapomínat na fakt, že předchozí "koalici" ČSSD a ODS zavinila i nafoukanost Jana Rumla jako předsedy Unie svobody (dnešní součástí Koalice) při sestavování vlády v roce 1998. Stručně řečeno, všechno dnes mohlo být zcela jinak, kdyby se US roce 1998 chovala skromněji a předvídavěji. Při nynějším vystrkování rohů KSČM se ale také zapomíná, že tam, kde není vůle pro vládní spolupráci s nimi, tam se znovu dostanou do izolace. Ani jejich snaha dostat ČSSD do svého vazalství tím, že podpoří pouze jejich vládu výměnou za pár důležitých křesel v Poslanecké sněmovně, nemusí vzbuzovat žádné větší obavy. Jejich úspěch se totiž nemusí chápat jako něco dlouhodobě nutně důležitého, poněvadž o jejich případném u místění v dalších volbách bude rozhodovat zejména současné volební období a kvalita vlády, která v něm bude fungovat. Vzato z dlouhodobějších pohledů, "bumerangový efekt" postihl nejvíc Unii svobody. Takhle to prostě je a ODS by proto nemusela hrát roli uraženého chudáčka, pokud jí ovšem jde o dlouhodobější výhled. Předčasné volby by totiž nic nevyřešily, neboť nálada ve společnosti není zase tak vrtkavá a mohlo by se klidně stát, že v takových volbách by dopadla ještě o poznání hůř. Teď už prostě nemá smysl pořád dokola přemýšlet o tom, "co by, kdyby..." Teď to především chce jen klid a rozvahu při výběru těch "svých" nových "bohů". To má zatím v rukou vítězná ČSSD a jejich nejspíš vládnoucí partner Koalice. A v neposlední řadě také ODS. Poznámka JČ: Obávám se, že důvodem silné volební podpory komunistů je právě to, že ostatní strany s nimi dosud odmítaly spolupracovat. Tím se KSČM, paradoxně, stala jedinou stranou, která se za posledních 12 let v české politice nezkompromitovala. Zdá se, že ostatní strany to pochopí teprve, až dosáhnou volební preference KSČM čtyřiceti procent. |
Komunistická idea a její reflexe v politice i teorii | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
19. 6. 2002 | Komunisté už vystrkují rohy, ale nebezpečí jejich návratu nehrozí | Karel Mašita | |
22. 3. 2002 | Jeden den před 64 lety: "Dejte si pozor, my vám již zacpeme hubu" | ||
17. 2. 2002 | Z třešně jablka nesklidíš | Pavel Bráborec | |
6. 11. 2001 | Komunistické myšlenkové postupy v protihavlovském pamfletu Kateřiny Dostálové | Zdeněk Jemelík |