13. 5. 2002
Svět knihy 2002: Selhání pokusu o veletrh světového formátu?Dnes končí v Praze největší český knižní veletrh Svět knihy 2002. Jeho první den byl vyhrazen pracovníkům nakladatelského průmyslu. Kromě naprosto profesionální práce jednotlivých vystavovatelů přinesl také několik nemilých překvapení ze strany pořadatelů.
|
I. Pro odbornou veřejnost se veletrh otevíral ve čtvrtek v deset hodin. Dorazivší zájemci o akreditaci viděli už od tramvajové zastávky na Výstavišti dlouhou frontu táhnoucí se od jedné z pokladen. Zblízka pak bylo zřejmé, že ač je otevřeno zhruba šest pokladen, pouze u jedné z nich se vytvořila zmíněná fronta. Při ještě bližším prozkoumání se ukázalo, že právě tato zhruba padesátimetrová řada lidí vede k jediné pokladně, která byla VYHRAZENA právě makaldatelským profesionálům. Zatímco u ostatních pokladen se vydávaly lístky pro běžné návštěvníky veletrhu a u každé z nich stálo řekněme pět šest lidí, knižní profesionálové byli hned v úvodu poctěni půlhodinovým čekáním (nezapomeňme, že den byl určen pro profesionály - právě jim tedy měly být dle mého vyhrazeny minimálně čtyři pokladny, a nikoli jedna z šesti).Nač jsme tedy takto potupně a s pálícím sluncem nad hlavou čekali? Na výměnu poukazů, které se rozesílaly poštou, za plnoprávné vstupenky. Proč si tedy profesionálové nekoupili lístky pro běžné návštěvníky, ale čekali onu dlouhou frontu? Protože právě pouze na lístky profesionálů bylo lze obdržet v obchodním centru uvnitř výstavy nejrůznější materiály k veletrhu včetně nejdůležitějších - Katalogu vystavovatelů a příručky Who is who?. II. U zmíněné pokladny nebylo nikde anglicky ani německy označeno, proč mají odborníci ze zahraničí stát právě u této pokladny. Muslei jsme pomoci zmatenému anglickému návštěvníkovi. III. Přímo ve výstavních prostorách Světa knihy si angličtiny návštěvník naopak opravdu užil - v jedné z restaurací byla například nabídková tabule vyvedena právě jen v angličtině, a chtěli-li jste se o podávaném jídle dozvědět něco i česky, bylo třeba do stánku vejít, usednout ke stolu a prohlédnout si letáčky psané v češtině. Jiná firma, která zřejmě zajišťovala stravování pro účastníky veletrhu ze strany pořadatelů, nabízela pouze dva druhy teplého jídla. Pokud se veletrhu účastnili například lidé závislí na nějaké zdravotní dietě či vegetariáni, měli prostě smůlu. Vlastně neměli: naštěstí byl na veletrhu přístupný občerstvovací stánek krišnovců, kteří pořadatelům pomohli od této "stravovací ostudy"". IV. Další překvapení čekalo přespolní u informací, kde se část z nich pídila po možnosti uschovat si svá zavazadla v šatně. Šatna totiž pro veletrh nebyla zpřístupněna. Hrozilo tedy, že se lidé budou výstavními prostorami prodírat s kufry v ruce. Naštěstí pracovnice informací pochopily (vesměs šlo evidentně o studentky, a nikoli zaměstnance pořádající firmy), že je situace neúnosná, a lidem s nejobjemnějšími zavazadly nabídly úschovu v miniaturních zadních prostorách informačního střediska - samozřejmě "na dobré slovo", protože neměly k dispozici žádné šatní lístky ani jiné prostředky k označení zavazadel. Nakonec se tento trapas pokusili organizátoři napravit a dle dívek v informačním centru měla být od dvou hodin zpřístupněna šatna. Veletrh ovšem začínal v deset... V. Již výše jsem se zmínila, že odborníkům byly v obchodním centru výstavy k dispozici informační materiály k veletrhu. K mému překvapení jsme oproti loňsku každý dostali objemnou papírovou taštičku, kde kromě očekávaných a velmi praktických publikací ("Who is who" + "Katalog vystavovatelů") a specializovaného čísla "Knižních novinek" ležely také čtyři hardbackové knihy Františka Langera od nakladatelství Akropolis. (Poznámka: František Langer žil v letech 1888 až 1965 a se současným veletrhem tedy opravdu nemohl mít nic společného J.) Ani témata jeho knih (Tvorba z exilu, Hry II, Zázrak v rodině a Povídky I) neměla s výstavou vůbec nic společného. Proč jsme tyto knihy tedy dostali? Nešťastné na celé situaci je, že tento prezent dostala i právě pracovníci nakladatelství, kteří dobře vědí, proč byli takto obdarováni: prostě proto, že se jedná o neprodejné kusy - po vydání této pečlivé edice vynikajícího českého klasika se ukázalo, že o ni skoro nikdo nemá zájem! a jednou z mála možností, jak tyto knihy uplatnit, je je rozdat. Proč ale nakladatelským pracovníkům na knižním veletrhu, když by byly mnohem užitečnější například v knihovnách středních škol, které mají všeobecně finanční problémy při nákupu knih? Nakladatelství se zřejmě chtělo na veletrhu zviditelnit. Pročpak však knihy raději nedali do škol? Byla bych velmi ráda, kdyby se k důvodu této své štědrosti vyjádřili buď příslušné nakladatelství, nebo přímo pořadatel veletrhu. VI. Po dvanácté hodině nebyl na záchodech papír... A na závěr kritiky aspoň jedna velká (a zásadní) radost: snad všichni vystavovatelé jsou rok od roku lepší a mají stále nosnější nápady, jak prostor ke komunikaci na veletrhu vylepšovat! Výstava přinesla velmi realistický pohled na to, jak to v ČR vypadá s produkcí a žánrovým složením vydávaných knih. A to je pro všechny "knižní profesionály" velmi cenné. |