Poprvé jsem se seznámil s touto pravdou na Yale University v sedmdesátých letech, píše dále autor. Skupina z nás hovořila o cenách ropy a o Saúdské Arábii. Jeden americký známý zdůraznil, že americká moc ochraňuje ropné podnikatele před Rusy, americká technologie umožňuje Arabům, aby ropu těžili a Spojené státy vytvářejí trh, na němž se ropa prodává. "Je to, zatraceně, naše ropa!!" křičel tento Američan.

Myslel to vážně. Když poznamenal Ronald Reagan o Panamském průplavu: "Postavili jsme ho, je náš a my si ho taky ponecháme," byl to výraz téže mentality.

A tato mentalita prorůstá v americké duši velmi hluboko. Není ani příliš chtivá, ani to není příliš výrazným způsobem násilnické zastrašování. Je to jen prosté přesvědčení, že Amerika má právo rozhodovat o všem. Američtí občané totiž nepovažují svou zemi za jednu z mnoha, ale za největší, za nejlepší, za konečného soudce vlastních amerických zájmů a za spravedlivého soudce toho, co je správné i pro ostatní svět.

Neznamená to, že nemají Američané smysl pro spravedlnost - musí to ale být jejich spravedlnost a o ní budou rozhodovat právě jedině oni sami. Ani to neznamená, že nechtějí Američané na světě pomáhat - chtějí a skutečně často dělají dobro. Jenže svou pomoc poskytují jen za podmínek, které si určí sami. Amerika zachrání zeměkouli, bude-li to skutečně nutné, a bude tyto záchranné práce také financovat - bude ale sama určovat, jak a za jakým účelem se ty záchranné práce budou provádět a k čemu to povede. Amerika v žádném případě nehodlá vyjednávat s nikým o spolupráci.

Je rozumné bojovat proti terorismu, terorismus je konec konců proti zájmům všech.

Avšak jak definujeme terorismus, kde ho budeme diagnostikovat a jak daleko máme v boji proti terorismu zajít, to jsou debaty, v nichž se začínají postoje Evropy od postojů Ameriky nyní značně rozcházet. Začalo to minulý týden, kdy vzniklo nechutné divadlo v zálivu Guantánamo.

Vezměme si, jak Donald Rumsfeld hněvivě bagatelizoval znepokojení nad zacházením se zadržovanými osobami. Byl to výbuch, který se členové britské vlády snaží nenápadně ignorovat, dívají se jiným směrem. Americký ministr obrany řekl: "Absolutně nejsem znepokojen nad tím, jak se s nimi zachází. Zachází se s nimi daleko lépe, než jak oni zacházeli s kýmkoliv jiným." No tak takové vyjadřování je snad přijatelné v nějakém baru na Divokém západě, ale co je to za úroveň? Kolik informací má konkrétně americký ministr obrany o těchto zadržovaných osobách? A proč to nejsou váleční zajatci? Řekněme to na rovinu: Rumsfeld nemá zájem o podrobnosti a je mu úplně jedno, kdo se to doví.

Navzdory povrchním podobnostem není způsob, jímž Washington "bojuje proti terorismu", stejný jako způsob, jímž proti terorismu bojuje Británie. Britové se snaží vytvářet dojem, že existují právní předpisy, které musejí dodržovat všechny státy. Amerika má jednodušší přístup: sděluje světu: jen si to zkus - zabij nějakého Američana a hned budeš tuhej.

Britské ministerstvo zahraničních věcí se může uvydávat prohlášeními, že je americká arogance "kontraproduktivní", že "odcizuje umírněné arabské postoje", avšak Washington má jiný přístup: Prostě jim ukážeme, kdo tady vládne.

Amerika - nikoliv "Británie, Evropa a Amerika společně", nikoliv "mezinárodní společenství" - ale Amerika vládne. Z tohoto hlediska má Rumsfeld se svými názornými pomůckami - s klecemi, s ostnatým drátem, s železy a pouty a s injekčními stříkačkami se sedativy - prostě pravdu. Buďte si jisti, že přes oceán v těchto dnech létají frenetické tajné telegramy, snažící se vysvětlit, jaké strašné potíže dělá tento přístup Tonymu Blairovi. Můžete si být také jisti, kam asi George Bush ty telegramy dává.

Amerika má jednoduché bohy a chce si zachovat i jednoduchého satanáše. Obyvatelstvo každé země mívá v určitou dobu tendenci hledat důkaz zločinných plánů nějakého démona pod každým kamenem, ale Američané to vedou do extrémů. V Salemu kdysi upalovali čarodějnice. Když byl na vrcholu Joe McCarthy, pronásledovali se v Americe komouši. A teď je to Al Qaeda. 11. září poskytl pro toto zjednodušené vidění obrovské pokušení.

Nemůže být pochyb o tom, že je fundamentalistický nepřítel Spojených států brutální a zlovolný, ani o tom, že hněv Američanů je oprávněný. Ale to neznamená, že se jim daří svého nepřítele ohodnotit přesně.

Tvrdí se nám - v podstatě bez důkazů - že je organizace al Qaeda nesmírně sofistikovaná, přestože o tom, co udělala, víme, že to bylo relativně primitivní a její technologie byla skromná.

Sděluje se nám (a je deprimující, jak otrocky to opisuje i britský tisk) že "mozky" al Qaedy fungují i zde, v Londýně, v Leicesteru a všude, kde sedí v garsoniéře nějaký fundamentalistický blázen s odpornými ambicemi a se styky v zahraničí. Je naprosto nepřesvědčivé, že zatčené osoby, jako například Richard Reid, mají prý tyto nadlidské schopnosti zločinného génia. Reid, tento imbecil, je asi tak nenápadný jako hadrářka. Vyvolával podezření, kdekoliv se octl. Nedokázal v letadle ani odpálit nálože ve vlastních botách. Proč je proboha nešel odpálit na záchod? Jestli jsou takovíhle lidé skutečně smetánkou organizace al Qaeda, tak není situace tak zlá, jak jsme se obávali.

Vám, čtenáři, tohle jistě už dávno vrtá hlavou. A stejně to vrtá hlavou milionům dalších lidí. Mlčenlivá menšina měla i dříve vážné pochybnosti, jestli je to skutečně pravda, že polovina vesnice jsou čarodějnice, anebo jestli ta sekretářka v kanceláři je skutečně komunistická špiónka. Samozřejmě, že al Qaeda existuje, že má četné stoupence a že je to vražedná organizace a že je nutno proti ní bojovat. Ale není to jediná teroristická organizace na světě a možná ani to není nejchytřejší teroristická organizace.

Avšak Amerika se dostává do fáze, ve které v tohle teď věří, a Amerika holt má prostředky, aby svou vůli na světě prosadila.

Spojené státy budou zřejmě teď dělat leccos a bude to i určitou dobu trvat. Budeme se holt muset držet.