Říká se, že jednu z prvních PR agentur vlastnil známý zakladatel automobilového průmyslu pan Ford. Ten založil takzvanou pozitivní PR, tedy agenturu pro styk s veřejností, nebo-li reklamní, která informovala zákazníky na základě už tehdy pečlivých průzkumů a znalostí psychologie o jeho produktech. Brzy se PR stala běžnou součástí obchodu. A stejně brzy, ovšem méně arogantně, než se chová dnes, pronikla do politiky... A jsme u negativní mediální kampaně, alias objednání si "sestřelení" politika, či obecně známé osoby z povědomí, z veřejného života, či naopak za stejný peníz glorifikace gaunera, či jeho veřejná obhajoba, zastrašení těch, kdo by ho chtěli byť podle zákona popotahovat.

A proč bych chtěl tento článek věnovat PR agenturám. Protože jejich vliv sílí a druhotně brání, (zdůrazňuji, že hovořím o snad menšině těch negativních a vůbec se nechci dotknout u nás poměrně kvalitních a často humorně pojatých reklamních kampaní na nejrůznější výrobky, často opravdu potřebné), svobodnému toku informací. Uvedu příklad technologie PR sestřelení pana ministra X. Uvedu ho v obecné rovině, protože je to méně nebezpečné a naprosto postačující pro účely seznámení se s touto hyenou novinařiny.

Tedy jeden bývalý prominentní komunista má takzvanou PR agenturu. Tj. tým lidí, kteří jsou vlastně produkcí vytváření Image a jejichž profese jsou od soukromých oček až po žurnalisty, hlavně pak ale jest to "práce" produkční, tedy zajištění kanálů, kudy se cílené informace, či dezinformace dostanou k veřejnosti, tedy zkorumpovaných novinářů, kteří za peníze jsou ochotni a je jich opravdu mnoho, napsat téměř cokoliv. Je-li PR agentura skutečně dobrá, honoráře se pohybují v řádech milionů, nejen v naší zemi, což už takovou agendu uživí. Nemluvě o tom, že taková PR agentura má velmi kvalitní krytí a často, (ve světě jsou známy takové případy), i třeba státní zakázky. Pro příklad pomůže politikům k voličům, či skandalizuje, nebo psychiatrizuje odpůrce, třeba novináře, a potom se stane tato agentura, či její obchodní součást, nebo jen jiné oddělení (často bývají PR agentury i vydavatelstvími) školícím střediskem některého ministerstva pro styk s veřejností, nebo vede nějaký často formální a nečtený časopis, který vydává některá státní složka, či akciová společnost se státní účastí, třeba pojištěnecký, ale těch možností je opravdu mnoho. Varující ovšem je fakt, že se mocným vyplatí si takovou dobrou PR agenturu dotovat bez jakýchkoliv příjmů z její například obchodní činnosti (kupříkladu - tiskárny - vydavatelství) , pro které byla třeba zřízena.

Tedy taková PR produkce dostane typ, zakázku. A jak to funguje?

Příklad - Někdo mocný si přeje, nebo zaplatí, aby lidé, veřejnost nevěřila politikovi Janu Novákovi, či, aby odešel nevhodný ředitel soukromého rádia....

Začne mravenčí práce. Jest starou pravdou, že na každého z nás se asi něco najde, od nějakého přestupku, či daňového nedoplatku, nebo snad chcete informaci ze zdravotní karty o nejistém zdraví tělesném, či nejlépe duševním. Či zápisy z archivu, kam světe div se, se často někdo jiný nemůže dostat, než právě PR. Tedy nejprve (pokud se nejedná v časovém stresu) se osoba pěkně rozebere, co a jak by mohlo oslovit veřejnost, který poklesek se vytáhne a potom je takzvané časování....

Zajistí se, aby kupříkladu ve třech týdnech se objevil politik pan Jan Novák od bulvárních plátků až po nejserioznější televizní zpravodajství osočen ze všech nasbíraných nectností, navíc nic nesmí působit dojmem, že se tak činí na zakázku kupříkladu politika, který má ty ruce daleko špinavější než pan Novák. Ano, až tak daleko mohou sahat ruce lidí, kteří nám chtě, ale z velké části i nechtě připravují a ovlivňují životní podmínky. Co se děje dál? Zmíněný politik, je diskreditován (jasnou značkou práce PR zde může být pozorovatelná věc, když tento politik třeba nikomu ze ctěných novinářů dva roky nevadil a najednou se pod ním začne viklat křeslo - to je známkou toho, že PR agenturám nejde o nějakou pravdivou reflexi veřejného života, ale naopak, že tento člověk, politik, prostě někomu doposud z velmi pragmatických důvodů nevadil, třeba jeho resort prosperoval J, nebo alespoň lidé z některých firem kolem něj), tedy je diskreditován, zničehož nic se ocitá pod systematickým útokem PR agentury, který se navíc často může jevit jako vrcholné plnění spravedlivého poslání novináře chránit věci veřejné před nesprávnými lidmi a rukama....

Stejně tak potom může naopak zametat stopy firma, která se obohacuje nekalým podnikáním, ale zase si může třeba dovolit zvát novináře na své informační mýtinky kupříkladu na Seychelské ostrovy. Ne, opravdu nepíšu science-fictions, tuto konkrétní nabídku dostal můj přítel a jako jeden z mála jí odmítl...

Chcete etablovat politickou stranu? ....Kupte si průzkum veřejného mínění. Pokud renomovaná agentura ukáže, že jste nad hranicí volitelnosti máte z půlky vyhráno. Ti, kteří marně hledají alternativu ve světě politiky, kterou by volili si řeknou a proč ne? "Hele tak oni se nakonec dostanou do parlamentu".. a přidají domněle hlas nad hranici volitelnosti, ve skutečnosti pak pomáhají etablovat stranu o které neví vůbec nic, protože žijeme v době, kdy informace všeho druhu jsou cenným zbožím. Pravda jak známo je zadarmo a tedy velmi devalvuje... Dostávám se k odvrácené tváři PR agentur, tedy druhotnému negativnímu dopadu na společnost...

Žijeme ve společnosti traumatizující se v nevypořádání s komunismem. Ve společnosti, kde zcela selhávají veřejnoprávní sdělovací prostředky, protože jinak by dvanáct let po listopadových událostech už musela mít veřejnost informace o skutečné tváři komunismu a těžko by přibývaly hlasy pro komunisty u mladých a naopak komunisté by byly po zásluze už zakázanou stranou. Jenže. PR agentury rostou u nás opravdu až do nebe. Totiž podnikají na poli, kde mlčí strašně moc lidí. Ti lidé, tedy my, máme prostý strach, že nás někdo napadne, když se ozvem, že jsme byli v SSM nebo KSČ nebo milicích a že "jsme tak pomáhali" komunismu. Samozřejmě to tak není, celá základna jakékoliv diktatury je jen alibi pro činění vyvolených, které ona nemůže ovlivnit, tedy takový štít, tedy oběť.

Lidi spolu nemohou skupinově jinak komunikovat a získávat informace, než skrze sdělovací prostředky. Pokud ale se moc selektuje v rukách nečistých, znovu uvedu jako příklad třeba podnikatele z řad STB a komunistů, kteří kapitál netvořili, ale získali podvodnými aktivitami (na rozdíl od přemnoha tedy slušných podnikatelů), či tabákové miliardáře (to je vůbec hrozba budoucnosti, neboť se vyselektovala třída miliardářů, která od prohibice v USA, tedy desítky let legálně získává podle některých dominantní světový kapitál vyvražďováním svých spotřebitelů, tedy s tím kapitálem i obrovskou moc, nejen ekonomickou, ale samozřejmě i politickou), tedy jak můžeme čekat, že se budou k lidem chovat, ke společnosti? Lidé, kteří shromáždili kapitál nikoliv v soutěži schopnosti a práce, ale nekalou soutěží, zneužitím informací, či tedy přímo vybíjením svých spotřebitelů ať se ještě jednou zmíním o šílené jízdě tabákových bossů. Tedy i lidé nečestní mají prostředky, které jim umožňují kontrolovat průmysl i politiku, ale nemají úctu obecně k životu a neuznávají řekněme obecný žebříček kladných hodnot našeho života.

V první části jsem nastínil základní rysy technologie PR. Nyní bych zkusil nastínit ekonomickou stránku, tedy naše náklady na tento druh "podnikání" a možnou obranu proti lidem, kteří se schováni za žurnalistiku nesnaží situaci ve společnosti reflektovat a komentovat, ale naopak velmi pragmaticky, většinou ryze komerčně ovlivňovat, tedy manipulovat důvěřivou veřejnost.

Domnívám se, že na činnost negativních PR agentur doplácíme opravdu všichni a to hned v několika etapách. Pro příklad uvedu práci PR agentury, kterou by hypoteticky mohl mít v postkomunistické zemi nějaký dominantní finální dodavatel ropných produktů a v jednotlivých krocích uvedu negativní dopady tohoto jevu.

PR agentura má své spolupracovníky mezi novináři, (často, či většinou do ani vydavatelé nemusí vědět, či nadřízení ve veřejnoprávních médiích), a to jsou jistě v takovémto případě lidé na klíčových místech - tedy s dominujícím slovem při tvorbě hlavních zpravodajství. Ti velmi zjednodušeně řečeno zneužijí jakoukoliv událost vně i uvnitř naší země k tomu, aby mohli ve svých listech a médiích říci obyvatelstvu, tedy jaksi je předpřipravit a tím i sledovat eventuelní neprůchodnou reakci, (pro příklad), že kvůli těm a těm mezinárodním důvodům, (které by mohly vypadat věrohodně), si budou muset naši motoristé utahovat opasky, neboť se naplňují "objektivní" důvody podmiňující zdražení benzínu. Pojďme si ukázat, kolik nás tato desinformace může stát:

(Zde se shodou okolností dostávám k tomu, co se opravdu zčásti už stalo, byť uvádím vše jako fiktivní příklad, ale nutno podotknouti, že v zápětí po tragickém útoku 11. září 01 na USA proběhla nejen v ČT zpráva o tom, že podraží benzin právě z důvodu teroristických útoků. Shodou okolností jsem v té době sledoval výstupy z jednání Organizace sdružující státy vyvážející ropu, která zasedala po iniciaci USA téměř okamžitě, právě aby zamezila těmto spekulacím a zdražení nechystala. Stejně rychlý, předvídavý až geniální byl počin americké administrativy, která na území USA zamezila nejen těmto zcela nechutným spekulacím, kdy někteří prodejci v samotném USA mohli okamžitým zdražením pohonných hmot způsobit dominový efekt, který by přinesl do propojených ekonomik největšího nepřítele a to chaos. Volal jsem jako koncesionář do České Televize, odkud mi na mou prosbu za chvíli zavolal pan Marek Dobrovolný, se kterým jsme se shodli na tom, že není důvodu pro informace tohoto druhu. Musím mu poděkovat i za to, že si našel dvacet minut pro neodbytného koncesionáře, ale nemyslím J že jsme to byli my dva, kdo mohli jakkoliv tento problém v dané chvíli řešit. Přesto kampaň skončila tak rychle, jak začala. Po pár týdnech se dokonce ukázalo, že cena ropy bude klesat i z přirozených důvodů, tedy rapidnímu poklesu cestování nejen leteckou dopravou a nejen v USA. Kdyby ale někdo v celé věci zjevně neintervenoval, ceny benzinu by rostly do násobků a tedy by už ani nepřišlo dnešní zlevnění, nemluvě o tom, že pohonné hmoty jsou, tedy jejich cena a spotřeba eventuelní hybnou pákou všech ekonomik světa, dokud nebudou zapracovány alternativní zdroje. Pokud by státní složky včas nereagovali, teroristům by se daleko více podařilo splnit své "poslání", tedy destrukci americké a následně zřejmě Evropské ekonomiky)

Kolik nás tedy dezinformace o kupříkladu "nutnému" zdražení benzinu může stát.

1) První položka - Na základě irelevantní informace se skutečně zdraží pro příklad 1,-- Kč z litru benzinu. Často se hledají Bohužel takové jevy, které jsou pro občana emotivní a tedy pacifikují jeho ochotu se kupříkladu nelegitimnímu zdražování produktů a služeb bránit.

2) Druhá položka - Ta je specifická zejména pro postkomunistické státy, kde desetiletí byl občan cíleným tlakem a persekucí vychováván k neodporu, k pouhému přejímání sdělených "fakt". (Pzn. Téměř neuvěřitelným příkladem tohoto jevu pro mne je zdražení elektřiny v době, kdy se dostaví za peníze nás všech daňových poplatníků nová jaderná elektrárna, o které se navíc obecně ví, že bude produkovat nadbytek a tedy vyvážet elektrickou energii a o té, aby toho nebylo málo se obecně ví, že nejen v Rakousku, ale obecně v Evropě výrazně zlevňuje. Tedy postavením Temelínu a uvedením do provozu odpadají další náklady občanů na výstavbu jaderné elektrárny = úspora nákladů a počátek návratnosti. Dále vzniká nadbytek elektrické energie, která ve světě navíc zlevňuje = důvod k dvojnásobnému zlevnění. První zprávou energetiků po dostavění Temelína ovšem, světe div se, novinář zůstává klidný, je zdražení elektrické energie.)

A vracím se k druhé položce mého příkladu ( zdůrazňuji, že to je příklad schématu, abych nechtě se nedotkl jakékoliv produkční společnosti obchodující s ropnými produkty) . Tedy pokud novinář, který má v celoplošných sdělovacích prostředcích skutečně v dnešním moderním světě jediné místo pro ovlivnění věcí veřejných z jakéhokoliv důvodu pomáhá komukoliv k neopodstatněnému a nekalému zdražení jeho produktu, potom platíme i druhou položku. Tedy další korunu, minimálně za to, že tento novinář brzdí pozici zprávě u nás ještě nestrukturované objektivní novinářské obci, která by naopak prosadila zlevnění pohonných hmot.. Tedy PR agentury skutečně, jakož i tzv. individuální lobing může udržovat zejména v postkomunistických zemích trvalé nadhodnocení cen, tedy sahat do peněženky každému z nás, kdo se domníváme, že novináři za nás cokoliv hlídají a tedy sbírají všechny objektivní informace k tomu, aby ve svých možnostech a ze své povinnosti zamezovali spekulativním cenovým pohybům. Místo toho jsou často jejich nedílnou součástí

Tedy jen na příkladu benzinu jsme zjistili, že by nás nekvalitní žurnalistika, kterou si jako koncesionáři platíme mohla stát asi 2,-- Kč z každého jednoho litru. Tím se ovšem jako hypoteticky šizení spotřebitelé skládáme na finanční zdroje použitelné třeba právě k mediálnímu obrazu určité firmy, tedy si platíme PR sami. Tolik Bohužel fungující schéma práce PR.

Jako poslední příklad uvedu věc, která nám často už ani právě díky PR nepřijde divná, ale obávám se, že je pravdivou reflexí. Vezměme nejmenovaný časopis. Ten časopis je hrdý na to, jak se pouští do "investigativní žurnalistiky", která pomáhá občanovi orientovat se, baví ho a zároveň ho chrabří žurnalisté (kolegové odpustí, ale píšu nyní o negativních jevech) i ochraňují.

Zde stačí místo PR agentury jeden, či dva lidé ve vedení časopisu a mlčící redaktoři. Neboť co je platný článek, kde se poukáže na nedostatek peněz pro nákup kupříkladu technologicky nákladného zdravotnického zařízení, které by mohlo zachránit několik desítek životů, či zkvalitnit průběh života pacientovi (tedy článek nad nímž a pochopitelně uroníme slzu, nebo přispějeme do vyhlášené sbírky)....

Ovšem časopis sám je pravidelně dotován reklamou tabákových koncernů, které si v celostránkové inzerci zabezpečují hned dvě věci. Samozřejmě časopis dotovaný tabákovým koncernem, byť se může sebevěrněji tvářit, jak mu leží na srdci zdraví, zábava a vzdělání občana, nikdy neotevře nejabsurdnější nebezpečí a téma novodobé historie nemoc kouření. Mladí lidé čtoucí časopis pak naopak bez dostatku informací, třeba při touze po krásném baťůžku pro vycházky do přírody, který bývá cenou za dostatek vykouřených cigaretových krabiček (to je opravdu perverse). Tedy mladí lidé se zapojí do skupiny asi 20 000, rozuměj dvaceti tisíc lidí ročně, které svou produkcí jen v naší zemi zabijí tabákové koncerny za n e u v ě ř i t e l n é h o souhlasu každé vlády, která pustí cigarety nejen do kapitoly státního rozpočtu nazvané Potravinářství a tabákový průmysl - (kde se tyto dvě položky tak protikladné mohli zasnoubit?), ale i do každé prodejny potravin na území státu. Nemluvě jistě o tom, že za náklady ušetřené ve zdravotnictví, pokud by tety vláda se rozhodla nepoužít do rozpočtu peníze z vyvražďování nemalé části spotřebitelů, by se ty přístroje o kterých psal onen redaktor koupily hned desetkrát....

Závěrem jsem se tedy dostal k největšímu nebezpečí PR agentur a obecně tendenční žurnalistiky, která se zásadně nevěnuje vážným tématům. To skryté nebezpečí je v tom, že noviny a média obecně se už dávno odklonily od úlohy "strážních psů demokracie"...Pokud jí kdy měli. Kdopak asi toto heslo vymyslel?

Nikoliv tato úloha patří výhradně a poprávu Policii a následně dalším složkám činným v justičním aparátu. Nejen v těchto popsaných souvislostech můžeme, samozřejmě velmi zjednodušeně můžeme hovořit o dvou pilířích moderní civilizace. Jak totiž diktatury, tak i demokracie odnaučily spotřebitele přemýšlet. Nutno v rámci objektivity dodat, že diktatury násilím a terorem a naopak demokracie příjemně. Ovšem oba protipóly jakoby vedly k témuž efektu - určité nesamostatnosti a závislosti kupříkladu právě na médiích, na věcech řízených shora, místo osobní reflexe a osobní angažovanosti ve výchově, v rodinách.

Tedy pokud bude hudba budoucnosti dobrá, bude to hudba zcela jiného konceptu školství s důrazem na "sebeobranu" a vlastní názor frekventantů, tedy výchova lidí systémově vzdělávaných k "sebeobraně" přemýšlením k vlastnímu úsudku a tvůrčí práci. Dále posílení rodiny a tím druhým pilířem už dnes bezesporu je Policie. V době, kdy stačí čím dále méně fanatiků všeho druhu, tedy opravdu extremistů k ohrožení velkých skupin lidí, jejich svobod to totiž jinak ani nepůjde.

Nejde jen o novinářsky populární počítačové hackery, ale o nebezpečné sekty, politické, náboženské a třeba i PR, nebo-li skupiny lidí, jejichž posláním je přinejlepším blbnout nám hlavy, zneužívat naší nepozornosti a důvěry, provádět kriminální činnost dezinformačními kampaněmi. Tak jak to bylo za komunistů ostudou, neboť represivní složky šly snad výhradně historicky vždy proti vlastnímu národu, tak přijde doba, kdy lidé budou hrdí na to, že jejich dítě se dostalo na tu, kterou policejní školu a lidi budou rádi, že budou své policisty někde vidět a jinde zase bude vidět důkaz jejich práce, kupříkladu tam, že nesaháme pro benzin hlouběji do kapsy, neboť někdo u nás reagoval taky včas. Ovšem pro to budou muset politici udělat ještě mnohé.

Vypracovat takovou technologii (zákonné normy a zajistit podmiňující prvek jejich využívání po smyslu, nikoliv po liteře - tedy kvalitní vzdělávací systém), se všemi pojistkami, kterou bude Policie hlídat a samozřejmě kontrolovaně obhospodařovat. Zatím se mi však zdá, že politici spíše si hrají na policisty sami. Tedy, že opět prochází těm nahoře něco jiného, než těm dole. Pokud budou politici místo práce spekulovat a podnikat překryti nejen imunitou, ale i snahou o politický vliv na policii, potud si policie, ač by si ho v mnoha ohledech už zasloužila kredit nezíská. Proč by se občan snažil, když vidí aroganci a beztrestnost často zkorumpované moci. Zatím s tím Policie nemůže nic dělat, protože zásahy shora stále fungují. Domnívám se, že tento ráj pro naše volené zástupce alias ctihodné podnikatele (nechci se tím dotknout slušné menšiny), ale brzy skončí, protože volání po bezpečí bude velmi a z pochopitelných důvodů sílit. Převratné změny přináší i zdrcující úder v USA namířený opravdu proti svobodě nás všech. Tedy dříve, nebo později přijde nejen požadavek na ně, ale i skuteční politici, kteří budou v mnohém, při všech lidských chybách, vzorem pro občany. Jistě si nebudou brát peníze do státního rozpočtu a to hned miliardy od tabákových koncernů, které jim legálně zabíjí voliče, spotřebitele... Naopak se budou starat o zdravé prostředí pro zdravý vývoj občana. Věřím, že doba tento požadavek přinese už během příštích dvou generací. Pokud? Pokud se ovšem moci neujmou Ti, které jsme nechali získat nejvyšší kapitál koncentrovaný kdy na světě nevládní obchodní organizací. Nechali jsme jim ho díky "skvělé" práci PR a zkorumpovanosti politiků shromáždit vyvražděním mnoha desítek miliónů spotřebitelů. Tabákoví bossové.