Některé - bigotní a primitivní - poznámky a komentáře pod prvními články včerejšího vydání BL, které informovaly o tom, že americké bombardování usmrtilo čtyři pracovníky OSN, o nedostatečnosti potravinových balíčků shazovaných z vojenských letadel do Afghánistánu a o tom, jak se na americké bombardování Afghánistánu dívá arabský svět, jsou ve svém důsledku šokující obžalobou špatné práce českých sdělovacích prostředků. Respektive obžalobou bezbřehé lidské naivity, která se jejich hlasem (v Čechách znějícím služebně a předstrašeně unizono), nechává oblbnout.

Nevycházím z údivu, jak jsou někteří čtenáři šokováni, že mimo českou kotlinu se v západních demokratických zemí i po 11. září o všem otevřeně diskutuje. To, že se to většinou nedělá v českých sdělovacích prostředcích, není problémem Britských listů. Zmatení lidí, uvyklých nemyslící české establishmentové propagandě, projevované, když přijdou do styku s otevřenými názory, prezentovanými především ze zahraničních mainstreamových médií Britskými listy, je až politováníhodně komické.

Dovolte mi, abych se těmto čtenářům ještě jednou pokusil poskytnout určitou orientaci. Britské listy nejsou ani protiamerické, ani protibritské, ani nepodporují bin Ladena! :) Praktikují však ve světě už stovky let - vlastně od osvícenství!! běžnou myšlenkovou metodu, která spočívá v tom, že je nutno každý názor podrobit kritické, racionální diskusi. Šťouráme. V každém názoru je nutno hledat slabá místa. Tak, jako podrobují inženýři po stavbě nový most zatěžkávacím zkouškám, stejným způsobem je nutno zpochybňovat každou myšlenku, aby bylo zjevné, zda je nosná či nikoliv - zda je možno ji realizovat v praktické životě. Zejména je této metody nezbytně zapotřebí v politice, kdy politikové, mající moc, jsou bez kritické korekce novinářů nebezpeční.

Proto je přirozeně naprosto legitimní hledat chyby, díry, mezery a logické rozpory v nynější "protiteroristické válce" Spojených států a Velké Británie. Je nebezpečné zatajovat a uhlazovat rozpory. Všimněte si prvního textu dnešních Britských listů, reportáže britské komerční televize Channel Four ze Spojených států - jak úzkostlivě dodržuje kritický odstup. Kritická analýza je nezbytně nutná. Proboha to neznamená, že je to výrazem "nenávisti vůči Spojeným státům".

A co si počít s názory, že je třeba muslimský svět vyvraždit, protože jsou to "všechno zločinci"? To je přirozeně nesmysl - není možné odsoudit šmahem celé národy, protože jaksi předem víme, že jejich pocity a názory "nejsou legitimní". Audiatur et altera pars - ať je vždy slyšena i druhá strana. Argumentujeme, že vyvražďováním z té či oné strany se žádné problémy nevyřeší - je nutno odstranit jádro problému, nikoliv útočit na jeho symptomy.

Považujeme za důležitou veřejnou službu české společnosti nemyslivé, služebné establishmentové názory zpochybňovat. Publikujeme tedy proto, co jinde v českém prostředí nenajdede (i když ve světě jde o normální, běžné, mainstreamové názory). Nemáme prostředky na to, abychom duplikovali i názory, které přinášejí česká média. Zajímají nás nové, neotřelé, podvratné myšlenky, ať jsou odkudkoli. Naším cílem je vždycky vyvolávat diskusi, padni komu padni.

Kdyby byly české sdělovací prostředky svým stereotypním viděním světa převážně "levicové" (jakože vlastně jsou, to, co projevují česká média pod rouškou "pravicovosti", je netolerantní komunismus - paradoxní je, že čtenáři, zblbnutí tímto zmatením hodnot, obviňují našeho hluboce konzervativního komentátora Tomáše Pecinu z "levičáctví") - zpochybňovali bychom to, co píší, zase z (česky definovaného) "pravicového hlediska".

Ve společnosti je zapotřebí hlasu, který by neustále upozorňoval, že realita je složitá a jednoduchý pohled na ni je vždycky mylný.

Potíž je, že nemysliví aktivisté, kteří protestují proti zveřejňování pluralitních názorů, se na tyto věci dívají jinak. Podobně jako za komunismu očekávají, že se člověk manifestačně zařadí. Kritické zpochybňování nepovažují za konstruktivní službu společnosti, ale - tak jako někdejší Stb - za známku narušení manifestačně monolitního postoje je světu. Takový sovětsko-byzantský postoj ovšem v žádném případě Britské listy nebudou podporovat.