Z médií salutuje téměř monolitická podpora všech možných státních představitelů Evropy pro cokoliv Made in White House. Političtí a vojenští odborníci si opět dávají záležet, aby svým národům vysvětlili, že odveta v podobě hromadného ničení je nutná, ale že bude zároveň "chirurgicky přesná" a s minimálními vedlejšími škodami. Domácímu z Bílého Domu se podařilo přesvědčit většinu ostatních domovníků, že terorismus, se kterým jsme se setkali, lze rozdrtit přímou vojenskou akcí, i když na pozadí bude potřeba i špetka diplomacie. O stejném je přesvědčena i část veřejnosti, i když naštěstí ne tak monoliticky, jako její zastupitelé z povolání (viz. např. zde).

Nechci zde opakovat kritiku postupu Bushovy eskadry; že nejde o boj dobra se zlem zjišťuje čím dál více lidí. Buď naprostý nerozum (čemuž by šlo věřit, pouze pokud by všechna rozhodnutí ležela výhradně na Bushovi), nebo sledování nemedializovaných postranních zájmů přivádí svět na pokraj rozsáhlého válečného konfliktu. Hrozba terorismu je neodstranitelná (navzdory chvástání některých politiků) ale lze ji více či méně minimalizovat. To předpokládá v první řadě uvážené kroky a odhození zdání vlastní nadřazenosti. Ani jednoho jsme se od horkých státnických hlav nedočkali a některé dokonce přitvrdily ("... jsme nejvzdělanější národ a máme největší produkci na světě!" volal Bush v jednom ze svých představení z posledních dní). Zdá se, že konflikt spíše než ke zklidnění spěje k další eskalaci, spirála nekonečných odplat se roztáčí. Čeští představitelé nás už informovali, že v případě potřeby budou povolány zálohy, dokonce i ženy.

Praktická otázka pro normálního člověka zní: co dělat, pokud mě moji drazí političtí představitelé ženou radostně do absurdní války, se kterou nesouhlasím a kterou si nepřeji? Na vojně nás kdysi donutili složit vojenskou přísahu ("...jinak se z toho přijímače ven nedostanete...") a od té chvíle se s námi počítá jako s potenciálním kusem cínu, který je ochotně nabízen kdejakým spojencům. My zavelíme, a vy pomašírujete: "URÁÁÁÁ". V demokratických poměrech, typických pro naši zeměpisnou polohu, zbývá snad jediné. Pokud by došlo na nejhorší, odmítnout občanskou poslušnost a důsledně se této frašky neúčastnit. Dejme našim politikům najevo, že s námi v tomhle počítat nemůžou, dokud je čas.