Proč takové reportáže nevysílá Česká televize?

26. 9. 2015

I když pro mě neexistuje léčba, byla to moje oční nemoc, která zachránila mou rodinu. A umožnila nám tady získat azyl. Ale každý den myslím na všechny ty lidi, které jsme v uprchlickém táboře zanechali. Všichni z nás sníme o jedné věci. O právu na budoucnost, ať jsme kdekoliv.

Minulý týden vysílali v britských Channel Four News postupně pět reportáží o poloslepém mladém syrském fotografovi Hanym, žijícím po zničení jeho domova v syrském městě Homs po čtyři roky v uprchlickém táboře, jehož rodina dostala kvůli jeho oční chorobě azyl v Kanadě. První z pěti reportáží je ZDE Toto je poslední z pěti reportáží, která se vysílala v pátek.

Proč tyto reportáže nevysílala Česká televize? (JČ)

Oční lékařka: Dívejte se rovně dopředu. Tam, kde je zelené světlo. Pořádně otevřete oči. Řekněte mi, co tam vidíte.

Hany: O.

Oční lékařka: A co tohle? A teď mrkejte. - Receptory v těchto oblastech se řádně nevyvinuly. To bohužel nedokážeme vyléčit.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Hany: Takže pro to není léčba.

Oční lékařka: Budete tady studovat? Tady v Kanadě jsou různé služby, prostřednictvím Kanadského národního ústavu pro slepce...

Hany: Stalo se, co jsem čekal. Ne ale, v co jsem doufal. Musel jsem se naučit, jak být nezávislý v městě, které neznám. A jehož ulice pořádně nevidím.

Tatínek. To jsou ty mince, které potřebujeme. Takhle vypadá jízdenka na autobus. Co je, Ašrafe? Autobus uvidíš brzo.

Hany: Všichni se snažili v nové situaci zorientovat. Říkají, že Regina je kanadské město, vybudované ze snů. Uskuteční se tu naše sny?

Chlapec: Dej tohle mamince.

Hany: Dostali jsme nový domov. Uplynuly čtyři roky od té doby, co byl náš dům zničen. Ještě před několika týdny jsme žili ve stanu. Zapomněli jsme, jaké to je být svobodný. Moji bratři od odchodu ze Sýrie nikdy nejezdili na kole. Ašraf dosud nikdy neviděl dětské hřiště.

Hany: Auro!! Natáčím video o vás v novém domě. Tady je Akram před naším novým domem. Co je, tatínku?

Otec: Schválně, jestli ji rozesměješ.

Hany: Museli jsme se učit rychle.

Hany: Maminko, řekni mi, jaké anglické slovo ses dneska naučila?

Matka: Pleased to meet you.

Hany: Ašrafe, jaké anglické slovo ses dnes naučil?

Ašraf: Thank you.

Hany: Bravo, Ašrafe. - Akrame, anglické slovo, prosím?

Akram: Come quickly!

Hany: Tatínku, jaké anglické slovo ses naučil dnes?

Otec, směje se ironicky: Shopping.

Hany: V tomto tiché městě máme možnost začít znovu budovat, co válka zničila.

Otec: to je naše první jídlo.

Matka: Ano, protože jsme dneska ještě nejedli.

Otec: Mám na mysli první jídlo v našem novém domě.

Hany: A i když pro mě neexistuje léčba, byla to moje oční nemoc, která zachránila mou rodinu. A umožnila nám tady získat azyl. Ale každý den myslím na všecny ty lidi, které jsme v uprchlickém táboře zanechali. Všichni z nás sníme o jedné věci. O právu na budoucnost, ať jsme kdekoliv.

Sdělovací prostředky | Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 25.9. 2015