Co dělat?

26. 9. 2015

Jan Kalvoda „Jsem tak frustrován, že mi chybí slova. Tento stát je v horším stavu než po Mnichovu, lůza se ujala vlády a elity, jak se ukazuje, prostě nejsou.“

Martin Rozumek „Tuto uprchlickou „krizi“ musíme uchopit jako příležitost. Po letech politického marasmu a posouvání se v politické kultuře a mezinárodním postavení na východ směrem k Maďarsku a Rusku nám právě uprchlíci dávají příležitost vrátit se mezi respektované členy EU, s kterými se problémy společně řeší na základě humanity a respektu k lidským právům, lidské důstojnosti a svobodám.“

Jiří Šesták, senátor, Beatriz Šajmovičová, producentka, Eva Oslzlá, Petr Oslzlý, divadelní dramaturg, Zuzana Fuksová, Dada Klementová, Ing. Jaroslav Veškrna, lesník, Petr Baran, Štěpán Hájek, farář ČCE, Jitka Hájková, asistent pedagoga, Martin Bukovský, Svatopluk Zapletal, malíř, Jiří Kratochvil, spisovatel, Martin Budi, manažer, Dagmar Durecová, ředitelka BEST I.A., a.s., Ladislav Krapek, Lejla Abbasová, moderátorka, Jiří Vondrák, televizní dokumentarista a hudebník,

Magdalena Dietlová, novinářka „Na téhle planetě je zatím dost místa pro všechny. Když přijde katastrofa a pocit ohrožení, někteří za všech okolností zůstávají, jiní utíkají. Jestli ze strachu nebo za lepším, to se ukáže až časem. Kdyby se všichni politici světa na hlavu postavili, znovu a znovu se to děje. Oni v té situaci musí za nás rozhodovat a konat tak, aby obětí a škod při tak obrovských přesunech bylo na všech stranách co nejméně. Proto jsme si je zvolili, a jen tak jim v tom můžeme pomáhat.“

Aleš Hora, živnostník „Bydlil jsem mezi prostými lidmi a poznal jsem jejich duši. Výsostné zjištění. Dobrý člověk u nás žije a v dědinách a na venkově je jich naprostá většina. Chybí jim jediné. Nedostává se jim pravdivých informací, a to musíme rychle změnit.“

Jana Červenková, spisovatelka, členka výboru pro vězněné spisovatele při Českém PENklubu "Chováme se jako malé děti. Když jsme sami v nouzi, naříkáme, že se nás nikdo nezastane. Donekonečna připomínáme velmocím Mnichov i to, že nás nechaly Stalinovi, že nám nikdo nepomohl v roce 68. Když jsme na tom dobře my, myslíme jen na své pohodlí. Zapomínáme, že ti ostatní pro nás tenkrát přece jen něco dělali - poskytovali azyl našim emigrantům, leckterým zachránili i životy. Ještě je čas si to uvědomit, abychom se za takový národ nemuseli stydět.“

Juraj Šajmovič , režisér „Pokud by se v době druhé světové války neprojevila solidarita, loajalita i hrdinství, které lidé měli k uprchlíkům, tak bych tady vůbec nebyl. Můj otec by byl "arizován" nebo možná i mrtev. Proto nemohu udělat víc, nežli připojit souhlas. Styděl bych se za sebe, pokud bych tak neučinil. Je to ryze subjektivní zkušenost, ale objektivně to vidím tak, že pokud by se sem chtěl dostat jakýkoli terorista, rozhodně by se nevezl v "zavařené" dodávce. On by přiletěl první třídou a začlenil by se do společnosti. Bez problémů s úřady, vládou i občany. „

Ivan Rössler, dramaturg a scénárista „V duchu Jaspersově Otázky viny, která by měla být povinnou četbou všech politiků, jsme zodpovědní za veškeré bezpráví, pokud vůči němu aktivně nevystoupíme, ať k němu dochází kdekoliv na světě. Kdybychom skutečně chtěli pomáhat, pak bychom zajistili humánnější a levnější způsob dopravy migrantů například už z Turecka. Nechápu, proč nečinně přihlížíme neskutečnému byznysu s migranty na trase, kde nebezpečím nejsou bomby a granáty, ale nenasytní převaděči, před jejichž výnosy z lidského utrpení bledne obchod s drogami. Pokud Evropa chce skutečně pomáhat, neměla by stavět ploty, ale koridory. To, že poskytneme azyl utečencům, pokud o něj v naší zemi budou vůbec stát, by mělo být samozřejmé, ale měli bychom umět odlišit ty, které postihla válka od těch, kteří chtějí do Německa a nikam jinam jen proto, že jsou tam štědré sociální dávky.“

Petra Procházková, novinářka "Bohužel za naprostý nedostatek soucitu a empatie s trpícími se zasloužila tentokrát i česká média. Namísto aby veřejnosti vysvětlila, kdo a proč k nám utíká, zabývala se hlavně tím, jak nás ohrožuje islám a co nám uprchlíci všechno udělají, co nám zničí a jak pošlapou naše hodnoty. Namísto zoufalství lidí postižených válkou nám média předkládala z kontextu vytrženou agresi a krmila nás strachem, hrůzou, mýty a fámami... Až v posledních dnech se v televizích objevily konečně filmy, například Terezy Engelové na ČT, o osudech lidí, kteří k nám přicházejí. Média, stejně jako politici, totálně selhala, teď už se bude veřejnost jen hodně těžko uklidňovat a přesvědčovat o nutnosti vstřícného postoje k uprchlíkům, mezi kterými je stejně slušných a stejně podvodníků i agresorů, jako v naší společnosti.“

Ladislav Vrchovský, novinář „Úctyhodný politik, skutečný státník, se neobejde bez politické statečnosti. Šosáctví preferující své vlastní zájmy a zájmy své politické strany před vyššími hodnotami je takovému politikovi odporné. Bohužel dnešní česká politická reprezentace předvádí na vnitropolitickém parketu ostudné tanečky, aby nepřišla o hlasy xenofobních voličů. Skutečných státníků, kteří vědí, že pomoc lidem v nouzi je na žebříčku hodnot výše než vlastní politický prospěch a snaha o zisk politického kapitálu ohraničená horizontem nejbližších voleb, je v českém parlamentu velmi málo. Právě proto, že úctyhodný parlament takových politiků potřebuje většinu, právě proto potřebuje česká politika obrat.“

Dana Fidlerová, výtvarnice, Luboš Fidler, hudebník a výtvarník „Jsme zoufalí a stydíme se za chování velké části České veřejnosti. Převládají malost, egoismus, nacionalismus, rasismus. Přečetli jsme si prohlášení ČESKÁ POLITIKA POTŘEBUJE OBRAT. Souhlasíme s ním, jsme za něj vděčni a připojujeme své podpisy.“

Jan Maxa, ředitel vývoje, Česká televize, Olga Sommerová, filmová dokumentaristka, Ivan Binar, spisovatel a překladatel, Radek Hábl, Otevřená společnost, o.p.s., Michal Pavlíček, skladatel a rockový kytarista

Andrea Šenkyříková, Otevřená společnost „Jsem ráda, že konečně promlouvají osobnosti, jejichž životy a morální postoje ovlivnily změnu režimu v roce 1989. Pevně doufám, že jejich hlas uslyší většina společnosti, posílí ji a politici si uvědomí, že je konec nicnedělání, zlehčování, odvádění pozornosti a podceňování občanů. Nálada ve společnosti je také ovlivněna chudobou a zadlužeností mnoha lidí, parazitováním na chudobě, což současná legislativa stále ještě umožňuje. Oproti nenasytným příživníkům je spousta nešťastných lidí, kteří si už větší chudobu neumí představit a strašením prostřednictvím médií o počtech migrantů se cítí ještě ohroženější. Tito lidé jsou zmatení, neinformovaní a i když mají možnost číst nebo slyšet některé rozumné názory, cítí se ohroženi.“

Věra Čáslavská „Vážení spoluobčané, obracím se na Vás, abychom společně prolomili strach, lhostejnost a neúctu k životům těch, kteří jsou nyní v nouzi.

Naši vzdálení i blízcí předkové tuto zemi budovali tak, abychom my mohli žít v demokracii a právním státě, který nám zaručuje základní lidská a občanská práva, abychom se těšili plné občanské i lidské důstojnosti. Stálo to nezměrné úsilí, překonávání strachu, pot a krev. My to štěstí dnes máme, zatímco se jiní o to dosud marně snaží a není jejich vina, že se narodili v zemi, kde zuří konflikty, bída a hlad. Jako Evropané, kteří jsme ve 20. století vypustili do světa dvě zničující války, bychom měli dobře vědět, oč jde. Tím spíše, že to byly války a hlad, které v minulosti vyhnaly do světa milióny Evropanů.

Jen solidarita a spolupráce dokáže udělat náš svět snesitelnějším. O lidskou důstojnost nepřichází lidé na útěku, ale připravujeme se o ni my sami tím, že jim odmítáme pomoc, tím že necháváme vyčerpané uprchlíky před zavřenými dveřmi. Pomoc jim znamená i pomoci sobě, své občanské a lidské hrdosti před Evropou, před světem, ale především před sebou samými. A mějme na paměti, jak se dnes chováme my k nim, mohou se příště chovat oni k nám, ocitneme-li se v nouzi. A kdo o životě něco ví, ví také, jak snadno a rychle se lze do nouze a zoufalství propadnout.

Na svůj národ jsem byla celý život hrdá. Prožívala jsem neopakovatelné okamžiky mezinárodní solidarity v roce 1968, prožívala jsem ojedinělé chvíle nenásilné revoluce 1989, která této zemi přinesla sebevědomí a celosvětový respekt. Vím proto, jaké dobré vlastnosti dokážeme projevit. Prosím, zbavme se strachu a lhostejnosti a nedopusťme, aby jediné hlasy, které bude z České republiky slyšet, byly hlasy populistických politiků, extrémistů a xenofobů. Nedopusťme, aby se za naše chování musely naše děti stydět. Prosím, navažme na to dobré, co tomuto národu pomáhalo přežít i ty nejtragičtější chvíle v jeho historii a pomožme těm, kteří to potřebují.“ (Věra Čáslavská, Martin Odložil, Martin Vidlák)

Tomáš Halík „Připojuji vyjádření papeže Františka v Kongresu USA, senátoři na tato slova aplaudovali ve stoje. Snad by si je Češi měli číst každý den.“

Papež František v Kongresu USA, září 2015 „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků, v měřítku, které tu nebylo od II. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení, skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (Mt 7,12)

Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“

Vytisknout