Proč se Chorvatsko chová k uprchlíkům vstřícně

23. 9. 2015 / Mirna Šolić

Možná jsou Chorvaté vůči uprchlíkům tak vstřícní, protože pohled na tisíce zoufalých lidí, kteří prchají před katastrofou, je jim bolestně známý. Není tomu zas tak dlouho, co mnoho Chorvatů zažilo totéž.

Pro mnoho lidí v Chorvatsku jsou vzpomínky na válku a hromadné vyhánění lidí z domovů stále ještě velmi živé. Chorvatům televizní záběry uprchlíků, kteří procházejí pěšky krajinou, připomínají záběry, které televize vysílala přibližně před pětadvaceti lety. V první polovině devadesátých let zažili Chorvaté při rozpadu Jugoslávie snad nejhorší zvěrstva v Evropě od ukončení druhé světové války.

Argument o tom, že Chorvatsko musí hrát humanitární roli, je také částečně založen na skutečnosti, že tehdy se Chorvatsku podařilo vyřešit uprchlickou krizi samostatně. Takže by nyní mělo vědět, co je třeba udělat.

Vážnou připomínkou, jak fyzicky přítomny jsou v Chorvatsku stále pozůstatky války, bylo varování příchozím imigrantům, aby nescházeli ze silnic a cest do volné přírody. Kdyby to učinili, riskují, že narazí na minová pole, která ještě v určitých částech Chorvatska zůstávají.

Východní regiony Chorvatska, které sousedí se Srbskem a Maďarskem, které jsou nyní nejvíce postiženy uprchlickou krizí, utrpěly za války v devadesátých letech vážné lidské a hmotné škody.

Nyní přinášejí obyčejní lidé potraviny, kávu a vodu uprchlíkům a přiznávají, že jejich soucit je založen na jejich vlastních vzpomínkách. "My jsme sami toto všechno také zažili, jen jsme nemuseli jít na tak dlouhou vzdálenost," řekl jeden obyvatel města Tovarnik v chorvatské televizi. Dokonce se konal i fotbalový zápas mezi místními lidmi a mladými uprchlíky.

Chorvati si jsou také dobře vědomi své role, kdy během dvacátého století pomáhali uprchlíkům ze zemí za železnou oponou, jako bývalo Československo a Maďarsko tím, že jim poskytovali jídlo, vodu a šatstvo a umožňovali jim, aby se přes Chorvatsko a Jugoslávii dostali na Západ.

Na rozdíl od jiných středoevropských zemí nevznikla v Chorvatsku ani vlna nenávisti vůči muslimům. Důvodem pro tuto snášenlivost je zřejmě skutečnost, že Chorvatsko má po dlouhá staletí zkušenost s islámem jako bývalá část osmanské říše. Islám je v Chorvatsku kulturně i architekonicky viditelný a muslimové jsou oficiálně uznávanou menšinou.

Islámská komunita v Chorvatsku - státem uznávaná organizace - rázně odmítá veškeré formy extremismu a pyšní se tím, že představuje nejúspěšnější příklad integrace muslimů do evropské kultury.

Samozřejmě konzervativní a pravicové kruhy argumentují, že by vláda měla na hranicích rozmístit armádu, ale vláda to důrazně odmítla, protože Chorvatsko "není ve válečném stavu":

Chorvati si ovšem jsou dobře vědomi, že uprchlíci považují jejich zemi za tranzitní zónu cestou do západní Evropy. Obyčejní Chorvaté vtipkují ráno nad kávou, že ani uprchlíci by nechtěli zůstat v jejich zemi, jejíž chudí místní obyvatelé, jak univerzitně vzdělaní pracovníci, tak manuální zaměstnanci, si také přejí odejít na Západ za prací a lepším životem.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout