"Chovají se k nám, jako bychom byli zvířata. Nikdo nás nerespektuje. To je úděl nás, Syřanů..."

26. 9. 2015

"V naší zemi jsme přišli o všechno," říká Mahmoud Alokla, 24, který pochází z místa nedaleko Damašku. "Přišli jsme o bratry a sestry. Museli jsme zaplatit všechny své peníze. A za tohle? To nechceme."

Alokla a další uprchlíci chtějí zůstat v Rakousku. Hrdě ukazují své rakouské občanské průkazy. Někteří mají v Rakousku příbuzné. Ale na základě dohody mezi rakouskou a slovenskopu vládou byli posazeni do autobusu a odvezeni do Gabčíkova. Někteří byli donuceni opustit své rodinné příslušníky, kteří zůstali v Rakousku.

"Chci být ve Vídni," říká Abdelharim Alorfi, 26, když sedí na rozpadávajích se schodech slovenského uprchlického tábora. Alorfiho bratr zůstal v Rakousku. "Nechci být tady. Tady nás pořád sleduje policie."

Koncem července souhlasilo Slovensko, že v táboře v Gabčíkovu dočasně ubytuje 500 uprchlíků. Začátkem srpna uspořádali tamější obyvatelé referendum a 97 procent hlasovalo proti přijetí uprchlíků.

V polovině srpna slovenská vláda souhlasila, že přijme 200 uprchlíků, ale že to musejí být křesťané. Davy se v Bratislavě účastnily demonstrací proti "islamizaci" Slovenska. Tisíc lidí se den před příjezdem uprchlíků účastnilo takovéto demonstrace v samotném Gabčíkovu. Plány na protest proti přijetí imigrantů, připravované ultrapravicovou Lidovou stranou policie začátkem září překazila.

Slovensku v úterý bylo jednou jen ze čtyř členských zemí EU, které hlasovaly v Bruselu proti uprchlickým kvótám.

Alorfi si myslí, že budou na Slovensku 60 dní. Jiní říkají pět dní. Jeden muž, hovořící do mobilního telefonu, se od něho ptá ostatních: "Kde jsme?" Několik z nich odpoví: "Na Slovensku."

"Jsme jako zvířata," říká Dewan Mohammad, 33. "Dneska jsme tady. Co bude zítra, nevíme. Takové je to pro nás, pro Syřany."

Den před příjezdem uprchlíků hovořil slovenský ministr zdravotnictví Viliam Cislák v médiích o tom, že je nutno zajistit, aby všichni uprchlíci byli zdraví a očkovaní. Premiér Fico si myslí, že nynější systém nedokáže zjistit, zda se do země nedostávají teroristé.

"Někdy máte pocit, že vás nikdo nerespektuje," říká Alokla. "V Rakousku je to těžké, ale máme tam přátele a příbuzné. Přišli jsme sem jen v důsledku války. Doufám, že budu moci být v blízkosti své sestry. To je pro mě mír. Stejně jako vy máte svou rodinu, i my máme své rodiny. Stejně jako vy máte city, i my máme city. Kdybyste nás poznali, za nějakou dobu byste nás respektovali."

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout